Od stvoření světa jsou neviditelné Boží vlastnosti - Boží věčná moc a božská přirozenost - jasně viditelné, protože jsou pochopitelné skrze věci, které Bůh stvořil. -Římanům 1,20  

Sara Augustinová, pueblovská (tewská) spisovatelka a aktivistka, uvádí, co se můžeme ze stvoření naučit o Stvořiteli:  

Tento verš [z Pavla] je v souladu s domorodým světonázorem - že podstata Stvořitele je patrná ve stvoření. Co nám stvoření říká o Boží božské přirozenosti?… 

Věrnost. V prostředí, kde žiji, na úpatí posvátné hory Pahto, vidím věrnost Stvořitele s každým ročním obdobím. Navzdory soustavným [znečišťujícím] vstupům… se každé jaro vrací do půdy život, stromy a rostliny kvetou a opylovači vykonávají svou důležitou práci, aby šířili zázrak života. My lidé se o to nijak nezasloužíme. Neděkujeme za to kolektivně. Přesto se každé jaro věrně vrací a s ním i život.

Vzájemná propojenost a závislost celého vesmíru. Yakamové praktikují úctu při svých jarních slavnostech, kdy děkují, než se vydají na sběr. Starší nás poučují: vezměte si jen to, co potřebujete. Nechte dostatek pro budoucí generace. Z toho vyplývá, že život je vzájemně závislý; to, co dělám, má přímý dopad na životy ostatních tvorů. Život v souladu s tímto základním chápáním vede k hojnosti.... 

Stvoření probíhá. Stvoření neproběhlo během šesti dnů a pak se nezastavilo; je to neustálý proces. Úcta znamená projevovat hlubokou úctu k rostlinám a zvířatům, které jsou nezbytné k udržení mého života a života členů mé rodiny....  

Vzájemná zodpovědnost. Úcta se neprojevuje jednou za týden; praktikuje se každý den věrně, okamžik po okamžiku. Je to uznání, že jsme závislí na systémech života, že nejsou podřízeny nám ani naší vůli. [1] 

Domorodé uskupení na 10. shromáždění Světové rady církví se podělilo o ekologickou moudrost svých tradic: 

My jako domorodé národy věříme, že Stvořitel je ve Stvoření. Bůh se zjevil jako Stvořitel a Udržovatel při aktu stvoření. Trojjediný Bůh spolu se zemí spoluvytváří veškerý život. Tajemství v 1. kapitole Janova evangelia rozvíjí, jak Stvořitel přebývá ve stvoření. Vtělení Boha v Kristu se stává totalitou v Božím stvoření..... Skrze Boha všechno povstalo, bez Boha nic nebylo a není stvořeno. V Bohu je život a v Bohu je světlo celého stvoření. Boží přítomnost stvořila svět, a proto [je] posvátná. Dílem stvoření v Bohu je jednota rozmanitosti, kde všechny životy koexistují v harmonické rovnováze, protože všechny pocházejí od Boha. Každé semínko, které vyklíčí, začíná stvoření znovu a ani jedno semínko nemůže vyrůst, pokud mu to Stvořitel neumožní. Věříme, že naplňování spravedlnosti vůči Božímu stvoření je základem osvobození a lidského hledání sebe sama. [2]  

Ever since the creation of the world, God’s invisible qualities—God’s eternal power and divine nature—have been clearly seen, because they are understood through the things God has made. —Romans 1:20  

Sarah Augustine, a Pueblo (Tewa) author and activist, identifies what we can learn from creation about the Creator:  

This Scripture [from Paul] is consistent with an Indigenous worldview—that the nature of the Creator is evident in the creation. What does creation tell us about God’s divine nature?… 

Faithfulness. In the environment where I live, in the foothills of Pahto, the sacred mountain of the region, I see the faithfulness of the Creator with each season. In spite of the consistent [polluting] inputs…, each spring, life returns to the soil, trees and plants flower, and pollinators do their important work to spread the miracle of life. We humans do nothing to earn this. We do not collectively give thanks. Yet each spring returns faithfully, and with it, life.  

The interconnectedness and interdependence of the entire cosmos. The Yakama practice reverence in their spring feast, giving thanks before they go to gather. The elders instruct us: take just what you need. Leave plenty for future generations. This implies that life is interdependent; what I do has a direct impact on the lives of other creatures. Living in ways that are consistent with this basic understanding results in abundance…. 

Creation is ongoing. Creation did not occur in six days and then stop; it is an ongoing process. Reverence means demonstrating deep respect for the plants and animals required to sustain my life and the lives of my family members….  

Mutual accountability. Reverence does not happen once per week; it is practiced each day faithfully, moment by moment. It is acknowledging that we are dependent on the systems of life, that they are not subordinate to us or to our will. [1] 

The Indigenous caucus at the 10th Assembly of the World Council of Churches shared the ecological wisdom of their traditions: 

We as Indigenous Peoples believe that the Creator is in Creation. God revealed himself/herself as Creator and Sustainer in the act of creation. The triune God along with land co-parents all life. The mystery in John chapter 1 unfolds how the Creator abides in creation. The incarnation of God in Christ becomes totality in God’s creation…. Through God all things were made, without God nothing was or is made. In God there is life, and in God is the light of all Creation. The presence of God made the world and therefore [it] is sacred. The work of creation in God is the unity of diversity, where all lives coexist in a harmonious balance because they are all from God. Each seed that sprouts begins creation anew, and not one seed can grow unless the Creator enables it. We believe that doing justice to God’s creation is the basis of liberation and the human search for selfhood. [2]