Svátek svatého Františka z Assisi 

Richard Rohr označuje předávání lásky za velký dar Františka z Assisi:

Kontemplativní mysli a srdce, jako byly Františkovy a Klářiny, jsou jako jediné připraveny předávat Velké tajemství z věku na věk a z člověka na člověka. Utilitární a vypočítavá mysl zkresluje poselství v jeho jádru. Kontemplativní, neduální mysl ze své podstaty vytváří velké "společenství svatých", které je tak zjevně rozptýlené, skryté a amorfní, že nikdo nemůže říci: "Tady je" nebo "Tam je", ale místo toho je vždy "mezi vámi" (Lk 17,21) - pro většinu neviditelné a nezajímavé, ale zjevné a extatické pro ty, kdo hledají (viz Mt 22,14).  

Od Trojice k Ježíši začíná energetický pohyb přijímání a dávání Lásky. Od Ježíše pak k mnohým - Františkovi a Kláře, Bonaventuře a Skotovi, Terezii z Lisieux, Teilhardovi de Chardin, Matce Tereze, Tomáši Mertonovi, Dorothy Day, papeži Františkovi a nyní i k nám samotným - všichni jsme součástí tohoto jediného velkého průvodu, "účastníky Božího triumfálního průvodu", jak to nazývá Pavel, který "všude šíří poznání Boha jako líbeznou vůni" (2 Kor 2,5):14), což je mnohem spíše předávání autentického života a lásky než pouhých myšlenek nebo učení.  

Je pozoruhodné vědět, že poznatky o zrcadlových neuronech téměř prokazují , že se jedná o energetický pohyb, a to i fyziologicky a mezilidsky. [1] Není to jen zbožná poezie. Pokud jsme nikdy neobdrželi pohled lásky, nemáme ani neurální schopnost jej předat dál. Lásku si nedokážeme skutečně představit, natož ji předat dál, dokud nepřijmeme, že by nás někdo - Bůh, jiný člověk nebo dokonce zvíře - mohl plně přijmout takové, jací jsme.  

Dějiny lidstva jsou jednou obrovskou vlnou nezasloužené milosti a každý z nás je nyní další vlnou, která naráží na písek času, lemovaná mnoha vlnami za námi. Jsme plně milovanými a adoptovanými dětmi v jediné věčné Boží rodině, která je otevřená všem. Přijmout takovou objektivní pravdu je nejlepším a nejhlubším pochopením toho, jak Zmrtvýchvstalý Kristus šíří své odpouštějící srdce dějinami. Je to Láska, kterou přecházíme z věku do věku - dokonce i samotná Boží láska.  

Naší jedinou svatostí je účast a odevzdání se Tělu Lásky, nikoliv nějaký soukromý výkon. To je spojení rukou z generace na generaci, které stále může - a bude - měnit svět, protože Láska je jedna a tato Láska je buď sdílena a předávána, nebo vůbec není Velkou Láskou. Jediná Láska je vždy dychtivá, a ve skutečnosti je taková dychtivost právě prozrazením, že máme co do činění s něčím božským a věčným.  

Františkova revoluce stále probíhá a nemůže selhat, protože není ničím víc ani méně než jistým rozvojem samotné Lásky, která, jak prohlašuje Pavel, "nikdy neselhává" (1 Kor 13,8).  

Feast of St. Francis of Assisi 

Richard Rohr names the passing on of love as the great gift of Francis of Assisi: 

Contemplative minds and hearts such as those of Francis and Clare are alone prepared to hand on the Great Mystery from age to age and from person to person. The utilitarian and calculating mind distorts the message at its core. The contemplative, nondual mind inherently creates a great “communion of saints,” which is so obviously scattered, hidden, and amorphous that no one can say, “Here it is,” or “There it is,” but instead it is always “among you” (Luke 17:21)—invisible and uninteresting to most, but obvious and ecstatic to those who seek (see Matthew 22:14).  

From the Trinity to Jesus, the energetic movement of receiving and giving Love begins. Then, from Jesus to many—Francis and Clare, Bonaventure and Scotus, Thérèse of Lisieux, Teilhard de Chardin, Mother Teresa, Thomas Merton, Dorothy Day, Pope Francis, and now we ourselves—we are all part of this one great parade, “partners in God’s triumphal procession,” as Paul calls it, “spreading the knowledge of God like a sweet smell everywhere” (2 Corinthians 2:14), much more a transmission of authentic life and love than of mere ideas or doctrines.  

It is remarkable to know that findings about mirror neurons almost prove that this energetic movement is the case, even physiologically and interpersonally. [1] It is not just pious poetry. If we have never received a gaze of love, we do not even have the neural ability to hand it on. We cannot really imagine love, much less pass it on, until we have accepted that someone—God, another person, or even an animal—could fully accept us as we are.  

Human history is one giant wave of unearned grace, and each of us is now another wave crashing onto the sands of time, edged forward by the many waves behind us. We are fully loved and adopted children in God’s one eternal family which is open to all. To accept such an objective truth is the best and deepest understanding of how the Risen Christ spreads his forgiving heart through history. It is Love that we are passing from age to age—even the very love of God.  

Our only holiness is by participation and surrender to the Body of Love, and not by any private performance. This is the joining of hands from generation to generation that still can—and will—change the world, because Love is One, and this Love is either shared and passed on or it is not the Great Love at all. The One Love is always eager, and, in fact, such eagerness is precisely the giveaway that we are dealing with something divine and eternal.  

Francis’ revolution is still in process, and it cannot fail, because it is nothing more or less than the certain unfolding of Love itself, which, as Paul declares, “never fails” (1 Corinthians 13:8).