Svátek všech svatých 

Nic, co stojí za to, nemůžeme uskutečnit za svého života; proto nás musí zachránit naděje. Nic, co je pravdivé, krásné nebo dobré, nemá v bezprostředním kontextu dějin úplný smysl; proto musíme být zachráněni vírou. Nic z toho, co děláme, ať už je to jakkoli ctnostné, nemůžeme uskutečnit sami; proto nás zachraňuje láska. Žádný ctnostný čin není z pohledu našeho přítele či nepřítele stejně ctnostný jako z našeho pohledu. Proto musíme být spaseni poslední formou lásky, kterou je odpuštění." 
-Reinhold Niebuhr, Ironie amerických dějin  

Uznávaná učitelka a kolegyně z CAC Dr. Barbara Holmesová (1943-2024) čerpá moudrost od teologa Reinholda Niebuhra: 

Slova Reinholda Niebuhra jsou pravdivá. I když bychom si přáli, aby tomu bylo jinak, boj za spravedlnost není nikdy ukončen během jednoho života nebo jedné vzpoury. Změna systémů, obrácení srdcí, odpuštění útlaku a rozptýlení hněvu (ať už spravedlivého, nebo ne) vyžaduje čas. Není snadné čelit nespravedlnosti. Vyžaduje to solidaritu a nevyhnutelné ztráty na životech. Vyžaduje to, aby každá generace utrousila: "Jsme připraveni být svobodní jakýmikoliv mírovými prostředky." [1] ...  

Nezáleží na tom, jak zoufalá se zdá být naše osobní či společenská situace, oscilujeme na vysokých i nízkých frekvencích mezi dobrem a groteskou. Ne vždy vidíme cestu ke společnému dobru; často se zdá, že zlo zvítězilo, a někdy se zdá, že skok víry nutný k překlenutí propastí nesouhlasu je [zoufalou] volbou.  

A přesto i v těch nejhorších dobách existují příležitosti, jak usnadnit lidský rozkvět prostřednictvím tvůrčí výměny myšlenek, autenticity, kultury a náboženského vyjádření. Kontemplativní obrat je nezbytný, protože iluze reality, která rámuje náš každodenní život, omezuje pronikání Ducha a zatemňuje rozlišování. [2]  

Holmes spojuje duchovní praxi se společným dobrem: 

Pro mě duchovní praxe, na které záleží, zahrnuje společenskou obnovu. Namísto obviňování druhých ze stavu naší unie, namísto obviňování té či oné politické strany se můžeme zamyslet nad vlastní spoluvinou a podporou systémů, které opustily chudé, uskladnily naše děti v upadajících školách a nezajistily odpovídající zdravotní péči. V rámci duchovní praxe se můžeme probudit a uvědomit si možnost vybudovat nový řád. Můžeme tyto možnosti improvizovat; vyzkoušet je v tvůrčím mikrokosmu sdíleného veřejného života a uvědomit si, že náš způsob života lze zlepšit tak, aby se dařilo všem členům společnosti.... 

Cituji z článku, který jsem napsal pod názvem "Stále na cestě": Věřím, že v rámci duchovní praxe si můžeme představit a vytvořit "politický systém, který by reagoval na potřeby lidí a respektoval globální sousedy, zdravotnický systém, který by byl komplexní a nebyl zaměřen na zisk, vzdělávací systém, který by byl utvářen inovacemi, improvizací, technologií a praktičností". [3] Dokážeme si nyní upřímně říci, co nefunguje? Dokážeme si znovu představit nové možnosti? Věřím, že můžeme, pokud budeme chtít.[4] 

All Saint’s Day 

Nothing that is worth doing can be achieved in our lifetime; therefore we must be saved by hope. Nothing which is true or beautiful or good makes complete sense in any immediate context of history; therefore we must be saved by faith. Nothing we do, however virtuous, can be accomplished alone; therefore we are saved by love. No virtuous act is quite as virtuous from the standpoint of our friend or foe as it is from our standpoint. Therefore we must be saved by the final form of love which is forgiveness.  
—Reinhold Niebuhr, The Irony of American History  

Esteemed CAC teacher and colleague Dr. Barbara Holmes (1943–2024) draws wisdom from theologian Reinhold Niebuhr: 

Reinhold Niebuhr’s words ring true. Although we wish it was otherwise, the struggle for justice is never completed in one lifetime or one rebellion. The shifting of systems, the turning of hearts, the forgiveness of oppressions and the dissipation of anger (righteous or not) takes time. It is not easy to confront injustice. It requires solidarity and the inevitable loss of life. It requires that each generation aver, “we are ready to be free by any peaceful means necessary.” [1] …  

No matter how desperate our personal or communal situations seem, we are oscillating at both high and low frequencies between the good and the grotesque. We cannot always see the path toward the common good; often it seems that evil has won the day, and sometimes the leap of faith required to bridge chasms of disagreement seems to be a [desperate] choice.  

And yet, even during our worst times, there are opportunities to facilitate human flourishing through the creative exchanges of ideas, authenticity, culture, and religious expression. The contemplative turn is necessary because the illusion of reality that frames our everyday life limits the in-breaking of Spirit and dims discernment. [2]  

Holmes connects spiritual practice with the common good: 

For me a spiritual practice that matters includes social renewal. Instead of blaming others about the state of our union, instead of blaming one political party or another, we can reflect on our own complicity and support of systems that abandoned the poor, warehoused our children in failing schools, and failed to provide adequate health care. As a spiritual practice, we can wake up to the possibility of building a new order. We can improvise those possibilities; try them out in the creative microcosm of a shared public life, realizing that our way of life could be improved so that all members of society thrive…. 

I quote from an article I wrote titled “Still on the Journey”: I believe that as a spiritual practice we can imagine and create “a political system responsive to the people and respectful of global neighbors, a health system that is comprehensive in scope and not profit driven, an educational system shaped by innovation, improvisation, technology, and practicality.” [3] Can we be honest now about what is not working? Can we re-envision new options? I believe that we can, if we want to. [4]