Otec Richard označuje transformaci za plod autentické duchovní cesty:  

Po většinu svého života se snažím usnadňovat transformaci - obrácení, změnu vědomí, změnu mysli. Proměněná mysl nám umožňuje vidět, jak zpracováváme realitu. Umožňuje nám odstoupit od našeho osobního procesoru, abychom mohli být upřímnější k tomu, co se skutečně děje. Transformace není jen změnou morálky, skupinové příslušnosti nebo systému přesvědčení - i když i k tomu může vést - ale změnou v samotném jádru způsobu, jakým přijímáme a předáváme každý okamžik. Využíváme tento okamžik k posílení vlastního ega, nebo jej využíváme k tomu, abychom vstoupili do mnohem širšího vidění a propojení?  

Autentická zkušenost Boha vždy vede ke službě, do hlubin, na okraj, k lidem trpícím nebo považovaným za outsidery. Postupně dovolujeme, aby naše politika, ekonomika, třídní přístup, sexismus, rasismus, homofobie a všechny hry na nadřazenost ztratily své dřívější opodstatnění. Naše motivace se fundamentálně mění z bezpečí, statusu a kontroly na velkorysost, pokoru a spolupráci. [1] 

Aktivista Jonathon Wilson-Hartgrove vypráví, jak ho proměněná křesťanská víra přivedla k práci pro rasovou spravedlnost:  

Před dvaceti lety Ježíš přerušil mou rasovou slepotu....  

Narodil jsem se jednak do ekonomiky postavené na rasovém otroctví, jednak jsem byl pokřtěn v církvi, která přerušila společenství se sestrami a bratry, kteří tvrdili, že Bůh je proti otroctví. Nadřazenost bělochů jsem si nevybral, ale musím si ji přivlastnit. Je to mé dědictví. V tom nejsem sám....  

Boží milostí jsem byl pozván do [černošské] církve, která nabízí skutečnou alternativu ke vzorcům a praktikám tohoto smrtícího systému. Můj život v tomto milovaném společenství mě uvedl do morálního hnutí, které nejenže nabízí možnost lepší politiky, ale také mě spojuje s milovaným společenstvím mimo mou vlastní tradici víry - soutokem proudů, které tvoří onu velkou řeku, kterou Zjevení [22,1-2] zobrazuje jako hlavní chodbu v polis [městě], které má přijít, a to přímo zde na zemi, stejně jako je to v nebi.... 

Jediné evangelium, které pro mě může být dobrou zprávou, je to, které má moc dotknout se mě zevnitř a zahojit skrytou ránu, která rve mou duši. Rekonstrukce evangelia se nikdy nemůže týkat pouze jednotlivce. Proto tolik ušlechtilých snah o smíření selhává. Předstírají, že zlomení lidé s těmi nejlepšími úmysly se mohou jednoduše vymanit ze staletých dějin prostřednictvím individuálních rozhodnutí a vztahů. Takové vztahy jsou nutně nepoctivé, jednak proto, že ignorují skutečné materiální podmínky, které tíží životy lidí, jednak proto, že nabízejí falešný pocit úlevy od pocitu viny bílých, který lidem jako já brání čelit skryté ráně naší bělošskosti....  

Pro bělochy, kteří se naučili považovat se za lidi, kteří mají přirozeně vše pod kontrolou, představuje vzácná zkušenost zranitelnosti možnost zásadní práce na duši, která by mohla vést k obrácení. [2] 

Father Richard names transformation as the fruit of an authentic spiritual path:  

For much of my life, I’ve been trying to facilitate transformation—conversion, change of consciousness, change of mind. The transformed mind lets us see how we process reality. It allows us to step back from our own personal processor so we can be more honest about what is really happening. Transformation isn’t merely a change of morals, group affiliation, or belief system—although it might lead to that—but a change at the very heart of the way we receive and pass on each moment. Do we use the moment to strengthen our own ego position, or do we use the moment to enter into a much broader seeing and connecting?  

Authentic God experience always leads toward service, toward the depths, the margins, toward people suffering or considered outsiders. Little by little we allow our politics, economics, classism, sexism, racism, homophobia, and all superiority games to lose their former rationale. Our motivation foundationally changes from security, status, and control to generosity, humility, and cooperation. [1] 

Activist Jonathon Wilson-Hartgrove tells how his transformed Christian faith led him to work for racial justice:  

Twenty years ago, Jesus interrupted my racial blindness….   

I was both born into an economy built on race-based slavery and baptized in a church that broke fellowship with sisters and brothers who said God was opposed to slavery. White supremacy isn’t something I chose, but I have to own it. It is my inheritance. In this, I am not alone.…  

By God’s grace, I was invited into a [Black] church that offers a real alternative to the patterns and practices of this death-dealing system. My life in that beloved community has ushered me into a moral movement that not only offers the possibility of a better politic but also connects me to beloved community beyond my own faith tradition—a confluence of streams that make up that great river Revelation [22:1–2] images as the chief corridor in the polis [city] that is to come, right here on earth as it is in heaven…. 

The only gospel that can be good news to me is the one that has the power to touch me down on the inside and heal the hidden wound that rends my soul. Reconstructing the gospel can never only be about the individual. This is why so many noble efforts at reconciliation fail. They pretend that broken people with the best of motives can simply opt out of hundreds of years of history through individual choices and relationships. Such relationships are necessarily dishonest, both because they ignore the real material conditions that weigh on people’s lives and because they offer a false sense of relief from white guilt, which keeps people like me from facing the hidden wound of our whiteness.…  

For white people who have learned to think of themselves as naturally in control, the rare experience of vulnerability introduces the possibility of the essential soul work that might lead to conversion. [2]