Neděle 
Julianina interpretace jejího prožitku Boha se liší od náboženských názorů běžných pro většinu dějin až do její doby. Není založena na hříchu, studu, vině ani strachu z Boha či pekla. Místo toho je plná radosti, svobody, intimity a kosmické naděje. 
-Richard Rohr  

Pondělí 
Pojem a lidská zkušenost matky je tak prvotní, tak velká, hluboká, univerzální a široká, že aplikovat ji pouze na naše vlastní matky je příliš malá nádoba. Lze jej aplikovat pouze na Boha.  
-Richard Rohr  

Úterý 
Bůh neřekl: Neřekl: "Nebudeš napaden, nebudeš trápen, nebudeš znepokojen, ale řekl: Nebudete přemoženi. Bůh nás miluje a má v nás zalíbení, a proto si přeje, abychom ho milovali, měli v něm zalíbení a velmi mu důvěřovali, a všechno bude dobré.  
-Julián z Norwiche 

Středa 
Nikdo z nás nebude nijak pohnut, aby řekl: Pane, kdyby to bylo jinak, bylo by všechno v pořádku. Místo toho budeme všichni jednohlasně prohlašovat: Milovaný, buď požehnán, protože je to tak: vše je v pořádku.   
-Julián z Norwiche 

Čtvrtek 
Radikální sjednocení je opakující se zkušeností světců a mystiků všech tradic. Nemusíme ji objevovat ani dokazovat; stačí, když znovu objevíme to, co znovu objevili - a znovu a znovu si užívají - ti, kdo touží po Bohu a lásce a hledají je.  
-Richard Rohr  

Pátek 
Jednota je všudypřítomnou skutečností všeho, co je. Neexistuje nic než jednota. Prvotní hřích neboli porušení je vypadnutí nebo vyhoštění z nekonečné jednoty, která jediná je skutečná. Zjednocení, jak říkal Julian, je obrácení se zpět k jednotě, která je tu vždy. 
-James Finley  

Třicátý třetí týden cvičení 
Rozšiřování našich představ o Bohu 

Autorka Shannon K. Evansová nachází u Juliány z Norwiche vzor, jak rozšířit naše obrazy Boha: 

Pro Juliánu z Norwiche nebylo ženské zobrazování Boha radikální, podvratné nebo vzpurné. Byly samozřejmé, nevyhnutelné a jasné. Necítila potřebu svá slova obhajovat, prostě napsala to, co jí bylo zjeveno ve viděních: Bůh má mužské vlastnosti a Bůh má ženské vlastnosti. Obojí je důležité. Voilà! 

Naneštěstí to většina z nás nemá tak jednoduché. Neustále filtrujeme svou teologii skrze to, co považujeme za přípustné. Na rozdíl od dámy Juliány máme tendenci odkázat se spíše na precedent, než se řídit pobídkami vlastní duše. Důvěřujeme více těm, kteří mají autoritu, než sami sobě. 

Svědectví Juliány z Norwiche nás však vyzývá, abychom byli stateční; abychom se ponořili do svého nitra a zakoušeli Boha ve svých útrobách, nejen v kostelech; abychom zapojili svou duchovní představivost do úsilí o spásu, která nás osvobodí dnes - nejen po smrti.... 

Spolupracovat s ženskou tváří Boha neznamená zahladit tu mužskou. Nejenže je v našich duchovních představách místo pro obě, ale Juliána z Norwiche by tvrdila, že je zde místo pro obě jednou. Dame Juliana přistupovala k genderovým binaritám hravě, s osvěžující absencí preciznosti. Opakovaně psala věci jako "Ježíš rodí", "on mateřství" a "Ježíš jako Syn i Matka", přičemž si byla plně vědoma toho, že Ten, který našeptává světu existenci, se nepodřizuje genderovým binaritám zavedeným lidskou společností.... 

Uprostřed našeho vlastního nepohodlí a váhání nabízí Juliána z Norwiche lehkost, jemné ujištění, že Bůh je mnohem větší, než je náš omezený mozek schopen pochopit. Tento Bůh, kterého známe a milujeme - tento Bůh, kterého jsme zakusili - je dost velký na to, aby pojal všechno. Otázkou je, zda dokážeme odložit své obavy a předsudky a přijmout to? 

Sunday 
Julian’s interpretation of her God-experience is unlike the religious views common for much of history up to her time. It’s not based in sin, shame, guilt, or fear of God or hell. Instead, it’s full of delight, freedom, intimacy, and cosmic hope. 
—Richard Rohr  

Monday 
The concept and human experience of mother is so primal, so big, deep, universal, and wide that to apply it only to our own mothers is far too small a container. It can only be applied to God.  
—Richard Rohr  

Tuesday 
God did not say: You will not be assailed, you will not be belabored, you will not be disquieted, but he said: You will not be overcome. God loves us and delights in us, and so he wishes us to love him and delight in him and trust greatly in him, and all will be well.  
—Julian of Norwich 

Wednesday 
None of us will be moved in any way to say, Lord, if only things had been different, all would have been well. Instead, we shall all proclaim in one voice, Beloved One, may you be blessed, because it is so: all is well.   
—Julian of Norwich 

Thursday 
Radical union is the recurring experience of the saints and mystics of all traditions. We don’t have to discover or prove it; we only have to retrieve what has been rediscovered—and enjoyed again and again—by those who desire and seek God and love.  
—Richard Rohr  

Friday 
Oneness is all pervasively the reality of all that is. There is nothing but the oneness. Original sin or brokenness is falling out of, or being exiled from, the infinite oneness that alone is real. Oneing, Julian was saying, is turning back around to the oneness that’s always there. 
—James Finley  

Week Thirty-Three Practice 
Expanding Our Images of God 

Author Shannon K. Evans finds in Julian of Norwich a model for how to expand our images of God: 

To Julian of Norwich, feminine depictions of God were not radical, subversive, or rebellious. They were obvious, inevitable, and clear. She didn’t feel the need to defend her words, she simply wrote what was revealed to her in the visions: God has masculine qualities and God has feminine qualities. Both are important. Voilà! 

Unfortunately, it’s not so easy for most of us. We are constantly filtering our theology through what we consider to be permissible. Unlike Dame Julian, we tend to defer to precedent rather than follow the nudgings of our own souls. We trust those in authority more than we trust ourselves. 

But the witness of Julian of Norwich asks us to be brave; to dig deep within and experience God in our guts, not just in our churches; to engage our spiritual imaginations in the pursuit of a salvation that sets us free today—not just after death…. 

Engaging with the feminine face of God does not mean obliterating the masculine one. Not only is there room for both in our spiritual imaginations but Julian of Norwich would argue that there’s room for both at the same time. Dame Julian approached gender binaries playfully, with a refreshing absence of precision. She repeatedly wrote things like “Jesus births,” “he mothers,” and “Jesus as both Son and Mother,” knowing in full confidence that the One who whispered the world into existence does not conform to gender binaries established by human society…. 

In the midst of our own discomfort and hesitancies, Julian of Norwich offers an ease, a gentle reassurance, that God is much larger than our finite brains can comprehend. This God we know and love—this God we have experienced—is big enough to hold it all. The question is, can we put aside our fears and prejudices and get on board with that?