Provedli jsme pátravou a nebojácnou morální inventuru sebe sama.
-Krok 4 Dvanácti kroků

Otec Richard nám pomáhá pochopit, že morální inventura neboli "práce se stíny" je nezbytnou součástí duchovního života: 

Jsem přesvědčen, že někteří lidé jsou hnáni k závislostem, aby utišili svého neustálého vnitřního kritika, ale dává jim to jen další věc, kterou na sobě nenávidí. Jaký to začarovaný kruh! Morální zkoumání neslouží k tomu, abychom zjistili, jak jsme dobří nebo špatní, a znovu získali nějakou morální převahu, ale abychom začali s poctivým "stínováním", které je jádrem veškerého duchovního probuzení. Ano, "pravda vás osvobodí", jak říká Ježíš (Jan 8,32), ale nejprve má tendenci nás učinit nešťastnými.  

K hlubšímu uvědomění lidé dospívají pouze prostřednictvím záměrného boje s rozpory, konflikty, nesrovnalostmi, vnitřním zmatkem a tím, co biblická tradice nazývá "hříchem" neboli morálním selháním. Cílem vlastně není dokonalé vyhnutí se všem hříchům, což stejně není možné (viz 1 Jan 1,8-9; Řím 5,12), ale samotný boj a z něj plynoucí setkání a moudrost. Zákon a selhání vytvářejí fólii, která vytváří konflikt, jenž vede k úplně jinému druhu vítězství, než kdokoli z nás očekával. Ne dokonalé morální vítězství, ne morální převaha, ale světlo uvědomění a soucit se světem. Po třiceti letech "dokonalého" zotavení jsou alkoholici stále nedokonalí a stále alkoholici a vědí to, což je velký rozdíl. 

Takže stínování, "pátravá a nebojácná morální inventura", je v zájmu pravdy, pokory a velkorysosti ducha, nikoliv pomsty sobě samému nebo nějakého úplného vítězství. A i když nám vidění a pojmenování našich skutečných chyb umožňuje růst a měnit se, jako ještě větší dar to může prožívat naše okolí.  

Naše stínové já není naše zlé já. Je to jen ta naše část, kterou nechceme vidět, naše nepřijatelné já z důvodu přirozenosti, výchovy a volby. Tato část popření nám umožňuje dělat zlé a kruté věci - aniž bychom je jako zlé nebo kruté rozpoznali. Průběžná práce se stínem je naprosto nezbytná, protože všichni máme dobře popřené stínové já. Všichni máme to, co nevidíme, nechceme vidět, neodvažujeme se vidět. Zničilo by to náš veřejný i osobní obraz sebe sama.  

Ježíš říká: "Nejprve vyndej trám ze svého oka, a pak uvidíš dost jasně, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra nebo sestry" (Mt 7,5). Ve čtvrtém kroku jde o to, abychom se nejprve vypořádali se svým vlastním polenem, abychom přestali obviňovat, obviňovat a popírat, a tím problém vytěsnili. Jde o to, abychom viděli pravdivě a plně. Všimněte si, že Ježíš nechválí jen dobré morální chování nebo nekritizuje nemorální chování, jak bychom mohli očekávat. Místo toho mluví o něčem, co je zachyceno na očích. Ví, že pokud vidíme správně, jednání a chování se nakonec postará samo o sebe. 

Made a searching and fearless moral inventory of ourselves.
—Step 4 of the Twelve Steps  

Father Richard helps us understand that a moral inventory or “shadow work” is a necessary part of the spiritual life: 

I am convinced that some people are driven to addictions to quiet their constant inner critic, but it only gives them another thing to hate about themselves. What a vicious cycle! Moral scrutiny is not to discover how good or bad we are and regain some moral high ground, but to begin some honest “shadowboxing” which is at the heart of all spiritual awakening. Yes, “the truth will set you free” as Jesus says (John 8:32), but first it tends to make us miserable.  

People only come to deeper consciousness by intentional struggles with contradictions, conflicts, inconsistencies, inner confusions, and what the biblical tradition calls “sin” or moral failure. The goal is actually not the perfect avoidance of all sin, which isn’t possible anyway (see 1 John 1:8–9; Romans 5:12), but the struggle itself, and the encounter and wisdom that come from it. Law and failure create the foil, which creates the conflict, which leads to a very different kind of victory than any of us expected. Not perfect moral victory, not moral superiority, but luminosity of awareness and compassion for the world. After thirty years in “perfect” recovery, alcoholics are still imperfect and still alcoholic, and they know it, which makes all the difference. 

So shadowboxing, a “searching and fearless moral inventory,” is for the sake of truth, humility, and generosity of spirit, not vengeance on the self or some kind of complete victory. And while seeing and naming our actual faults allows us to grow and change, it may be experienced as an even greater gift by those around us.  

Our shadow self is not our evil self. It is just that part of us that we do not want to see, our unacceptable self by reason of nature, nurture, and choice. That bit of denial is what allows us to do evil and cruel things—without recognizing them as evil or cruel. Ongoing shadowboxing is absolutely necessary because we all have a well-denied shadow self. We all have that which we cannot see, will not see, dare not see. It would destroy our public and personal self-image.  

Jesus says, “Take the log out of your own eye first, and then you will see clearly enough to take the splinter out of your brother’s or sister’s eye” (Matthew 7:5). Step 4 is about dealing with our own log first, so we can stop blaming, accusing, and denying, and thus displacing the problem. It’s about seeing truthfully and fully. Note that Jesus does not just praise good moral behavior or criticize immoral behavior, as we might expect. Instead, he talks about something caught in the eye. He knows that if we see rightly, the actions and behavior will eventually take care of themselves.