Filozof Brian Swimme a historička Mary Evelyn Tuckerová se zamýšlejí nad příběhem vesmíru: 

Jsme první generací, která poznává komplexní vědecké rozměry příběhu vesmíru. Víme, že pozorovatelný vesmír vznikl před 13,7 miliardami let a my nyní žijeme na planetě obíhající kolem našeho Slunce, jedné z bilionů hvězd v jedné z miliard galaxií v rozvíjejícím se vesmíru, který je hluboce tvůrčí a vzájemně propojený. Díky našim empirickým pozorováním rozšířeným o moderní vědu si nyní uvědomujeme, že náš vesmír je jediná obrovská energetická událost, která začala jako malá skvrnka, jež se v průběhu času rozvinula a stala se galaxiemi a hvězdami, palmami a pelikány, Bachovou hudbou a každým z nás, kteří dnes žijeme. Velkým objevem současné vědy je, že vesmír není pouhým místem, ale příběhem - příběhem, do kterého jsme ponořeni, ke kterému patříme a ze kterého jsme vzešli.  

Tento příběh má moc probudit nás hlouběji k tomu, kým jsme. Neboť stejně jako Mléčná dráha je vesmír v podobě galaxie a orchidej je vesmír v podobě květiny, jsme i my vesmírem v podobě člověka. A pokaždé, když nás přitahuje pohled na noční oblohu a přemýšlíme o úžasné kráse vesmíru, jsme vlastně vesmírem, který přemýšlí sám o sobě. A to všechno mění. [1] 

Autor John Philip Newell vzdává hold dílu vědce a katolického kněze Thomase Berryho (1914-2009), který byl svědkem Boha v celém vesmíru:  

Bery chtěl, abychom žasli, neustále žasli nad tímto jediným, vzájemně propojeným tělesem vesmíru, které nová věda popisuje jako jedinou mnohotvárnou skutečnost neboli jako "Nerozdělenou celistvost v plynulém pohybu". [2] Prostě stále plyne a plyne do stále nové podoby. Před čtyřmi a půl miliardami let proudil do podoby planety z hořící roztavené horniny. A v průběhu čtyř miliard let se tato zeměkoule z hořící horniny, Země, jak byla později nazvána, proměnila v ptáky, včely a motýly a ve vznik lidského myšlení, hudby a lásky. Každý z nás je zářivým proudem posvátné energie.  

Homo sapiens, což znamená moudrý, se objevil před 200 000 lety. V tomto příběhu jsme opozdilci. Termín "moudří" nevystihuje přesně to, čím jsme byli pro sebe navzájem a pro Zemi, ale mohl by ještě popsat to, čím se staneme. Jak dodává Berry, máme dobrý důvod doufat, že "vesmír je spíše pro nás než proti nám". [3] Vzhledem k nebezpečným okamžikům, kterými jsme dosud prošli v rozvíjejícím se příběhu lidstva a Země, máme dobrý důvod doufat. Nyní je na nás, abychom žili z moudrosti Ducha, která je hluboko v nás. [4] 

Philosopher Brian Swimme and historian Mary Evelyn Tucker reflect on the story of the universe: 

We are the first generation to learn the comprehensive scientific dimensions of the universe story. We know that the observable universe emerged 13.7 billion years ago, and we now live on a planet orbiting our Sun, one of the trillions of stars in one of the billions of galaxies in an unfolding universe that is profoundly creative and interconnected. With our empirical observations expanded by modern science, we are now realizing that our universe is a single immense energy event that began as a tiny speck that has unfolded over time to become galaxies and stars, palms and pelicans, the music of Bach, and each of us alive today. The great discovery of contemporary science is that the universe is not simply a place, but a story—a story in which we are immersed, to which we belong, and out of which we arose.  

This story has the power to awaken us more deeply to who we are. For just as the Milky Way is the universe in the form of a galaxy, and an orchid is the universe in the form of a flower, we are the universe in the form of a human. And every time we are drawn to look up into the night sky and reflect on the awesome beauty of the universe, we are actually the universe reflecting on itself. And this changes everything. [1] 

Author John Philip Newell honors the work of scientist and Catholic priest Thomas Berry (1914–2009) who witnessed God throughout the cosmos:  

Berry wanted us to be amazed, constantly amazed, by this one, single, interrelated body of the universe that new science describes as a single multiform reality, or as “Undivided Wholeness in Flowing Movement.” [2] It just keeps flowing and flowing into ever-new form. Four and a half billion years ago it flowed into the form of a planet of burning molten rock. And over the course of four billion years this globe of burning rock, Earth as it was later called, has transformed itself into birds and bees and butterflies, and into the emergence of human thought and music and love. We are each a shining flow of sacred energy.  

Homo sapiens, meaning wise ones, appeared 200,000 years ago. We are latecomers in this story. The term “wise ones” does not accurately describe what we have been to one another and to Earth, but it could yet describe what we will become. As Berry adds, there is good reason to hope that “the universe is for us rather than against us.” [3] Given the dangerous moments that have been navigated thus far in the unfolding story of humanity and Earth, there is good reason to hope. It is now up to us to live from the wisdom of the Spirit that is deep within us. [4]