Neděle
Při uctění památky Dr. B. nám dovolte pokračovat v boji, který tak vášnivě vedla - v boji za spravedlnost, uzdravení lidského ducha a výzvu k radikální tvořivosti. Kéž v nás i nadále hoří její "inteligence v ohni" a my se posouváme vpřed v lásce, akci a kontemplaci. 
-Brian McLaren 

Pondělí 
Jaké to bylo vyrůstat jako obyčejný mystik? Sny a vize byly sdíleny, diskutovány a vykládány. Předkové a starší s námi komunikovali ze života po životě. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to, co jsem považovala za normální, ostatní považovali za divné.  
-Barbara Holmesová  

Úterý 
Uprostřed bohoslužby došlo k nepřehlédnutelnému posunu, který posunul společenství věřících od záměrné liturgické akce k transcendentnímu přebývání. Tento posun nelze popsat jinak, než že se "něco stalo". Během tohoto posvátného času se neustálý neklid lidského srdce uklidnil a proměnil v trvalou přítomnost. 
-Barbara Holmes 

Středa 
Svět je klášterem kontemplativních. Není před ním úniku. Hledání spravedlnosti člověka vždycky vtáhne hluboko do Božího srdce. V tomto posvátném nitru se kontemplace stává jazykem modlitby a podnětem k prorockému hlásání a jednání. 
-Barbara Holmesová 

čtvrtek 
Když už obyčejné není obyčejné a přichází krize, může se já soustředit v tomto útočišti, které nazývám "krizovou kontemplací", prostorem, který není výsledkem duchovního hledání ani dobrovolného vstupu do meditativních prostor. 
-Barbara Holmes 

Pátek 
Můžeme společně rozjímat a uvažovat. Můžeme rozšířit svůj duchovní a vesmírný slovník a nechat tajemství života proniknout do každé buňky. Čekali jsme už dost dlouho. Je čas udělat transcendentní skok vpřed v naději na osobní a společné uzdravení i společnou kosmickou budoucnost. 
-Barbara Holmesová 

Čtyřicátý sedmý týden cvičení 
Jaké jsou naše priority? 

Dr. Barbara Holmesová a Rev. Donny Bryant uváděli The Cosmic We podcast společně po pět sezón. Uvažovali o naší kosmické spřízněnosti jako o organizačním principu vesmíru a zpovídali hosty z překrývajících se oblastí vědy, mystiky, spirituality a tvůrčího umění. V této epizodě se "Dr. B" podělí o výzvu, kterou zaslechla, aby změnila své priority v druhé polovině svého života.

Životní cesta je naprosto posvátná cesta, ale to nevíme, když jsme mladší. Nechceme přemýšlet o životě v termínech posvátné cesty, protože nevíme jistě, odkud jsme přišli, a nevíme jistě, kam jdeme.... 

V každodenním víru života lidé o ničem takovém nechtějí přemýšlet. Chtějí jen přežít svůj den.... Když se však dostaneme do poloviny svého života, začneme si uvědomovat, že všechny věci, které jsme nashromáždili, mnoho neznamenají. Nemůžeme si je vzít s sebou, až zemřeme. S přibývajícím věkem začínáme brát v úvahu, na čem v životě skutečně záleží: na rodině, vztazích, lásce, závazcích, službě druhým, na všem, na čem záleží…. Při práci s druhými vás zahřeje u srdce. Změní to, kým jste, když vedete s láskou….

Jsem teď na druhé straně padesátky a všechny mé priority se změnily. Ambice a všechny věci, o které jsem usiloval, v tuto chvíli nemají velký smysl. Naplnění přichází v tom, že děláte to, k čemu jste vedeni. V křesťanské tradici vás má Duch svatý uvést do veškeré pravdy. Ducha svatého vnímám jako průvodce - jdeme po cestě a je tu lampa k našim nohám, která nám pomáhá vědět, co dělat, jak to dělat a být v klidu.  

Tady přichází na řadu kontemplace. Není možné změnit priority, pokud žijeme v neustálém, zaneprázdněném a frenetickém životním stylu. Musí přijít ta pauza, ten nádech, to čekání, ta ochota být v klidu, dokud nevíme. Buďte v klidu a poznejte - ale klid nevede okamžitě k poznání. Nejprve musíme být v klidu a pak musíme být trpěliví, dokud se poznání nedostaví. 

Sunday
In honoring Dr. B, may we continue the struggle she so passionately embraced—the struggle for justice, the healing of the human spirit, and the call to radical creativity. May her “intelligence on fire” continue to burn within us as we move forward in love, action, and contemplation. 
—Brian McLaren 

Monday 
What was it like growing up as an ordinary mystic? Dreams and visions were shared, discussed, and interpreted. Ancestors and elders communicated with us from the life after life. It took a while for me to realize that what I considered normal was considered weird by everybody else.  
—Barbara Holmes  

Tuesday 
In the midst of worship, an imperceptible shift occurred that moved the worshipping community from intentional liturgical action to transcendent indwelling. There is no way to describe this shift other than to say that “something happened.” During this sacred time, the perpetual restlessness of the human heart was stilled and transformed into abiding presence. 
—Barbara Holmes 

Wednesday 
The world is the cloister of the contemplative. There is no escape. Always the quest for justice draws one deeply into the heart of God. In this sacred interiority, contemplation becomes the language of prayer and the impetus for prophetic proclamation and action. 
—Barbara Holmes 

Thursday 
When the ordinary isn’t ordinary anymore and the crisis is upon us, the self can center in this refuge that I am calling “crisis contemplation,” a space that is neither the result of spiritual seeking nor the voluntary entry into meditative spaces. 
—Barbara Holmes 

Friday 
We can contemplate and consider together. We can expand our spiritual and cosmic vocabulary and allow the mysteries of life to permeate every cell. We have waited long enough. It’s time to take the transcendent leap forward in hopes of personal and communal healing as well as a shared cosmic future. 
—Barbara Holmes 

Week Forty-Seven Practice 
What Are Our Priorities? 

Dr. Barbara Holmes and Rev. Donny Bryant hosted The Cosmic We podcast together for five seasons. They considered our cosmic relatedness as the organizing principle of the universe and interviewed guests in the overlapping fields of science, mysticism, spirituality, and the creative arts. In this episode, “Dr. B” shares the call she heard to shift her priorities in the latter half of her life.  

The journey of life is absolutely a sacred journey, but we don’t know that when we’re younger. We don’t want to think about life in terms of a sacred journey, because we don’t know for certain where we came from, and we don’t know for certain where we’re going…. 

In the everyday maelstrom of life, people don’t want to think about any of that. They just want to get through their day…. But when we get to the halfway point in our lives, we begin to realize that all the things that we have accumulated don’t mean a whole lot. We can’t take them with us when we die. As we age, we begin to take into account what really matters in life: family, relationships, love, commitment, service to others, all that matters…. It warms your heart to work with others. It changes who you are to lead with love….

I’m on the other side of fifty now, and all of my priorities have shifted. The ambition and all of the things that I was striving for don’t make a lot of sense at this point. The fulfillment comes in doing what you are led to do. In the Christian tradition, the Holy Spirit is supposed to lead you into all truth. I see the Holy Spirit as a guiding light—we’re walking by the path and there’s a lamp unto our feet that helps us to know what to do, how to do it, and to be still.   

This is where contemplation comes in. It is impossible to shift priorities if we are in a constant, busy, frenetic lifestyle. There has to be that pause, that breath, that waiting, that willingness to be still until we know. Be still and know—but the stillness doesn’t immediately lead to knowing. At first, we have to be still, and then we have to be patient until the knowing comes about.