Otec Richard chválí moderní vědu za její důraz na "praxi" a otevřenost novým otázkám a objevům, což se zdá být spíše vírou než jistotou, kterou přijímají mnozí křesťané.  

Běžná vědecká metoda se opírá o hypotézy, experimenty, pokusy a omyly. Mohli bychom tomu říkat "praxe" nebo "postupy"! Ano, velká část vědy se omezuje na materialistickou úroveň, ale alespoň je tato metoda otevřenější a upřímnější než metoda mnoha náboženských lidí, kteří nedělají žádné živé experimenty s vírou, nadějí a láskou, ale jen se drží citátů a doktrín.  

Za normálních okolností je většina vědců ochotna postupovat vpřed s určitou mírou nevědomosti; ve skutečnosti je to to, co je volá vpřed a motivuje. Každý nový objev je potvrzen, přičemž je zachována otevřenost vůči novým důkazům, které by upravily nebo dokonce změnily předchozí "víru". Naproti tomu mnozí věřící lidé trvají na tom, že na začátku musí mít naprosté "vědění" a na každém kroku si musí být jistí. Ve skutečnosti je to udržuje více "racionální", "založené na faktech" a kontrolující než vědce. To je slepá ulička většiny fundamentalistických náboženství a důvod, proč nemohou řešit palčivé otázky žádným tvůrčím nebo soucitným způsobem. Vládne zde zákon a rozlišování je zbytečné. 

Vědecká mysl přišla s něčím, co se zdá být vírou: například vysvětlení temné hmoty, černých děr, teorie chaosu, fraktálů (část kopíruje celek), teorie strun, temné energie, neutrin (světlo uvnitř celého vesmíru i tam, kde se zdá být temné) a samotná atomová teorie. Vědci zkoumají a učí o věcech, jako je elektromagnetismus, radioaktivita, teorie pole a různé organismy, jako jsou viry a bakterie, než mohou skutečně "dokázat" jejich existenci. Poznávají je nejprve na základě jejich účinků nebo důkazů a pak se zpětně snaží ověřit jejich existenci. 

Přestože byl celý svět po několik staletí uchvácen striktním pohledem na svět z hlediska příčiny a následku, jakým je newtonovská fyzika, tato bezprostředně ověřitelná fyzika nakonec ustoupila kvantové fyzice. Ta sice není pro běžného pozorovatele přímo viditelná, ale nakonec vysvětluje mnohem víc - aniž by bylo nutné zahodit tu druhou. Skutečná transcendence vždy zahrnuje! 

Mám pocit, že v každé době se najdou vědci, kteří jsou brilantní, zdánlivě "správní", ale také nejistí - což vytváří praktickou pokoru, kterou často nevidíme u duchovních a "pravověrných". Velký vědec staví na věčné "mysli začátečníka". Mnozí vědci věří ve skutečnost věcí, které jsou neviditelné, a tedy v aktivní realitu "duchovního" světa více než mnozí věřící. Ačkoli tedy mohou být "materialisty", ve skutečnosti mají materiální svět definován s otevřeností vůči "duchu", kterému často sami nemohou porozumět. Není to snad "víra"? 

Možná to vše vystihují tato slova svatého Jana Pavla II: "Věda může očistit náboženství od bludů a pověr; náboženství může očistit vědu od modlářství a falešných absolutismů. Každá z nich může tu druhou vtáhnout do širšího světa, do světa, v němž mohou obě vzkvétat." [1] Kráčejme tedy vpřed s širokým a bohatým zrakem! 

Father Richard praises modern science for its emphasis on “practice” and openness to new questions and discoveries, which seems more like faith than the certainty embraced by many Christians.  

The common scientific method relies on hypothesis, experiment, trial, and error. We might call this “practice” or “practices”! Yes, much of science is limited to the materialistic level, but at least the method is more open-ended and sincere than that of the many religious people who do no living experiments with faith, hope, and love, but just hang on to quotes and doctrines.  

Under normal circumstances, most scientists are willing to move forward with some degree of not-knowing; in fact, this is what calls them forward and motivates them. Every new discovery is affirmed while openness to new evidence that would tweak or even change the previous “belief” is maintained. In contrast, many religious people insist upon complete “knowing” at the beginning and being certain every step of the way. It actually keeps them more “rational,” “fact-based,” and controlling than the scientists. This is the dead end of most fundamentalist religion, and why it cannot deal with thorny issues in any creative or compassionate way. Law reigns and discernment is unnecessary. 

The scientific mind has come up with what seem like beliefs: for example, explanations of dark matter, black holes, chaos theory, fractals (the part replicates the whole), string theory, dark energy, neutrinos (light inside of the entire universe even where it appears to be dark), and atomic theory itself. Scientists investigate and teach on things like electromagnetism, radioactivity, field theory, and various organisms such as viruses and bacteria before they can actually “prove” they exist. They know them first by their effects, or the evidence, and then work backward to verify their existence. 

Even though the entire world has been captivated by the strict cause-and-effect worldview of Newtonian physics for several centuries, such immediately verifiable physics has finally yielded to quantum physics. While it isn’t directly visible to the ordinary observer, it ends up explaining much more—without needing to throw out the other. True transcendence always includes! 

It feels as if there are some scientists of each age who are brilliant, seemingly “right,” but also tentative—which creates a practical humility that we often do not see in clergy and “true believers.” A great scientist builds on a perpetual “beginner’s mind.” Many scientists believe in the reality of things that are invisible, and thus the active reality of a “spiritual” world, more than do many believers. Thus, although they might be “materialists,” they actually have the material world defined with an openness to a “spirit” that they themselves often cannot understand. Is this not “faith”? 

Maybe this is all summed up in these words of Saint John Paul II: “Science can purify religion from error and superstition; religion can purify science from idolatry and false absolutes. Each can draw the other into a wider world, a world in which both can flourish.” [1] So let’s walk forward with wide and rich sight!