Otec Richard se zamýšlí nad tím, co se můžeme naučit z první Bible přírody: 

Prvním aktem Božího zjevení je samotné stvoření. První biblí je Bible přírody. Vznikla nejméně před 13,8 miliardami let, v okamžiku, který nazýváme velkým třeskem, tedy dávno před Biblí slov. "Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství - jakkoli neviditelné - na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem" (Římanům 1,20). Člověk se opravdu diví, jak nám to mohlo uniknout. Slova nám asi dala něco, o čem se můžeme hádat, zatímco přírodu můžeme jen prožívat a snad si ji i užívat a respektovat s obdivem a úctou. Neodvažujte se dát druhou Bibli do rukou lidem, kteří neseděli s láskou u nohou té první. Ti budou s napsaným textem vždy manipulovat, znetvořovat ho a vraždit.  

Biblická zpráva nám říká, že Bůh stvořil svět vývojově během šesti dnů, téměř jako by existovalo dávné tušení toho, co bychom nakonec nazvali evolucí. Je zřejmé, že ke stvoření došlo v průběhu času. Jediným striktním teologickým tvrzením příběhu Genesis je, že Bůh vše začal. Přesné určení toho, jak, kdy a kde, není autorovým zájmem. Tento příběh o stvoření, napsaný snad pět set let před Ježíšem Kristem, nemá v úmyslu ani schopnost být vědeckým popisem. Je to skutečně inspirované vyprávění o zdroji, smyslu a původní dobrotě stvoření. Je tedy skutečně "pravdivý". Západní racionalisté i náboženští fundamentalisté musí přestat zaměňovat pravdivé s tím, co je doslovné, chronologické nebo viditelné úzkým spektrem lidského oka. Mnozí předpokládají, že Bible je přesným snímkem - jako by byla zachycena kamerou - Božího působení na Zemi. Kdyby však Bůh takovou doslovnost potřeboval, počkal by na 19. století společné éry, aby začal mluvit a zjevovat prostřednictvím "neomylné" technologie. [1]  

Věda často potvrzuje to, co bylo po staletí velmi podezřelou intuicí mystiků. Dnes považujeme za samozřejmé, že vše ve vesmíru je hluboce propojeno a souvisí spolu, dokonce i samotné světlo, které je zajímavé tím, že je prvním aktem stvoření (Genesis 1,3). Objekty - dokonce i galaxie!!! - v celém známém vesmíru obíhají kolem něčeho jiného. V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. [2] 

Všichni svatí však podle všeho tvrdí, že nezávislé já vidí vše nesprávně. Části dokáže rozpoznat pouze po částech, a tak věci ještě více rozděluje. Celí lidé vidí věci v jejich celistvosti, a tak vytvářejí celistvost ("svatost") všude, kam jdou a kam se dívají. Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde. Celí lidé najdou Boha jen v knihách a slovech, a nakonec ani tam ne. [3]  

Father Richard considers what we can learn from the first Bible of nature: 

The first act of divine revelation is creation itself. The first Bible is the Bible of nature. It was written at least 13.8 billion years ago, at the moment that we call the Big Bang, long before the Bible of words. “Ever since God created the world, God’s everlasting power and divinity—however invisible—are there for the mind to see in the things that God has made” (Romans 1:20). One really wonders how we missed that. Words gave us something to argue about, I guess, while nature can only be experienced, and hopefully enjoyed and respected with admiration and awe. Don’t dare put the second Bible in the hands of people who have not sat lovingly at the feet of the first Bible. They will invariably manipulate, mangle, and murder the written text.  

The biblical account tells us God creates the world developmentally over six days, almost as if there was an ancient intuition of what we would eventually call evolution. Clearly creation happened over time. The only strict theological assertion of the Genesis story is that God started it all. The exact how, when, and where is not the author’s concern. This creation story, perhaps written five hundred years before Jesus Christ, has no intention or ability to be a scientific account. It is a truly inspired account of the source, meaning, and original goodness of creation. Thus, it is indeed “true.” Both Western rationalists and religious fundamentalists must stop confusing true with that which is literal, chronological, or visible to the narrow spectrum of the human eye. Many assume the Bible is an exact snapshot—as if caught on camera—of God’s involvement on Earth. But if God needed such literalism, God would have waited for the 19th century of the Common Era to start talking and revealing through “infallible” technology. [1]  

Science often affirms what were for centuries the highly suspect intuitions of the mystics. We now take it for granted that everything in the universe is deeply connected and linked, even light itself, which interestingly is the first act of creation (Genesis 1:3). Objects—even galaxies!—throughout the entire known universe are in orbits and cycle around something else. There’s no such thing in the whole universe as autonomy. It doesn’t exist. That’s the illusion of the modern, individualistic West, which imagines the autonomous self to be the basic building block and the true Seer. [2] 

Yet all holy ones seem to say that the independent self sees everything incorrectly. Parts can only recognize parts and so split things even further. Whole people see things in their wholeness and thus create wholeness (“holiness”) wherever they go and wherever they gaze. Holy people will find God in nature and everywhere else too. Heady people will only find God in books and words, and finally not even there. [3]