Neděle 
František z Assisi dokázal žít svobodným způsobem života, v němž jeho jediným cílem bylo milovat. Díky této intenzivní dychtivosti po lásce se celý jeho život stal úžasným vítězstvím lidského a božského ducha a ukázal, jak krásně spolupracují.  
-Richard Rohr 

Pondělí
František byl fundamentalista - ne co se týče doktrinálních Písem - ale písma o životním stylu: nic si neber na cestu; jez, co ti předloží; pracuj za svou mzdu; nenos boty. To je pro většinu křesťanů stále revoluční myšlení, ačkoli je to samotná "dřeň evangelia", abychom použili Františkovu vlastní frázi.
-Richard Rohr

Úterý
Dokud neobjevíme "malou cestu", téměř všichni se snažíme získat morální převahu tím, že dodržujeme zákony a myslíme si, že jsme tak duchovně pokročili. Lidé jako Terezie z Lisieux, kteří jdou touto pokornější a upřímnější cestou, jsou vždy láskyplnější, radostnější a soucitnější a mají spoustu času na prostou vděčnost za všechno.  
-Richard Rohr 

Středa 
Cesta lásky může být trýznivá. Není to cesta pohodlná. Vyžaduje bdělost a disciplínu, abyste mohli mluvit za ty, kdo nemají hlas, a odvahu přijmout následky. Přesto jsou plody takového jednání sladké. Jsou to plody divoké a přinášejí hojnost - dost na to, aby nasytily celé království, přímo tady na zemi.  
-Mirabai Starr 

Čtvrtek 
František zakoušel Boha jako své "Vše": Všichni jsou dobří, všichni milují, všichni jsou přítomní, všichni jsou milosrdní. Jak zvolal: "Deus meus et omnia", což znamená "Můj Bůh a mé Všechno!". Čím více nacházel Boha v sobě, tím více ho viděl mimo sebe, kde k němu každý detail přírody promlouval o Bohu. 
-Ilia Delio 

Pátek 
Františkova revoluce stále probíhá a nemůže selhat, protože není ničím více ani méně než jistým rozvinutím samotné Lásky, která, jak prohlašuje Pavel, "nikdy neselže" (1 Kor 13,8). 
-Richard Rohr  

Čtyřicátý týden praxe 
Františkánské Lectio 

Františkánský řeholník Dan Riley píše o jedinečném františkánském přístupu k lectio divina: 

Lectio se neomezuje na kláštery, mnichy nebo "řeholníky", nebo dokonce pouze na posvátné texty, ale je naopak činností "ve sféře lásky" - Boží přítomnosti -, která je svatá a celá všude. Je načase, aby se to, co se kdysi odehrávalo v klášterech a kostelech, nyní přelilo do domácností a veřejných prostor našeho světa. Je čas, aby se to, co bylo kdysi vyhrazeno četbě Bible, nyní rozlévalo také do Stvoření, do vtěleného Slova. Máme ho přijímat tam, kde je, a takové, jaké je....  

Ať už šlo o jednu osobu, jedno místo nebo jeden okamžik, františkánská dispozice je taková, že Boží vláda je vždy na dosah; bohatství Boží slávy je přítomno zde a všude. Každé stvoření je pozůstatkem Božího stvořitelského působení a výrazem Božího láskyplného slova. To je požehnání františkánské lectio..... Lectio znamená číst, soustředit se nebo naslouchat dostatečně dlouho a hluboce, aby se objevila krása, hloubka a propojení; pokoj a svoboda inspirují k činnosti a službě....  

František z Assisi chodil po světě, jako by byl zahradníkem, který navštěvuje svou velkou zahradu, rostlinu po rostlině, a žasl nad vším, co nejen proráží na povrch jako vyrůstající květy, ale také nad vším, co je ještě v hlíně a teprve se objeví. Ačkoli to bylo skryté, už to tam bylo. Ačkoli v ní bylo mnoho prvků, byla to stále jedna zahrada. Boží tvář, věřil Francis, zářila zevnitř všeho stvořeného....  

Františkánské Lectio je praxe, při níž začínáte aktualizovat své propojení se vším - své vrozené a zděděné spojení s Bohem..... Nakonec se rozsvítí nové světlo, když jsme uvedeni do jednoty. Otevíráme svá srdce k obrácení, které je součástí zvyku a praxe Lectio - obrácení skrze četbu posvátného kosmu: Krista, který je ve všech a v každé věci. Čteme Slovo pomalu - jeden verš, jedno stvoření, jednu tvář, jednu cestu, jednu píseň - jako jediný kosmický příběh, který se odvíjí s milostí jako naším průvodcem.  

Sunday 
Francis of Assisi succeeded in living in a single-hearted way, in which his only goal was to love. This intense eagerness to love made his whole life an astonishing victory for the human and divine spirit and showed how they work so beautifully together.  
—Richard Rohr 

Monday
Francis was a fundamentalist—not about doctrinal Scriptures—but about lifestyle Scriptures: take nothing for your journey; eat what is set before you; work for your wages; wear no shoes. This is still revolutionary thinking for most Christians, although it is the very “marrow of the gospel,” to use Francis’ own phrase. 
—Richard Rohr  

Tuesday
Until we discover the “little way,” we almost all try to gain moral high ground by obeying laws and thinking we are thus spiritually advanced. People like Thérèse of Lisieux who follow this more humble and honest path are invariably more loving, joyful, and compassionate, and have plenty of time for simple gratitude about everything.  
—Richard Rohr 

Wednesday 
The Way of Love can be harrowing. It is not a path of convenience. It requires vigilance and discipline to speak for the voiceless, and courage to accept the consequences. Yet the fruits of such action are sweet. They are wild fruits, and they yield in abundance—enough to feed a whole kingdom, right here on earth.  
—Mirabai Starr 

Thursday 
Francis experienced God as his “All”: All good, All love, All present, All merciful. As he exclaimed, “Deus meus et omnia,” meaning “My God and my All!” The more he found God within himself, the more he saw God outside himself where every detail of nature spoke to him of God. 
—Ilia Delio 

Friday 
Francis’ revolution is still in process, and it cannot fail, because it is nothing more or less than the certain unfolding of Love itself, which, as Paul declares, “never fails” (1 Corinthians 13:8). 
—Richard Rohr  

Week Forty Practice 
Franciscan Lectio 

Franciscan friar Dan Riley writes of the uniquely Franciscan approach to lectio divina: 

Lectio is not restricted to monasteries or monks or “the religious” or even solely to sacred texts but is instead an activity “in the sphere of love”—God’s presence—that is holy and whole everywhere. It is time for what was once held in monasteries, friaries, and churches to now spill out into the homes and public spaces of our world. It’s time for what was once reserved for Bible reading to now also spill out into Creation, the incarnate Word. We are to take it in, where and as it is….  

Whether it was one person, one place, or one moment, the Franciscan disposition is that the reign of God is always at hand; the richness of God’s glory is present here and everywhere. Each creature is a vestige of God’s creative action and an expression of God’s loving Word. This is the blessing of Franciscan Lectio…. Lectio is about reading or focusing or listening long enough and deeply enough so that beauty, depth, and connectivity emerge; peace and freedom inspire action and service….  

Francis of Assisi walked in the world as if he were a gardener attending his great garden, plant by plant, amazed by everything that not only broke through the surface like the rising flowers but also all that was still in the dirt, yet to emerge. Though hidden, it was already there. Though many elements, it was always one garden. God’s face, Francis believed, shone from within all that was created….  

Franciscan Lectio is a practice in which you begin to actualize your connectedness with everything—your inherent and inherited union with the Divine…. Eventually a new light comes on as we are brought into unity. We open our hearts to the conversion that is part of the habit and practice of Lectio—a conversion through reading the sacred cosmos: the Christ that is in everyone and every thing. We read the Word slowly—in one verse, one creature, one face, one journey, one song—as one cosmic story unfolding with grace as our guide.