Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC ze čtvrtka 5. 9. 2024
na téma: Přátelství s přírodou

Dívat se je akt lásky

Byli jsme milenci, kteří ... se rozhodli udělat svět lepším místem tím, že zpomalí na dostatečně dlouhou dobu, aby zaplatili za jeho zlepšení - věnovali mu pozornost, uctivou, dokonce svatou pozornost lásky. -Brian McLaren, Galapágy 

Brian McLaren se zamýšlí nad tím, jak je věnování pozornosti želvám formou lásky:  

Na každém místě jsme [já a moji společníci] zažívali trvalé okamžiky sdílené, soustředěné pozornosti, tak sdílené a soustředěné, že jsme zapomněli sami na sebe. Na značné časové úseky jsme byli vytaženi sami ze sebe do pozorování druhého, jako u jiného druhu.  

Želvy nás zcela pohltily....  

Tam byly ony - tam jsme byli my. Zaujaté. Vtaženi. Okouzleni. Na dlouhé minuty, ba i hodiny. Ať už ve volné přírodě, nebo v chovatelském centru, odevzdali jsme se jim, jejich zvykům, tempu, pohodě, viděli jsme svět ve světle jejich potřeb a zájmů.  

Odevzdali jsme svá srdce těmto jedinečným tvorům, kteří jsou jedinečnými rysy tohoto jedinečného světa.  

Velké spisovatelky Marilynne Robinsonové se jednou tazatel zeptal: "Jaká jediná věc by udělala svět obecně lepším místem?"  

Odpověděla: "Mít ho víc rád."[1] 

A pak přišlo odhalení: tím, že jsme milovali tyto jedinečné tvory, kteří jsou jedinečnými rysy tohoto jedinečného světa, jsme dělali svět lepším. 

Nepochybuji o tom ani v jediné neuronové synapsí svého mozku….

Náš pozorný zážitek sebezapomnění a celým srdcem pozorování želv byl v pravém slova smyslu extatický. Byli jsme vytrženi sami ze sebe při kontemplaci tvora, který se od nás v mnoha ohledech tolik liší, ale v jiných je nám podobný. Dalo by se říci, že jsme se vymanili ze svých běžných starostí a propadli lásce. Nebo povstali do lásky. Nebo jsme se do ní pustili. Nebo do ní skočili.  

Možná by se stará fráze (díky, Kierkegaarde!) "skok víry" ... dala lépe přeložit jako skok lásky.  

Vím, že Ježíš i svatý Pavel říkali, že nás naše víra zachrání. A já to chápu. Ale zajímalo by mě, jestli je stejně pravdivé tvrzení, že pokud máme být spaseni, nebude to jen vírou, ale také láskou. Neřekl přece Ježíš, že láska je jediným největším příkazem, a neřekl Pavel, že bez lásky nic jiného, co máme (včetně víry, která hory přenáší), neznamená ani kopec fazolí … Možná láska zahrnuje jako samozřejmost druh víry, na které opravdu záleží. To by jistě platilo, kdyby měl pravdu jiný hlas Nového zákona, který bez okolků říká: "Bůh je láska a ti, kdo zůstávají v lásce, zůstávají v Bohu a Bůh zůstává v nich" (1 Jan 4,16).  

.

Mohlo by to být důvodem, proč se ... [mnozí lidé] připojují jeden k druhému a možná i ke svému Stvořiteli v lásce k těmto výtvorům, k těmto želvám...  

?

Zírám s lidskou laskavostí a s hlubším lidským vědomím ... naší hluboké, nevyhnutelné příbuznosti.  

Dívám se s láskou.  

A svět se tak nějak stane o něco lepším.  

Brian McLaren
přeloženo DeepL
Looking is an Act of Love 

We were lovers who … decided to make the world a better place by slowing down long enough to pay for its improvement—by paying attention, the reverent, even holy attention of love. —Brian McLaren, The Galápagos Islands 

Brian McLaren considers how paying attention to tortoises is a form of love:   

At each place, [my companions and I] experienced sustained moments of shared, focused attention, so shared and so focused that we forgot ourselves. For significant periods of time, we were drawn out of ourselves into the observation of another, as in another species.  

We were thoroughly engrossed by tortoises….   

There they were—there we were. Intrigued. Drawn in. Enchanted. For minutes, even hours at a time. Whether in the wild or in a breeding center, we surrendered ourselves to them, to their habits, their pace, their well-being, to seeing the world in light of their needs and interests.  

We had given our hearts to these unique creatures that are unique features of this unique world.   

The great novelist Marilynne Robinson was once asked by an interviewer, “What single thing would make the world in general a better place?”  

She replied, “Loving it more.” [1] 

And then the revelation comes: in loving these unique creatures that are unique features of this unique world, we were making the world better. 

I do not doubt this in even one neural synapse of my brain….

Our attentive experience of self-forgetfulness and whole-hearted tortoise observation was, in a real way, ecstatic. We were taken out of ourselves in the contemplation of a creature so different from us in many ways, yet like us in others. We had fallen out of our normal concerns and into love, you might say. Or risen into love. Or embarked upon it. Or leapt into it.   

Perhaps the old phrase (thanks, Kierkegaard!) “leap of faith” … would be better rendered a leap of love.   

I know that both Jesus and Saint Paul said that our faith would save us. And I get that. But I wonder if it is equally true to say that if we are to be saved, it will not be by faith alone but by love as well. After all, didn’t Jesus say that love is the one greatest command, and didn’t Paul say that without love, nothing else we have (including faith that moves mountains) amounts to a hill of beans?… Maybe love includes as a given the kind of faith that really matters. That would certainly be the case if another voice in the New Testament was correct when he said, without qualification, “God is love, and those who abide in love abide in God, and God abides in them” (1 John 4:16).   

Could that be why … [many people] join one another, and perhaps even join their Creator, in loving these creations, these tortoises…?   

I gaze with human benevolence and with a deeper human awareness … of our profound, inescapable kinship.  

I gaze with love.  

And somehow, the world is made a little better.   

Brian McLaren
Odkazy: 
[1] Lisa Allardice, interview with Marilynne Robinson, The Guardian, July 6, 2018. 

Brian D. McLaren, The Galápagos Islands: A Spiritual Journey (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2019), 203–205, 207–208, 221.  


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-