Víra poskytuje důkazy o věcech, které nejsou vidět. -Hebrejcům 11:1 

Richard Rohr popisuje, jak mystici a upřímně hledající objevují "důkazy pro věci, které nejsou vidět": 

Celá tradice víry trvala na tom, že skutečně existují "důkazy o věcech, které nejsou vidět", a přesto příliš často mělo běžné pojetí víry jen málo společného s rozeznáváním skutečných důkazů, které jsou k dispozici v přítomnosti, v mysli, paměti, srdci, duši a v samotném stvoření.  

Svatý Augustin, Terezie z Ávily a Jan od Kříže nalezli tyto "neviditelné" důkazy v samotné podstatě duše a jejím vnitřním fungování, ale musíme si přiznat, že většina nedělních křesťanů se o tom neučila a ani to nezažila. Mnozí formální věřící nacházeli v Písmu a dogmatech důkazy, které podporovaly a potvrzovaly jejich osobní setkání s Bohem, ale možná ještě více z nich používalo Písmo a dogmata k tomu, aby jejich vlastní zkušenost nebyla nutná. Jiní, jako svatý František, svatý Bonaventura, Teilhard de Chardin, mnozí básníci a každodenní mystikové, nacházeli důkazy v přírodě, v živlech, ročních obdobích, zvířatech a ve všem živém, ale bohužel byli často marginalizováni jako pouhý "přírodní mystik" a postaveni mimo hlavní tradici. To mě vede k myšlence, že my křesťané jsme nikdy nepochopili naše hlavní poselství inkarnace, natož jeho obrovské důsledky. A to navzdory přímému a jasnému poselství svatého Pavla:  

To, co lze o Bohu poznat, je naprosto jasné, protože to Bůh učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je Boží věčná moc a božství - jakkoli neviditelné - dokonale zřejmé, aby je člověk mohl vidět na věcech, které Bůh stvořil (Římanům 1,19-20). 

Tato generace má k dispozici zcela nový typ důkazů, projevů a zjevení, které dokazují, že Pavel měl pravdu. A tyto úžasné důkazy vznikají na základě objevů vědecké mysli! Bůh přichází na svět vždy překvapivými způsoby, takže upřímně hledající člověk vždy najde důkazy. Je upřímné hledání možná skutečným smyslem chození ve víře?   

Hledání pravdy, hledání autentické lásky a hledání Boha jsou nakonec stejným hledáním. Raději budu mít "toho, kdo položí život za svého přítele" (Jan 15,13) upřímným hledáním, náročnou učeností a autentickou službou, než ty, kteří nehledají, nedělají žádnou duševní ani citovou práci a nemají otevřené srdce pro svět, ale chtějí se jen osobně "dostat do nebe". Toto individualistické nekřesťanství jsme si příliš dlouho hýčkali, a to bez jakéhokoli Ježíšova povzbuzení.  

Samotná podoba, možnosti a význam důkazů se rychle rozšiřují. Náboženští lidé by byli moudří, kdyby se přidali. Upřímně řečeno, myslím, že právě to měli na mysli křesťanští otcové a matky pouště, mystici a světci, když mluvili o konkrétních duchovních "praktikách", a východní náboženství o "dovedných prostředcích". Takové "konání" nám poskytne takový druh důkazů, které nelze popřít. Přesune nás do světa činů a za hranice mysli - na místo, kde nyní "věříme", protože to sami víme.  

Faith provides evidence for things not seen. —Hebrews 11:1 

Richard Rohr describes how mystics and sincere seekers discover “evidence for things not seen”: 

The entire faith tradition insisted that there was indeed “evidence for things not seen,” and yet too often the common notion of faith had little to do with discerning the actual evidence available in the present, in the mind, memory, heart, soul, and in creation itself.  

Sts. Augustine, Teresa of Ávila, and John of the Cross all found that “unseen” evidence in the very nature of the soul and its inner workings, but we must admit this hasn’t been taught to or experienced by most Sunday Christians. Many formal believers found evidence in Scripture and dogmas that supported and affirmed their personal God encounter, but perhaps even more of them used Scripture and dogma to make their own experience unnecessary. Others like St. Francis, St. Bonaventure, Teilhard de Chardin, many poets, and everyday mystics found evidence in the natural world, in elements, seasons, animals, and all living things, but sadly they were often marginalized as mere “nature mystics” and placed outside the mainline tradition. This makes me think that we Christians never understood our core message of incarnation, must less its massive implications. This was despite St. Paul’s direct and clear message:  

What can be known about God is perfectly plain since God has made it plain. Ever since God created the world, God’s everlasting power and deity—however invisible—has been perfectly evident for the mind to see in the things that God has made (Romans 1:19–20). 

This generation has at its disposal a whole new type of evidence, display, and apparition that is proving Paul was correct. And this wonderful evidence is arising from the discoveries of the scientific mind! God comes into the world in always-surprising ways so that the sincere seeker will always find evidence. Is sincere seeking perhaps the real meaning of walking in faith?  

The search for truth, the search for authentic love, and the search for God are finally the same search. I would rather have “one who lays down one’s life for one’s friend” (John 15:13) by sincere seeking, demanding scholarship, and authentic service, than those who are on no search, do no mental or emotional work, and have no open heart for the world, but just want to personally “go to heaven.” We have coddled this individualistic non-Christianity for far too long, and with no encouragement from Jesus whatsoever.  

The very shape, possibility, and meaning of evidence is quickly broadening. Religious people would be wise to get on board. Frankly, I think it is what the Christian desert fathers and mothers, mystics and saints, meant by concrete spiritual “practices,” and what Eastern religions meant by “skillful means.” Such “doing” will give us the kind of evidence that cannot be denied. It moves us into the world of action and beyond the mind—to a place where we now “believe” because we know for ourselves.