Neděle 
Jedině když se spojíme s Bohem a Bůh se spojí s námi v něčem větším, než je součet všech jeho částí, můžeme najít cestu, jak to všechno překonat. Důvěra v ukřižovaného - a vzkříšeného - Ježíše skutečně "zachránila" mnohé. 
-Richard Rohr  

Pondělí 
Ze skrytých hlubin temnoty, která je příliš strašná na to, abychom ji dokázali pojmenovat nebo vysvětlit, se může Bůh vynořit jako svrchovaná, tichá přítomnost, která nás v úžasu a vděčnosti nese vpřed do oblastí jasnosti a naplnění, jež jsme si sotva dokázali představit. 
-James Finley  

Úterý
Vyprávíme své příběhy, protože každý z nás něco přežil, protože příběhy jsou ukazatele z minulosti, které nám dávají vodítka do budoucnosti. A konečně, naše příběhy jsou svědectvím pro další generace a příležitostí pochopit univerzální i konkrétní v příbězích o traumatech, uzdravení a přežití.
-Barbara Holmesová

Středa 
Stane se tato země, které říkám "domov", místem, kde lze zažít Boha? Může se stát místem, kde vládne Boží spravedlnost a pokoj? Může se stát místem, kde židé, muslimové a křesťané sdílejí zemi a její zdroje, mají stejná práva, přijímají se jako bližní a jsou navzájem smířeni?"   
-Munther Isaac 

čtvrtek 
Zní to paradoxně: vyloučením smrti z našeho života nemůžeme žít plnohodnotný život a připuštěním smrti do našeho života život rozšiřujeme a obohacujeme. 
-Etty Hillesum 

Pátek 
Trpící bytosti tohoto světa mají božskou bytost, která je nesoudí ani neodsuzuje, ani nijak nestojí stranou jejich těžkého údělu, ale naopak bytost, která s nimi visí a proudí skrze ně, a dokonce jim v jejich zoufalství vychází vstříc.  
-Richard Rohr  

Třicátý druhý týden cvičení 
Uzdravení a radost  

Grace Ji-Sun Kim a Susan Shaw doporučují objevovat radost jako léčebnou praxi pro ty, kteří přežili trauma a fyzické zneužívání: 

Radost nás může zastihnout nečekaně; může nás zaplavit, obklopit, naplnit, zahltit pocity příliš starými a hlubokými, než abychom je dokázali pojmenovat. Stává se nečekanou milostí, která naplňuje naši duši pokojem a láskou.  

A radost je také disciplína. Hledáme ji, hladovíme po ní a žízníme po ní, cvičíme ji, dokud se nestane zvykem. Jak? Tím, že v každém okamžiku zaměříme svou pozornost i na ty nejmenší předměty, vjemy a emoce, které nám stojí na cestě. Musíme se naučit ji hledat, dokud se naše hledání nestane zvykem. Podívejte se například na svou ruku. Už jste nad ní někdy žasli? Podívejte se, co všechno dokáže. Nyní se podívejte hlouběji. V duchu se podívejte na atomy, které tvoří vaši ruku. Každá částice ve vaší ruce existuje od doby velkého třesku. Tyto částice byly jinými věcmi - možná hvězdou, meteorem, polní květinou - a až se vaše tělo vrátí na zem, budou tyto částice existovat dál a budou se stávat jinými věcmi navěky věků. Nechce se vám z toho křičet "aleluja" až do konce svých dnů?...  

I po těch nejtěžších chvílích, těžkostech, zneužívání a útocích, které můžeme podstoupit, můžeme tyto traumatické události překonat díky Božímu Duchu, který v nás vibruje a působí radost.  

Sunday 
Only if we’re joining God, and God is joining us, in something greater than the sum of all its parts, can we find a way through all of this. Trust in the crucified—and resurrected —Jesus has indeed “saved” many. 
—Richard Rohr  

Monday 
From the hidden depths of a darkness too terrible to name or explain, God can emerge as a sovereign, silent presence that carries us forward, amazed and grateful, into realms of clarity and fulfillment that we could scarcely have imagined. 
—James Finley  

Tuesday 
We tell our stories because all of us have survived something, because stories are signposts from the past that give us clues about the future. Finally, our stories are a witness to the next generation and an opportunity to understand the universal as well as the particular in tales of trauma, healing, and survival. 
—Barbara Holmes  

Wednesday 
Will this land I call “home” become a place where God can be experienced? Can it become a place where the justice and peace of God reign? Can it become a place where Jews, Muslims, and Christians share the land and its resources, have the same rights, and embrace each other as fellow human beings and be reconciled with one another?   
—Munther Isaac 

Thursday 
It sounds paradoxical: by excluding death from our life we cannot live a full life, and by admitting death into our life we enlarge and enrich life. 
—Etty Hillesum 

Friday 
The suffering creatures of this world have a divine Being who does not judge or condemn them, or in any way stand aloof from their plight, but instead, a Being who hangs with them and flows through them, and even toward them in their despair.  
—Richard Rohr  

Week Thirty-Two Practice 
Healing and Joy  

Grace Ji-Sun Kim and Susan Shaw recommend discovering joy as a healing practice for those who have survived trauma and physical abuse:  

Joy can come upon us unexpectedly; it can wash over us, enfold us, fill us, overwhelm us with feelings too ancient and deep to name. It becomes the unexpected grace that fills our souls with peace and love.  

And joy is also a discipline. We seek it; we hunger and thirst after it; we practice it until it becomes habit. How? By directing our attention at every moment to even the smallest of objects, sensations, and emotions in our path. We have to teach ourselves to look for it until our looking becomes habituated. For example, look at your hand. Have you ever marveled at it? Look at everything it can do. Now look deeper. In your mind’s eye, look at the atoms that make up your hand. Every single particle in your hand has existed from the time of the Big Bang. These particles have been other things—perhaps a star, a meteor, a wildflower—and, when your body returns to the earth, these particles will continue to exist and become other things forever and ever. Doesn’t that make you want to shout “hallelujah” to the end of your days?…  

Even after the most difficult times, hardships, abuse, and assaults that we may undergo, we can overcome these traumatic events by the Spirit of God which vibrates in us and produces joy.