Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z pondělí 3. 6. 2024
na téma: Ježíšova modlitba

Cesta poutníka

Východní pravoslavný teolog Kallistos Ware (1934-2022) se zamýšlí nad tím, jak se můžeme stát lidmi modlitby:  

Jak máme vstoupit do tajemství živé modlitby? Jak můžeme postoupit od modlitby opakované našimi rty - od modlitby jako vnějšího úkonu - k modlitbě, která je součástí našeho nitra, skutečným spojením naší mysli a srdce se Svatou Trojicí? Jak můžeme učinit modlitbu nejen něčím, co děláme, ale něčím, čím jsme? To je totiž to, co svět potřebuje: ne osoby, které se modlí čas od času, ale osoby, které se modlí neustále. [1]

V Poutníkově cestě, ruském mystickém textu z 19. století, se nejmenovaný poutník na začátku svěřuje s okamžikem, kdy byl nečekaně oživen Bohem:  

Dvaadvacátou neděli po Letnicích jsem šel do kostela, abych se tam při liturgii pomodlil..... Kromě jiných slov jsem slyšel i tato -"Modlete se bez přestání" [1 Tesalonickým 5,17]. Právě tento text se mi vnutil do mysli víc než kterýkoli jiný a já jsem začal přemýšlet, jak je možné modlit se bez přestání, když se člověk musí starat i o jiné věci, aby se uživil. Podíval jsem se do Bible a na vlastní oči jsem si přečetl slova, která jsem slyšel, totiž, že se máme vždy, v každé době a na každém místě modlit se zdviženýma rukama. Přemýšlel jsem a přemýšlel, ale nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. "Co mám dělat?" Přemýšlel jsem. "Kde najdu někoho, kdo mi to vysvětlí? Půjdu do kostelů, kde jsou k slyšení slavní kazatelé; možná tam uslyším něco, co mi to osvětlí." "Cože?" zeptal jsem se. Udělal jsem to. Vyslechl jsem řadu velmi pěkných kázání o modlitbě - co je to modlitba, jak moc ji potřebujeme a jaké jsou její plody - ale nikdo mi neřekl, jak může člověk v modlitbě uspět. Slyšel jsem kázání o duchovní modlitbě a o neustálé modlitbě, ale nebylo mi naznačeno, jak se to má dělat.

Poutník vyhledal mnoho vážených starců, než se setkal s starostou - východním pravoslavným duchovním učitelem - který ho navedl na Ježíšovu modlitbu. 

Začal mluvit následujícím způsobem. "Nepřetržitá vnitřní modlitba Ježíšova je neustálé nepřerušované vzývání božského jména Ježíš rty, v duchu, v srdci, při vytváření myšlenkového obrazu Jeho stálé přítomnosti a vyprošování Jeho milosti při každém zaměstnání, v každé době, na všech místech, dokonce i během spánku. Výzva je formulována takto: "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou. Ten, kdo si na tuto výzvu zvykne, zakouší v důsledku toho tak hlubokou útěchu a tak velkou potřebu tuto modlitbu stále obětovat, že už bez ní nemůže žít a bude se v něm nadále sama od sebe ozývat. Chápeš nyní, co je to modlitba bez ustání?" [2] 

James Finley
přeloženo DeepL
The Way of a Pilgrim

Eastern Orthodox theologian Kallistos Ware (1934–2022) considers how we can become people of prayer:  

How are we to enter into the mystery of living prayer? How can we advance from prayer repeated by our lips—from prayer as an external act—to prayer that is part of our inner being, a true union of our mind and heart with the Holy Trinity? How can we make prayer not merely something that we do, but something that we are? For that is what the world needs: not persons who say prayers from time to time, but persons who are prayer all the time. [1] 

In The Way of a Pilgrim, a 19th-century Russian mystical text, the unnamed pilgrim begins by sharing the moment he was unexpectedly quickened by God:  

On the twenty-fourth Sunday after Pentecost I went to church to say my prayers there during the liturgy…. Among other words I heard these—“Pray without ceasing” [1 Thessalonians 5:17]. It was this text, more than any other, which forced itself upon my mind, and I began to think how it was possible to pray without ceasing, since a man has to concern himself with other things also in order to make a living. I looked at my Bible, and with my own eyes read the words which I had heard, that is, that we ought always, at all times and in all places, to pray with uplifted hands. I thought and thought, but knew not what to make of it. “What ought I to do?” I thought. “Where shall I find someone to explain it to me? I will go to the churches where famous preachers are to be heard; perhaps there I shall hear something which will throw light on it for me.” I did so. I heard a number of very fine sermons on prayer—what prayer is, how much we need it, and what its fruits are—but no one said how one could succeed in prayer. I heard a sermon on spiritual prayer, and unceasing prayer, but how it was to be done was not pointed out. 

The pilgrim sought many esteemed elders before encountering a starets—an Eastern Orthodox spiritual teacher—who guided him to the Jesus Prayer. 

He began to speak as follows. “The continuous interior prayer of Jesus is a constant uninterrupted calling upon the divine name of Jesus with the lips, in the spirit, in the heart, while forming a mental picture of His constant presence, and imploring His grace, during every occupation, at all times, in all places, even during sleep. The appeal is couched in these terms, ‘Lord Jesus Christ, have mercy on me.’ One who accustoms himself to this appeal experiences as a result so deep a consolation and so great a need to offer the prayer always, that he can no longer live without it, and it will continue to voice itself within him of its own accord. Now do you understand what prayer without ceasing is?” [2] 

James Finley
Odkazy:  
[1] Kallistos Ware, The Jesus Prayer (London: Incorporated Catholic Truth Society, 2014), 3.  

[2] The Way of a Pilgrim; and, The Pilgrim Continues His Way, trans. R. M. French (San Francisco, CA: HarperOne, 2010), 3, 9–10.  


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-