Otec Richard zkoumá, jak si Boha často vytváříme k obrazu svému, a ne naopak.

Dlouho nám trvá, než dovolíme Bohu být tím, kým Bůh skutečně je. Naše přirozená egocentričnost chce z Boha udělat toho, kým chceme, aby byl. Úkolem proroků a dobré teologie je udržet lidi svobodné pro Boha a udržet Boha svobodného pro lidi. I když existují lidé "čistého srdce" (Mt 5,8), kteří "vidí Boha" přirozeně a snadno, většina z nás potřebuje velkou pomoc. 

Jestliže je Bůh vždy Tajemstvím, pak je Bůh vždy nějakým způsobem neznámý, mimo to, na co jsme zvyklí, mimo naši zónu pohodlí, mimo to, co dokážeme vysvětlit nebo pochopit. Svatý Augustin ve čtvrtém století řekl: "Pokud to chápeš, není to Bůh." V tomto případě je to Bůh. [1] Mohli bychom si skutečně vážit Boha, kterého bychom mohli pochopit? A přesto velmi často chceme Boha, který odráží a dokonce potvrzuje naši kulturu, naše předsudky, naše ekonomické, politické a bezpečnostní systémy. 

První přikázání (2. Mojžíšova 20,2-5) říká, že nemáme vytvářet žádné Boží rytiny ani se jim klanět. Na první pohled si můžeme myslet, že to znamená pouze ručně vyráběné Boží podobizny, ale většinou se to týká rigidních obrazů Boha, které chováme ve svých hlavách. Bůh stvořil člověka k obrazu svému a my jsme mu kompliment takříkajíc vrátili tím, že jsme Boha stvořili k obrazu svému! Nakonec jsme vytvořili typicky malého, klanového Boha. Ve Spojených státech vypadá Bůh jako strýček Sam nebo Santa Claus, náročný soudce nebo obchodník, který vyhrává a prohrává - v každém případě bílý muž, přestože "Bůh stvořil lidstvo k Božímu obrazu; muže a ženu je stvořil Bůh" (Genesis 1,27). Je zřejmé, že Bůh nemůže být výhradně mužského pohlaví. Trojiční Bůh je všechno jiné než vládnoucí monarcha nebo osamělá figurka.  

Obvykle je pro nás velmi obtížné nechat Boha, aby byl větší než naše kultura, naše okamžité potřeby a naše projekce. Lidské ego chce mít věci pevně v rukou, a tak jsme si vytvořili Boha, který zapadá do našich malých systémů a našeho chápání Boha. Vytvořili jsme tak Boha, který vyžaduje drahé kostely a roucha, Boha, který rád válčí stejně jako my, a panovačného Boha, protože my rádi vládneme. Téměř úplně jsme zapomněli a ignorovali to, co Ježíš zjevil o povaze Boha, kterého znal. Je-li Ježíš "obrazem neviditelného Boha" (Kol 1,15), pak Bůh není takový, jak jsme očekávali. Ježíš není v žádném případě potentát nebo patriarcha, ale pravý opak, ten, kterého Jan Křtitel nazývá "beránkem Božím" (Jan 1,29). Zdá se, že dáváme přednost lvu.   

Father Richard explores how we often create God in our image, rather than the other way around.  

It takes a long time for us to allow God to be who God really is. Our natural egocentricity wants to make God into who we want God to be. The role of prophets and good theology is to keep people free for God and to keep God free for people. While there are some “pure of heart” people (Matthew 5:8) who come to “see God” naturally and easily, most of us need lots of help. 

If God is always Mystery, then God is always in some way the unfamiliar, beyond what we’re used to, beyond our comfort zone, beyond what we can explain or understand. In the fourth century, St. Augustine said, “If you comprehend it, it is not God.” [1] Could we truly respect a God we could comprehend? And yet, very often we want a God who reflects and even confirms our culture, our biases, our economic, political, and security systems. 

The First Commandment (Exodus 20:2–5) says that we’re not supposed to make any graven images of God or worship them. At first glance, we may think this means only handmade likenesses of God, but it mostly refers to rigid images of God that we hold in our heads. God created human beings in God’s own image, and we’ve returned the compliment, so to speak, by creating God in our image! In the end, we produced what was typically a small, clannish God. In the United States, God looks like Uncle Sam or Santa Claus, an exacting judge, or a win/lose businessman—in each case, a white male, even though “God created humankind in God’s own image; male and female God created them” (Genesis 1:27). Clearly God cannot be exclusively masculine. The Trinitarian God is anything but a ruling monarch or a solitary figurehead.  

Normally we find it very difficult to let God be greater than our culture, our immediate needs, and our projections. The human ego wants to keep things firmly in its grasp; so, we’ve created a God who fits into our small systems and our understanding of God. Thus, we’ve produced a God who requires expensive churches and robes, a God who likes to go to war just as much as we do, and a domineering God because we like to dominate. We’ve almost completely forgotten and ignored what Jesus revealed about the nature of the God he knew. If Jesus is the “image of the invisible God” (Colossians 1:15) then God is nothing like we expected. Jesus is in no sense a potentate or a patriarch, but the very opposite, one whom John the Baptist calls “the lamb of God” (John 1:29). We seem to prefer a lion.