Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z úterý 9. 7. 2024
na téma: Autentická transformace

Dospívání, probouzení a úklid

Otec Richard vychází z díla amerického myslitele Kena Wilbera a popisuje tři fáze transformace:  

Vyrůstání, Probuzení a Očista.

Dospívání odkazuje na proces psychologické a emocionální zralosti, kterým lidé běžně procházejí, a to jak osobně, tak kulturně. Všichni dospíváme, i když uvnitř svých bublin. Sociální struktury, které nás obklopují, nás silně podbarvují, posilují a také omezují, jak moc můžeme dospět a jak moc budeme schopni čelit svému vlastnímu stínovému já a integrovat ho. Jakékoli plné dospívání však musí být růstem směrem ven, a ne jen směrem vzhůru; jinými slovy, můžeme si být vědomi bez toho, abychom byli starostliví - což znamená nebýt příliš vědomí!"  

Pod pojmem Probuzení rozumíme jakoukoli duchovní zkušenost, která překonává naši zkušenost jáství jako odděleného od Bytí obecně. To se různě označuje jako osvícení, probuzení nebo sjednocující vědomí a mělo by to být plným křesťanským významem spasení. Bohužel jsme všechna probuzení odsunuli do něčeho, co se snad stane později, v nebi nebo po smrti, nebo jako odměna za dobré chování na tomto světě. To byla pro křesťanství velká prohra a porážka a katastrofální přesun pozornosti. Stali jsme se spíše náboženstvím náboženských transakcí než duchovní proměny.  

Probuzení by mělo být cílem veškeré duchovní práce, svátostí a studia Bible, ale přinejmenším na Západě tomu tak nebylo. Protože jsme většinou nebyli založeni na praxi a měli jsme předsudky vůči vnitřní zkušenosti, zdálo se nám velmi troufalé skutečně věřit - nebo věřit možnému - závěru každého významného mystika: Ježíšovo "Já a Otec jsme jedno" (viz Jan 10,30), Augustinovo "Bůh je mi bližší než já sám sobě" [1] nebo "Mé nejhlubší já je Bůh" Kateřiny z Janova. [2] Organizované křesťanství do značné míry popisovalo probuzení ve smyslu dospívání a toto dospívání bylo téměř výhradně vykládáno vysoce moralisticky -a dokonce i tato morálka byla do značné míry kulturně definována!  

Naši duchovní nejvíce mluvili, psali a kázali o Očišťování, ale ve skutečnosti to dělali velmi špatně. S radostí jsme lidem připomínali jejich morální poklesky pravidelným zahanbováním a připomínáním jejich hříchů, zejména těch "horkých". To vedlo k tomu, že náboženství bylo ztotožňováno téměř výhradně s morálkou, nikoli s nějakou hlubokou proměnou vědomí. Poslouchejte mě, prosím. Skutečně se potřebujeme očistit, ale to do značné míry zahrnuje stanovení hranic naší přirozené egocentričnosti, která má potenciál nás časem probudit z iluze naší oddělenosti. Cílem probuzení není osobní nebo soukromá dokonalost, ale odevzdání se, láska a sjednocení s Bohem. Jakékoli zabývání se mou soukromou morální dokonalostí udržuje můj pohled na sobě samém, a ne na Bohu, milosti nebo lásce. Očista je z velké části o potřebě včasné kontroly impulzů a vytvoření nezbytných hranic ega, abychom se mohli skutečně ukázat ve skutečném a mnohem větším světě.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Growing Up, Waking Up, and Cleaning Up 

Drawing on the work of American thinker Ken Wilber, Father Richard describes three stages of transformation: Growing Up, Waking Up, and Cleaning Up. 

Growing Up refers to the process of psychological and emotional maturity that persons commonly undergo, both personally and culturally. We all grow up, even though inside our own bubbles. The social structures that surround us highly color, strengthen, and also limit how much we can grow up and how much of our own shadow self we will be able to face and integrate. But any full growing up has to be a growing outward and not just upward; in other words, we can be aware without being caring—which is not to be very aware!  

By Waking Up we are speaking of any spiritual experience which overcomes our experience of the self as separate from Being in general. This is variously referred to as enlightenment, awakening, or unitive consciousness, and it should be the full Christian meaning of salvation. Unfortunately, we pushed all waking up into something that would hopefully happen later, in heaven or after death, or as a reward for good behavior in this world. This was a major loss and defeat for Christianity and a disastrous misplacement of attention. We became a religion of religious transactions more than spiritual transformation.  

Waking up should be the goal of all spiritual work, sacraments, and Bible study, but, at least in the West, this has not been the case. Because we were not practice-based for the most part, and had a bias against inner experience, it seemed very presumptuous to actually believe—or believe possible—the conclusion of every significant mystic: Jesus’ “I and the Father are one” (see John 10:30), Augustine’s “God is closer to me than I am to myself,” [1] or Catherine of Genoa’s “My deepest me is God.” [2] Organized Christianity largely described waking up in terms of growing up, and that growing up was almost entirely interpreted in highly moralistic terms—and even that morality was largely culturally defined!  

We ministers talked, wrote, and preached about Cleaning Up the most, but actually did this very poorly. We happily reminded people of their moral failings with regular shaming and reminders of their sins, particularly the “hot” ones. This led to religion being identified almost exclusively with morality, rather than any deep transformation of consciousness. Hear me, please. We do indeed need to clean up, but this largely involves putting boundaries to our natural egocentricity, which does have the potential to wake us up to the illusion of our separateness over time. The goal in waking up is not personal or private perfection, but surrender, love, and union with God. Any preoccupation with my private moral perfection keeps my eyes on myself and not on God or grace or love. Cleaning up is largely about the need for early impulse control and creating necessary ego boundaries so we can actually show up in the real and much bigger world.  

Fr. Richard Rohr, OFM
Odkazy:  
[1] Augustine, Confessions 3, part 6. Latin text is “Tu autem eras interior intimo meo.” 

[2] Catherine of Genoa, Vita 14. Italian text is “Il mio me è Dio” (1580 ed.). 

Adapted from Richard Rohr, “Four Shapes to Transformation,” Oneing 5, no. 1, Transformation (Spring 2017): 40, 41–42, 43, 44. Available as Print and PDF download.  


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-