Ať je ve vás stejné smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši, který, ačkoli byl v Boží podobě, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, čeho by se dalo využít, ale sám sebe vyprázdnil, vzal na sebe podobu otroka a narodil se v lidské podobě. A když se ocitl v lidské podobě, ponížil se a stal se poslušným až k smrti - dokonce k smrti na kříži.
- Filipským 2,5-8

Brian McLaren ukazuje, jak Ježíš jako Boží obraz mění naše chápání toho, kdo je Bůh: 

Důsledky úryvku z listu Filipanům 2 jsou ohromující. Jednoduše řečeno, Bůh poznaný v Kristu není stereotypní Nejvyšší bytostí tradiční "omnioteologie". Tato Nejvyšší bytost křesťanské teologie se vyznačovala především ovládající, dominantní, diktátorskou mocí ... neomezenou žádným zákonem kromě vůle samotné Nejvyšší bytosti: omnipotence. 

V ostrém kontrastu s tím Bůh zobrazovaný Ježíšem nevykonává žádnou dominantní nadvládu. V Kristu vidíme obraz Boha, který není vyzbrojen blesky, ale mísou a ručníkem, který nevychrlil hrozby, ale dobrou zprávu pro všechny, který nejel na válečném koni, ale na oslu a soucitně plakal nad lidmi, kteří neznají cestu pokoje. V Kristu je Bůh nejvyšší, ale ne ve starém zdiskreditovaném paradigmatu nadřazenosti; Bůh je nejvyšší léčitel, nejvyšší přítel, nejvyšší milovník, nejvyšší dárce života, který se v milosrdné lásce ke všem sám osvobozuje. Král králů a pán pánů je služebníkem všech a přítelem hříšníků. Takzvaná Boží slabost a pošetilost jsou větší než takzvaná moc a moudrost lidských režimů.  

Po Ježíši a jeho kříži bychom již nikdy neměli definovat Boží svrchovanost nebo nadřazenost analogicky ke králům tohoto světa, kteří vládnou, utlačují, podřizují, vykořisťují, obětní beránky a marginalizují. Místo toho jsme se přesunuli do zcela nového vesmíru nebo, jak říká Pavel, "nového stvoření" (2 Kor 5,17), v němž jsou staré představy o nadřazenosti vyvráceny.  

Jestliže je to pravda, následovat Ježíše znamená změnit své chápání Boha. Přijmout Ježíše a přijmout Boha, kterého Ježíš miloval, znamená stát se ateistou ve vztahu k Nejvyšší bytosti násilné a dominantní moci. Nesnižujeme Boha na nižší, slabší úroveň, ale stoupáme k vyššímu a hlubšímu chápání Boha jako čistého světla, v němž není ani stín násilí, dobývání, vylučování, nepřátelství nebo nenávisti. 

Můžeme říci, že Ježíš před dvěma tisíci lety vložil do lidské představivosti radikálně novou vizi Boha - nedominantního, nenásilného, svrchovaně sloužícího a sebeobětavého..... Možná teprve nyní ... začínáme být připraveni nechat Ježíšovu radikálně novou vizi nahradit vizi starou, místo abychom se do ní přizpůsobili. Mohly by být některé sektory křesťanské víry konečně připraveny uctívat a následovat Boha, kterého se jim [i nám] Ježíš snažil ukázat?   

Let the same mind be in you that was in Christ Jesus, who, though he was in the form of God, did not regard equality with God as something to be exploited, but emptied himself, taking the form of a slave, being born in human likeness. And being found in human form, he humbled himself and became obedient to the point of death—even death on a cross.
—Philippians 2:5–8 

Brian McLaren shows how Jesus as the image of God changes our understandings of who God is: 

The implications of the Philippians 2 passage are staggering. Simply put, God as known in the Christ is not the stereotypical Supreme Being of traditional “omnitheology.” That Supreme Being of Christian theology was characterized first and foremost by controlling, dominating, dictatorial power … not limited by any law except the will of the Supreme Being Himself: omnipotence. 

In sharp contrast, the God imaged by Jesus exerts no dominating supremacy. In Christ, we see an image of a God who is not armed with lightning bolts but with basin and towel, who spewed not threats but good news for all, who rode not a warhorse but a donkey, weeping in compassion for people who do not know the way of peace. In Christ, God is supreme, but not in the old discredited paradigm of supremacy; God is the supreme healer, the supreme friend, the supreme lover, the supreme life-giver who self-empties in gracious love for all. The king of kings and lord of lords is the servant of all and the friend of sinners. The so-called weakness and foolishness of God are greater than the so-called power and wisdom of human regimes.  

In the aftermath of Jesus and his cross, we should never again define God’s sovereignty or supremacy by analogy to the kings of this world who dominate, oppress, subordinate, exploit, scapegoat and marginalize. Instead, we have migrated to an entirely new universe, or, as Paul says, “a new creation” (2 Corinthians 5:17) in which old ideas of supremacy are subverted.  

If this is true, to follow Jesus is to change one’s understanding of God. To accept Jesus and to accept the God Jesus loved is to become an atheist in relation to the Supreme Being of violent and dominating power. We are not demoting God to a lower, weaker level; we are rising to a higher and deeper understanding of God as pure light, with no shadow of violence, conquest, exclusion, hostility, or hate at all. 

We might say that two thousand years ago, Jesus inserted into the human imagination a radical new vision of God—nondominating, nonviolent, supreme in service, and self-giving…. Maybe only now … are we becoming ready to let Jesus’s radical new vision replace the old vision instead of being accommodated within it. Could some sectors of Christian faith finally be ready to worship and follow the God that Jesus was trying to show them [and us]?