Otec Richard se s vámi podělí o to, jak kontemplativní praxe nabízí přístup k hlubší a láskyplnější reakci na svět: 

Neurochirurg Eben Alexander píše: "Skutečné myšlení není záležitostí mozku. My jsme však - zčásti díky mozku samotnému - byli natolik vycvičeni spojovat mozek s tím, co si myslíme a kým jsme, že jsme ztratili schopnost uvědomit si, že jsme za všech okolností mnohem víc." [1] V tomto okamžiku, v každém okamžiku, jsme mnohem víc než náš fyzický mozek a naše fyzické tělo.

Pravé myšlení je předfyzické. Je to myšlení za myšlením, vědomí za naší malou schopností se do něj zapojit. Pokud zůstaneme na horizontální úrovni počítání, posuzování a označování, nedokážeme se do ní příliš dobře zapojit, protože jí ve skutečnosti nevěříme. Mnozí z nás ve skutečnosti nevěří, že existuje něco duchovního mimo toto hmotné tělo.Myslím, že ti z nás na Západě byli pravděpodobně ovlivněni materialistickým pohledem na svět více, než si uvědomujeme, ale Alexander a další vědci dospívají k poznání, že existuje něco víc. Poznání, že skutečná síla, stejně jako v Trojici, spočívá ve schopnosti vztahu, společenství, zrcadlení, a tedy získání schopnosti zrcadlit druhé lidi.Tento typ myšlení není závislý na lineární dedukci. Pohybuje se rychle jako blesk a vytváří souvislosti na různých úrovních. Může být těžké to verbalizovat, ale prožívá se to jako okamžik vhledu, spontánní dar soucitného vnitřního projasnění. Nikdy to nebude hněv nebo násilí, pouze jasnost lásky.   

Vůči této svobodné vnitřní inteligenci je naše běžné myšlení beznadějně pomalé a tápající. Právě toto svobodné myšlení přichází s radikálním vhledem nebo skládá inspirovanou píseň. Händel složil partituru Mesiáše za méně než měsíc; zjevně byl v proudu. Doufám, že jsme všichni zažili chvíle, kdy jsme byli uvnitř milosti, uvnitř lásky, uvnitř společenství. Vrátit se k negativnímu, uraženému myšlení je prostě pět kroků zpět, a přesto to děláme. Samozřejmě se musíme vrátit, abychom čelili nespravedlnosti, zlu, hlouposti a útlaku, které jsou na této zemi přítomny. Přesto věřím, že budeme mít jasno, klid, milost a svobodu, abychom to zvládli lépe než kdykoli předtím. Nebudeme na tuto naléhavost reagovat hněvivě nebo dualisticky, a to je velký rozdíl.  

Je divu, že se tolik lidí s nadšením seznamuje s kontemplativní myslí? Proto si troufáme tvrdit, že to skutečně je nebo může být změna, která všechno změní. Kontemplace nám umožňuje přístup k našemu právu na zrození, které na nás čeká uvnitř. Pokud na této cestě setrváme, poznáme, že jsme pouhým zrnkem písku, i když úžasným zrnkem písku, v tomto úžasném vesmíru. Jsme jeho součástí, a tudíž i účastníkem. Pro duši je to dostatečná výjimečnost na celý život. 

Father Richard shares how contemplative practice offers access to a deeper, more loving response to the world: 

Neurosurgeon Eben Alexander writes, “True thought is not the brain’s affair. But we have—in part by the brain itself—been so trained to associate our brains with what we think and who we are that we have lost the ability to realize that we are at all times much more.” [1] In this moment, in every moment, we are much more than our physical brain and our physical body.  

True thought is pre-physical. This is the thinking behind the thinking, the consciousness behind our small ability to plug into it. If we stay at the horizontal level of calculating, judging, and labeling, we won’t plug into it very well because we don’t really believe in it. Many of us don’t really believe there’s anything spiritual beyond this material body. I think those of us in the West have probably been influenced by the materialistic worldview more than we realize, but Alexander and other scientists are coming to the recognition that there’s something more. The recognition that the real power, as in the Trinity, is in the capacity for relationship, for communion, for being mirrored, and therefore gaining the ability to mirror other people. This type of thinking isn’t dependent on linear deduction. It moves as fast as lightning, making connections on different levels. It might be hard to verbalize, but it’s experienced as a moment of insight, a spontaneous gift of compassionate, inner clarity. It will never be angry or violent, only a clarity of love.   

In the face of this free inner intelligence, our ordinary thought is hopelessly slow and fumbling. It’s this free thinking that comes up with the radical insight or writes the inspired song. Handel composed the Messiah score in less than a month; clearly, he was in the flow. I hope we’ve all had moments when we’re inside of grace, inside of love, inside of communion. To revert to negative, resentful thinking is simply five steps backward, and yet we do it. Of course, we have to return to face the injustice, the evil, the stupidity, and the oppression present on this earth. Yet I believe that we’ll have the clarity, the calmness, the grace, and the freedom to do it better than we ever did before. We won’t respond to the urgency in angry or dualistic ways, and that makes all the difference.  

Is it any wonder that so many people are excited to learn about the contemplative mind? This is why we dare to say that it really is or can be the change that changes everything. Contemplation gives us access to our birthright waiting within us. If we stay on this journey, we come to know that we are merely a grain of sand, though a wonderful grain of sand, in this marvelous universe. We are a part and therefore a participant. To the soul, that’s enough specialness for a lifetime.