Mirabai Starrová píše o mystice, kterou můžeme zažít v "klášterech" našeho každodenního života:  

Myslím, že jste to pochopili: Nemusíte vstoupit do kláštera, abyste se stali mystiky. Nemusíte se zříkat čokolády ani se vzdávat popkultury. Není nutné skládat formální sliby a bít se, když je nevyhnutelně nedodržíte. To jsou statické představy o tom, co znamená být oddán životu duše, a pravděpodobně nemají téměř nic společného s hřejivou a pikantní rozverností vašich dnů. Být mystikem v dnešní době není o odříkání, ale o záměru.  

Žít jako mystik znamená orientovat se celým svým já na posvátno. Jde o záměrný pohled optikou lásky. Současná moudrá žena Anne Lamottová říká (cituje otce Eda, kněze, který pomohl Billu Wilsonovi založit Anonymní alkoholiky), že "někdy je nebe jen nový pár brýlí". [1] Víte, jak to vypadá, když čočky očistíte od šmouh a prachu. A také víte, jaké to je, když narážíte do nábytku, když máte rozmazané vidění. Když řeknete ano pěstování mystického pohledu, obyčejný svět se rozzáří, pronikne záblesky krásy a okamžiky smyslu. Vesmír reaguje na vaši ochotu hledět na svaté tím, že téměř vše odhaluje jako svaté. Talíř rýže a fazolí, Dow Jonesův průmyslový průměr, vaše nové dítě, nejnovější politický darebák, děsivá diagnóza, neklidné noci.  

Starr nás vybízí, abychom se odhodlali objevit skryté hlubiny lásky ve všedních situacích:  

Můžete začít právě zde, uprostřed svého chaotického života. Vašeho krásného, nedokonalého, dokonalého života. Neexistuje jiná doba a právě místo, kde se nacházíte, je tím nejlepším místem, kam můžete vstoupit. Navzdory tomu, co vás možná učili na biblickém táboře nebo v hodinách jógy, nejste pravděpodobně na cestě k nějakému neposkvrněnému stavu, v němž budete nakonec dostatečně klidní a laskaví, abyste byli hodni přímého setkání s božstvím. Stanovte si záměr odhalit klenoty ukryté v srdci toho, co už je. Rozhodněte se vidět Boží tvář ve tváři řidiče autobusu a náladového teenagera, v loupání mandarinky nebo krmení kočky. Rozhodněte se. Myslete to vážně. Otevřete své srdce a pak udělejte vše pro to, abyste ho udrželi otevřené. Zapalte všechny svíčky v místnosti....  

Když uzavřeme sami se sebou dohodu, že přijmeme realitu takovou, jaká je, realita nás odmění tím, že nám odhalí svou skrytou posvátnost, svůj obyčejný zázrak, své plodné stíny a zářivé rány. Ne vždy a ne všude, ale stále častěji a na místech, kde to nejméně očekáváme.... To je to, co znamená být mystikem. Ukázat se pro to, co je, být přítomen všemu, co je, uchýlit se do bezbřehé intimity právě toho, co je.  

Mirabai Starr writes about mysticism we can experience in the “monasteries” of our everyday lives:  

I think you get it: You don’t have to enter a monastery to be a mystic. You don’t have to renounce chocolate or forsake pop culture. It is not necessary to take formal vows and beat yourself up when you inevitably fail to uphold them. These are static notions of what it means to be committed to the life of the soul, and they probably have almost nothing to do with the warm and spicy sprawl of your days. To be a mystic in our times is not about renunciation; it is about intention.  

Living as a mystic means orienting the whole of yourself toward the sacred. It’s a matter of purposely looking through the lens of love. Contemporary wise woman Anne Lamott says (quoting Father Ed, the priest who helped Bill Wilson start up Alcoholics Anonymous) that “sometimes Heaven is just a new pair of glasses.” [1] You know what it looks like when you wipe a lens clean of smears and dust. And you also know how it feels to bump into the furniture when your vision is fuzzy. When you say yes to cultivating a mystical gaze, the ordinary world becomes more luminous, imbued with flashes of beauty and moments of meaning. The universe responds to your willingness to behold the holy by revealing almost everything as holy. A plate of rice and beans, the Dow Jones Industrial Average, your new baby, the latest political scoundrel, the scary diagnosis, the restless nights.  

Starr encourages us to commit to discovering the hidden depths of love in mundane situations:  

You can start right here, in the middle of your messy life. Your beautiful, imperfect, perfect life. There is no other time, and the exact place you find yourself is the best place to enter. Despite what they might have taught you at Bible Camp or in yoga class, you are probably not on your way to some immaculate state in which you will eventually be calm and kindly enough to be worthy of a direct encounter with the divine. Set your intention to uncover the jewels buried in the heart of what already is. Choose to see the face of God in the face of the bus driver and the moody teenager, in peeling a tangerine or feeding the cat. Decide. Mean it. Open your heart, and then do everything you can to keep it open. Light every candle in the room….  

When we make a pact with ourselves to show up for reality just as it is, reality rewards us by revealing its hidden holiness, its ordinary wonder, its fruitful shadows and radiant wounds. Not always, not everywhere, but more and more often and in the places we least expect.… This is what it means to be a mystic. To show up for what is, to be present to all that is, to take refuge in the boundless intimacy of exactly what is.