Ježíš řekl: "Budu k vám mluvit v podobenstvích a zjevím vám věci skryté od stvoření světa." -Matouš 13,35, citace Žalmu 78,2  

Otec Richard Rohr popisuje, jak Ježíš používá podobenství, aby zpochybnil náš způsob myšlení: 

Podobenství je jedinečná forma literatury, která se vždy snaží rozvrátit obvyklé postupy, podobně jako zenový kóan nebo konfuciánská hádanka, které obě používají paradox, aby zrušily naše spoléhání na to, co považujeme za logiku. Obvykle však nedovolíme, aby to za nás udělala podobenství. Naše dominantní vědomí je natolik ovládá, že se je snažíme rozluštit uvnitř našeho stávajícího vědomí - nebo, což je častější, je prostě ignorujeme nebo je považujeme za zastaralé. Cílem podobenství je vyvrátit naše staré vědomí a nabídnout nám cestu ven tím, že zcela přeformulují náš pohled na svět. 

Často se stává, že biblický text není transformativní a nepřináší "nové stvoření", protože jej vtahujeme do svých vlastních bezpečnostních systémů a toho, čemu říkáme "zdravý rozum". V takovém okamžiku není žádný božský průlom možný. Upřímně řečeno, díky tomu se velká část Písma stává do značné míry neškodnou a zapomenutelnou. [1]  

Otec Richard používá Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici (Matouš 20,1-16), aby ilustroval, že Boží logika není naše:  

Často si myslíme, že spravedlnost znamená dostat to, co si zasloužíme, ale evangelia poukazují na to, že Boží spravedlnost nám vždy dává více, než si zasloužíme. Ve skutečnosti o "zaslouženost" vůbec nejde! V Matoušově evangeliu Ježíš vypráví podobenství o statkáři, který najímá dělníky ráno, v poledne a odpoledne, aby pracovali na jeho polích. Když jim večer všem vyplatí celodenní mzdu, ti, kteří pracovali celý den, si stěžují, že si zaslouží víc než ti, kteří pracovali jen několik hodin. Statkář se však na ně obrací a ptá se jich: "Proč se tváříte tak uraženě jen proto, že jsem štědrý?" (Mt 20,15). Boží spravedlnost je ve skutečnosti velkorysost, je ke všem více než spravedlivá, protože Bůh je věrný své přirozenosti. Jak říká Matouš na jiném místě, Bůh dává slunci svítit a dešti padat na spravedlivé i nespravedlivé (5,45). Jinými slovy, Bůh poskytuje každému vše, co potřebuje, aby mohl růst.  

S takovým druhem spravedlnosti máme potíže. Jsme kapitalisté, a to i v duchovním životě. Když více pracujeme, očekáváme více a nevíme, co si počít s Bohem, který toto pravidlo porušuje. Boží spravedlnost je však jen jiný způsob, jak přemýšlet o Boží bezpodmínečné lásce. V celém evangeliu lidé dostávají to, co si nezaslouží. Neúprosná štědrost je pro nás těžko pochopitelná, natož abychom ji praktikovali. Taková bezpodmínečná spravedlnost je nad naše lidské síly. Evangelium však ukazuje, že je možné, aby byl Ježíš plně lidský a božsky spravedlivý, protože žil v moci Ducha. Stejně tak je to možné pro všechny, kdo se stejně jako Ježíš otevřou přijetí Ducha. [2]  

Jesus said, “I will speak to you in parables and reveal to you things hidden since the foundation of the world.” —Matthew 13:35, quoting Psalm 78:2  

Father Richard Rohr describes how Jesus uses parables to challenge our ways of thinking: 

A parable is a unique form of literature that’s always trying to subvert business as usual, much like a Zen koan or a Confucian riddle, which both use paradox to undo our reliance on what we think is logic. Yet we typically do not let parables do that for us. Our dominant consciousness is so in control that we try to figure them out inside of our existing consciousness—or, more commonly, we just ignore them or consider them out of date. Parables aim to subvert our old consciousness and offer us a way through by utterly reframing our worldview. 

Often, the biblical text isn’t transformative and doesn’t bring about a “new creation” because we pull it inside of our own security systems and what we call “common sense.” At that point, no divine breakthrough is possible. Frankly speaking, this makes much of Scripture become largely harmless and forgettable. [1]  

Father Richard uses Jesus’ parable about workers in a vineyard (Matthew 20:1–16) to illustrate how God’s logic is not our own:  

We often think that justice means getting what we deserve, but the Gospels point out that God’s justice always gives us more than we deserve. In fact, “worthiness” is not even the issue! In Matthew’s Gospel, Jesus tells the parable of a landowner who hires laborers in the morning, at noon, and in the afternoon to work in his fields. In the evening when he pays them all a day’s wages, the ones who worked all day complain that they deserve more than the ones who worked only a few hours. But the landowner turns to them and asks, “Why are you looking so resentful just because I am generous?” (Matthew 20:15). God’s justice is really magnanimity, being more than fair to everybody because God is being true to God’s nature. As Matthew says elsewhere, God makes the sun to shine and the rain to fall on the just and the unjust alike (5:45). In other words, God provides all everyone needs in order to grow.  

We have a hard time with that kind of justice. We’re capitalists, even in the spiritual life. If we work more, we expect more and we don’t know what to do with a God who breaks that rule. Yet God’s justice is just another way of thinking about God’s unconditional love. All through the Gospels, people receive what they don’t deserve. Relentless generosity is hard for us to comprehend, much less practice. That kind of unconditional justice is beyond our human power. Yet the Gospel is showing that it’s possible for Jesus to be fully human and divinely just, because he lived in the power of the Spirit. Likewise, it is possible for all those who, like Jesus, open themselves to receive the Spirit. [2]