Neděle
Je zde důležité místo pro praxi rozjímání. Nezavrhuji je, ale každá praxe kontemplace je tu proto, aby nám pomohla udržet to, co se dočasně naučíme skrze velkou lásku nebo velké utrpení.
-Richard Rohr

Pondělí
Touha po mnišství je vlastní lidskému životu - univerzální kvalitě bytí, která nás neustále táhne do ticha. Hluboké já hledá od života něco radikálnějšího a intenzivnějšího a touží po sjednocení se svým Zdrojem. To je mnich v sobě.
-Beverly Lanzetta

Úterý
Začal jsem si uvědomovat, že ze všeho nejvíc toužím znovu zakotvit v prožitku společné přítomnosti s Bohem, který tak proměňoval můj život už od dětství a který se v klášteře ještě více prohloubil.
-James Finley

Středa
Žít jako mystik znamená orientovat se celým svým já na posvátno. Jde o to cíleně se dívat optikou lásky.
-Mirabai Starr

čtvrtek
Pro většinu hledačů Boha není možné, a dokonce ani žádoucí, žít v odlehlé samotě nebo vstoupit do mnišského řádu. Vážím si toho, že chodím do ústraní, a vyžívám se v modlitbě mnišských hodin, ale mým pravým povoláním není být mnichem. Mým povoláním je prostě být co nejlaskavější verzí sebe sama.
-Mark Longhurst

Pátek
Moje františkánská tradice a představení mi v těchto pozdějších letech dovolili žít sám, v malé "poustevně" za klášterem a farností. Když jsem doma, mohu si každý den chránit dlouhé hodiny ticha a samoty, které vyplňuji specifickým časem modlitby, studia, psaní deníku a spisů, duchovní četby, zahradničení, procházek a pouhého nazírání.
-Richard Rohr

Třicátý devátý týden praxe
Čistota srdce

Benediktinská sestra Joan Chittisterová označuje čistotu srdce za základní závazek pouštních mnichů:  

Pouštní mniši postavili svou spiritualitu na dvou hlavních myšlenkách: praxi Boží přítomnosti a závazku čistoty srdce. Naprosté soustředění na jedinou nezbytnou věc - srdce soustředěné na Boží vůli a lásku - určovalo každý čin jejich života. Čistota srdce, tento závazek k vědomí Boha, byla laserovým paprskem mnišského života. Tvořilo operační centrum, energii a kormidlo jejich života....  

Závaznost k něčemu nás udržuje v expanzi života, i když si myslíme, že už není kam jít. Účel nám dává pocit důležitosti, chuť udělat příště ještě víc, ještě lépe, bez ohledu na to, kolik věcí jsme už udělali. A konečně, díky pocitu cíle, odhodlání, stojí za to každé ráno vstávat, ať už vyhrajeme, nebo prohrajeme. Je to neochvějné odhodlání udělat to, co je třeba udělat, ať už to trvá jakkoli dlouho, ať už to dokončíme, nebo ne. Pro pouštního mnicha bylo cílem pokračovat v nekonečném hledání Boha....  

O tom není pochyb: Naprosté soustředění na jedinou nezbytnou věc - srdce soustředěné na Boží vůli a lásku - určuje každý čin vašeho života. Provede vás životem stejně jako život vás - jen s větším naplněním. Je to maják z pouště, který vás ještě vyzývá, abyste pokračovali ve svém vlastním úsilí o Boží přítomnost, abyste se vždy soustředili na čistotu srdce, které hledá jen jednu věc a vždy.  

Vaše srdce je skutečným kompasem vašeho života. Pouštní mniši to věděli již před více než patnácti sty lety a vy to víte dosud: Čistota srdce je dar, který tě vede, vede tě, pase tě od jednoho konce života k druhému a vždy spokojeně víš, že jsi udělal to, k čemu ses narodil. Co jiného by mohlo stát za život?  

Sunday 
There’s an important place for practices of contemplation. I’m not throwing them out, but any practice of contemplation is for the sake of helping us sustain what we temporarily learn through great love or great suffering. 
—Richard Rohr  

Monday 
The aspiration to monkhood is intrinsic to human life—a universal quality of being that continually draws us into silence. The deep self seeks something more radical and intense from life, and longs to be united with its Source. This is the monk within. 
—Beverly Lanzetta 

Tuesday 
I began to realize that what I wanted more than anything else was to be grounded once again in the experience of the communal presence with God that had so transformed my life since I was a small child, and which had deepened all the more in the monastery. 
—James Finley 

Wednesday 
Living as a mystic means orienting the whole of yourself toward the sacred. It’s a matter of purposely looking through the lens of love. 
—Mirabai Starr 

Thursday 
It is not possible, or even desirable, for most seekers of God to live in remote solitude or join a monastic order. I cherish going on retreat and revel in praying the monastic hours, but my true vocation is not to be a monk. My call is simply to be the most loving version of myself. 
—Mark Longhurst 

Friday 
My Franciscan tradition and superiors have allowed me in these later years to live alone, in a little “hermitage” behind the friary and parish. When I am home, I am able to protect long hours of silence and solitude each day, which I fill with specific times of prayer, study, journaling and writing, spiritual reading, gardening, walking, and just gazing.  
—Richard Rohr  

Week Thirty-Nine Practice 
Purity of Heart 

Benedictine Sister Joan Chittister identifies purity of heart as an essential commitment for the Desert Monastics:  

The Desert Monastics built their spirituality on two major ideas: the practice of the presence of God and a commitment to purity of heart. Total concentration on the one thing necessary—a heart centered on the will and love of God—determined every action of their lives. Purity of heart, this commitment to the consciousness of God, was the laser beam of the monastic life. It constituted the operational center, the energy, and the rudder of their lives….  

Being committed to something keeps life expanding for us, even when we think that there’s nowhere else for it to go. Purpose gives us a sense of importance, of wanting to do even more, even better the next time, no matter how many things we’ve done already. Finally, a sense of purpose, of resolve, makes getting up every morning worthwhile, win or lose. It is the undaunted determination to do what must be done, however long it takes, whether we get it finished or not. For the Desert Monastic, the purpose was to continue an unending search for God….  

No doubt about it: Total concentration on the one thing necessary—a heart centered on the will and love of God—determines every action of your life. It will carry you through life as much as life carries you—only with more fulfillment. It is a beacon from the desert calling you yet to continue your own pursuit of the presence of God, to concentrate always on the purity of heart that seeks one thing only and always.  

Your heart is the real compass of your life. The Desert Monastics knew that over fifteen hundred years ago and you know it yet: Purity of heart is the gift that guides you, leads you, shepherds you from one end of life to the other, always content knowing that you have done what you were born to do. What else could possibly be worth a life?