Otec Richard popisuje, jak je možné zažít vzkříšení ještě před smrtí: 

Nemusíme čekat na smrt, abychom mohli prožít vzkříšení. Vzkříšení můžeme začít již dnes tím, že budeme žít ve spojení s Bohem. Ke vzkříšení dochází pokaždé, když někoho milujeme, i když se k nám nechoval příliš láskyplně. V tu chvíli jsme byli přivedeni k novému životu. Pokaždé, když se rozhodneme důvěřovat a začít znovu, i po opakovaných selháních, v tu chvíli jsme byli vzkříšeni. Pokaždé, když odmítneme být negativní, cyničtí, beznadějní, zažili jsme Vzkříšeného Krista. Nemusíme na něj čekat později. Vzkříšení je možné vždy teď.  

Vzkříšení není Ježíšův soukromý zázrak; je to nová podoba skutečnosti. Je to nová podoba světa. Je naplněno milostí. Je naplněno možností. Je naplněn novostí.  

Vzkříšení není zázračným příběhem, který by dokazoval Kristovo božství, něčím, co z něj dělá vítěze. Je to příběh, který nám všem umožňuje být vítězi. VŠICHNI! Bez výjimky! Pro nikoho neexistuje věčná smrt: Všichni jsou pozváni, aby čerpali z tohoto nekonečného Zdroje, z tohoto nekonečného Tajemství, z této nekonečné Lásky, z této nekonečné Možnosti. Z duchovního hlediska žijeme ve světě hojnosti, nekonečnosti. Většina z nás však chodí, jako by to nebyla pravda, a pohybuje se ve světě nedostatku, kde nikdy není dost. Není dost pro mě, není dost pro tebe, není dost pro všechny.  

A tak je hromadíme - ducha, lásku, život - pro sebe. Hromadíme milost, hromadíme milosrdenství. Nedovolujeme si být kanály, kterými se vlévá do světa. Skutečně, jediný způsob, jak si můžeme udržet milost, milosrdenství, lásku, radost - jakýkoli duchovní dar - je vědomě a záměrně je rozdávat. Jakmile přestaneme fungovat jako kanál, sami je ztratíme. Proto je tolik smutných, zahořklých a rozhněvaných lidí. Odpojeni od Boha si volíme smrt. Sami přispíváme k negativitě, cynismu, hněvu, a dokonce i k útlaku jiných ras a náboženství. V takovém stavu jsou to vždy jiní lidé, kdo se mýlí.  

V homilii z druhého století církve, kterou církev nabídla na Bílou sobotu, slyšíme Ježíše říkat toto: 

Father Richard describes how it’s possible to experience resurrection before we die: 

We don’t need to wait for death to experience resurrection. We can begin resurrection today by living connected to God. Resurrection happens every time we love someone even though they were not very loving to us. At that moment we have been brought to new life. Every time we decide to trust and begin again, even after repeated failures, at that moment we’ve been resurrected. Every time we refuse to become negative, cynical, hopeless, we have experienced the Risen Christ. We don’t have to wait for it later. Resurrection is always possible now.  

The resurrection is not Jesus’ private miracle; it’s the new shape of reality. It’s the new shape of the world. It’s filled with grace. It’s filled with possibility. It’s filled with newness.  

The resurrection is not a miracle story to prove the divinity of Christ, something that makes him the winner. It’s a storyline that allows us all to be winners. ALL! No exceptions! There’s no eternal death for anybody: ALL are invited to draw upon this infinite Source, this infinite Mystery, this infinite Love, this infinite Possibility. Spiritually speaking, we live in a world of abundance, of infinity. But most of us walk around as if it were not true, operating in a world of scarcity where there’s never enough. There’s not enough for me, there’s not enough for you, there’s not enough for everybody.  

And so we hoard it—Spirit, Love, Life—to ourselves. We hoard grace, we hoard mercy. We don’t allow ourselves to be conduits through which it pours into the world. Truly, the only way we can hold onto grace, mercy, love, joy—any spiritual gift—is to give them away consciously and intentionally. Once we stop acting as a conduit, we lose them ourselves. That’s why there are so many sad, bitter, and angry people. Disconnected from God, we choose death. We ourselves contribute to negativity, cynicism, anger, and even to the oppression of other races and religions. In that state, it’s always other people who are wrong.  

In a homily from the second century of the church offered on Holy Saturday, this is what we hear Jesus say: