Mnišskému srdci se daří všude tam, kde se nachází láska. -Beverly Lanzetta, Nové ticho 

Duchovní učitelka Beverly Lanzetta se zamýšlí nad tím, co je to "nový mnich": 

Nedávno jsem vedl zajímavý rozhovor s jedním poustevníkem, který poznamenal: "Mnišství je prastaré. Nezměnilo se. Co je na něm nového? Je to pořád stejné - vyprázdníš se, sedíš ve své cele [malá mnišská místnost]." "To je přece stejné. To je ten problém, že? Existuje skutečně něco takového jako "nový" mnich?  

Nejprve mi dovolte říci, že touha po mnišství je vlastní lidskému životu - je to univerzální vlastnost bytí, která nás neustále táhne do ticha. Pojem "nový mnich" zahrnuje ... mnichy v řeholních řádech až po účastníky bez řeholní příslušnosti, ... člověka, který se rozhodl žít mnišské povolání jednoho náboženství nebo hybridní ... nebo nemá formální touhu být mnichem, ale žije podle univerzálního povolání ke kontemplaci. V každém případě hluboké já hledá od života něco radikálnějšího a intenzivnějšího a touží po sjednocení se svým Zdrojem. To je mnich v sobě.  

Monasticismus není nic nového. Po celé generace života na Zemi lidé vyhledávali samotu a ticho. Cesta mnicha je ohněm Ducha zrozeným s námi a v nás, který rozněcuje tep nezkrotného srdce. Je to neodbytné volání jít hlouběji, dosáhnout výš a horlivěji hledat svůj původní domov. A tak, i když jsme možná nebyli vycvičeni, abychom mnicha v sobě pojmenovali nebo rozpoznali, byl v centru bytosti celou dobu vzhůru. O novém mnichovi tedy můžeme mluvit jako o člověku, který vědomě pěstuje vnitřní mnišství a žije experimentální a každodenně obnovované povolání.   

Lanzetta popisuje, jak "noví mniši" praktikují svou spiritualitu mimo klášterní ohradu:  

Nové projevy mnišství jsou nejen autentické, ale také představují důležitý a nezbytný protipól sekulární společnosti. To platí zejména proto, že mnich ve světě je svým povoláním zavázán být sebereflexivní osobou - osobou, která hledá vyšší smysl a zasvěcuje svůj život na zemi jeho hledání. Je to namáhavá práce, když se člověk musí ponořit hluboko do své duše a odhalit skryté nebo nevědomé motivy, které jsou v rozporu s duchovním životem. Zjistil jsem, že hnutí nového mnišství přitahuje zejména mladší generace, protože mnozí se narodili s vědomím nové náboženské citlivosti a globálního pozemského společenství.  

Ze všech těchto důvodů je tato mnišská orientace "nová", protože se odehrává v každodenní rutině života člověka, a ne v klášterním prostředí odděleně od světa..... Uvědomuje si, že mnišství není zvláštní výsadou tradičních řeholních slibů, ale univerzálním dědictvím lidstva.... 

Výzva být "novými" mnichy spočívá ve snaze rozšířit mnišskou moudrost do širšího osobního a společenského okruhu našeho života a zároveň si urputně chránit středobod ticha a samoty v naší duši.  

The monastic heart thrives wherever love is found. —Beverly Lanzetta, A New Silence 

Spiritual teacher Beverly Lanzetta considers what constitutes a “new monk”:  

Recently, I had an interesting conversation with a hermit, who remarked, “Monasticism is ancient. It hasn’t changed. What’s new about it? It’s the same—you empty yourself; you sit in your cell [small monastic room].” This is the issue, isn’t it? Is there really such a thing as the “new” monk?  

Let me first say that the aspiration to monkhood is intrinsic to human life—a universal quality of being that continually draws us into silence. The concept of the “new monk” includes … monks in religious orders to participants without religious affiliation, … the person who chooses to live out a monastic vocation of one religion or a hybrid … or has no formal desire to be a monk, but lives by the universal call to contemplation. In each case, the deep self seeks something more radical and intense from life, and longs to be united with its Source. This is the monk within.  

Monasticism is not new. Through generations of life on Earth, humans have sought solitude and silence. The monk’s journey is the Spirit’s fire born with and into us that ignites the pulse of the untamed heart. It is the insistent call to go deeper, to reach higher, and to search more ardently for our original home. And so, while perhaps we have not been trained to name or recognize the monk within, it has been awake in the center of being all along. We, then, can speak of the new monk as a person who consciously cultivates the interior monkhood, and who lives out an experimental and daily-renewed vocation.   

Lanzetta describes how “new monks” practice their spirituality outside monastic enclosure:  

New expressions of monasticism are not only authentic, but also offer a vital and necessary counterpoint to secular society. This is especially true because the monk in the world is bound by his or her vocation to be a self-reflective person—one who seeks higher meaning and dedicates his or her life on Earth to its pursuit. It is arduous work to dig deep into one’s soul, bringing forth hidden or unconscious motives contrary to a spiritual life. I find that the younger generations are especially drawn to the movement of new monasticism, as many were born with awareness of a new religious sensibility and a global Earth community.  

For all of these reasons, this monastic orientation is “new” because it is taking place in the daily routine of a person’s life, and not in a monastic setting apart from the world.… He or she recognizes that monkhood is not the special preserve of the traditional vowed religious, but the universal heritage of humanity.… 

The challenge of being “new” monks consists in the attempt to expand monastic wisdom into the wider personal and social circle of our lives, while also fiercely protecting the centering point of silence and solitude in our souls.