Ježíš řekl: "Přišel jsem vrhnout oheň na zem, a jak bych si přál, aby už hořel." -Lukáš 12:49 

Víru Richarda Rohra posiluje uznání, že se všechno mění: 

Vnitřní proces změny a růstu je základem všeho, dokonce i našeho těla. Poté, co jsem prodělal několik operací, rakovinu a infarkt, mě utěšuje způsob, jakým se mé tělo o sebe časem postará. V náboženství však mnoho lidí dává přednost magickým, vnějším, jednorázovým transakcím namísto tohoto univerzálního vzorce růstu a uzdravování - který vždy zahrnuje ztráty a obnovu. To je způsob, jakým se život zvěčňuje ve stále nových formách: prostřednictvím různých změn, které mohou působit jako smrt. Tento vzorec většinu z nás zklame a vyděsí, dokonce i mnoho duchovních, kteří si myslí, že smrt a vzkříšení je jen doktrinální prohlášení o Ježíši.  

Náboženství mají tendenci idealizovat a chránit status quo nebo údajně úžasnou minulost, avšak nyní poznáváme, jak se často zaměřují na ochranu vlastní moci a privilegií. Bůh naši ochranu nepotřebuje.Často uctíváme staré věci jako náhražku věcí věčných.Ježíš tuto lásku k minulosti a vlastní soukromé dokonalosti důrazně odmítá a chytře k tomu cituje Izajáše (29,13): "Nadarmo mě uctívají, když učí pouhé lidské příkazy, jako by to byly nauky" (Mt 15,9). Zdá se, že někteří křesťané si myslí, že Bůh je opravdu "tam vzadu", ve starých dobrých časech starého náboženství, kdy Bůh byl opravdu Bohem a všichni byli šťastní a čistí. Jako by ta doba vůbec existovala! Přítomný okamžik tak zůstává prázdný a beznadějný - o budoucnosti ani nemluvě.  

Bůh neustále tvoří věci zevnitř, takže věčně touží, vyvíjejí se, rostou a mění se k dobrému. To je oheň, který Bůh vrhl na Zemi, generativní síla implantovaná do všech živých věcí, které rostou jak zevnitř - protože jsou k tomu naprogramovány -, tak zvenčí - přijímáním slunce, potravy a vody. Představte si JHWH, jak vdechuje do půdy, která se stala Adamem (Genesis 2,7). To je věčný vzor. Bůh stále dýchá do půdy v každém okamžiku! [1]  

Není dnes jediného studijního oboru, který by neuznával změnu, vývoj, růst a nějaký vývojový jev: psychologie, kulturní antropologie, historie, fyzikální vědy, filozofie, společenské vědy, umění, drama, hudba, a tak dále a tak dále. Při hledání skutečného Absolutna se však teologie dopustila jedné osudové chyby. Představovala si statického "nehybného hybatele", jak to nazývala aristotelská filozofie, pevnou substanci sedící kdesi nahoře.  

Bojovat proti transformačnímu a evolučnímu myšlení pro mě znamená bojovat proti samotnému jádru pojmu víra. Nemám jistotu, kam by tento život mohl plně nebo konečně směřovat, ale vidím to, co již bylo zjeveno s velkou jasností - že život a poznání na sebe vždy navazují, kumulují se a vždy směřují ven ke stále většímu propojení a objevování. To se nedá zastavit a nelze se vrátit ke statickému pojetí reality. [2]   

Jesus said, “I have come to cast fire upon the earth, and how I wish it were already blazing.” —Luke 12:49 

Richard Rohr’s faith is strengthened by acknowledging that everything changes: 

The inner process of change and growth is fundamental to everything, even our bodies. Having undergone several surgeries, cancer, and a heart attack, I’ve been consoled by the way my body takes care of itself over time. In religion, however, many people prefer magical, external, one-time transactions instead of this universal pattern of growth and healing—which always includes loss and renewal. This is the way that life perpetuates itself in ever-new forms: through various changes that can feel like death. This pattern disappoints and scares most of us, even many clergy who think death and resurrection is just a doctrinal statement about Jesus.  

Religions tend to idealize and protect the status quo or the supposedly wonderful past, yet what we now recognize is how they often focus on protecting their own power and privilege. God does not need our protecting. We often worship old things as substitutes for eternal things. Jesus strongly rejects this love of the past and one’s private perfection, and he cleverly quotes Isaiah (29:13) to do it: “In vain do they worship me, teaching merely human precepts as if they were doctrines” (Matthew 15:9). Some Christians seem to think that God really is “back there,” in the good ol’ days of old-time religion when God was really God, and everybody was happy and pure. As if that time ever existed! This leaves the present moment empty and hopeless—not to speak of the future.  

God keeps creating things from the inside out, so they are forever yearning, developing, growing, and changing for the good. This is the fire God has cast upon the Earth, the generative force implanted in all living things, which grow both from within—because they are programmed for it—and from without—by taking in sun, food, and water. Picture YHWH breathing into the soil that became Adam (Genesis 2:7). That is the eternal pattern. God is still breathing into soil every moment! [1]  

There is not a single discipline studied today that does not recognize change, development, growth, and some kind of evolving phenomenon: psychology, cultural anthropology, history, physical sciences, philosophy, social studies, art, drama, music, on and on. But in theology’s search for the Real Absolute, it made one fatal mistake. It imagined a static “unmoved mover,” as Aristotelian philosophy called it, a solid substance sitting above somewhere.  

To fight transformative and evolutionary thinking is, for me, to fight the very core concept of faith. I have no certain knowledge of where this life might be fully or finally heading, but I can see what has already been revealed with great clarity—that life and knowledge always build on themselves, are cumulative, and are always moving outward toward ever-greater connection and discovery. There is no stopping this and no returning to a static notion of reality. [2]