Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Mysticismus všedního dne: Týdenní shrnutí Neděle Pondělí Úterý Wednesday Čtvrtek Pátek Dvanáctý týden praxe Nechat věci stačit Otec Richard popisuje, jak mu "nazírání" přináší kontakt s Bohem ve všech věcech: Jak někteří z vás vědí, přešel jsem na formu modlitby, kterou nazývám prostě "nazírání" - nazírání bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky. Včera odpoledne, za poměrně mírného zimního dne v Albuquerque, jsem vzal svého psa Opieho na malou procházku. Na druhém konci parkoviště je lavička, tak jsem si tam sedl. Opie vyskočil vedle mě a jen jsme tam spolu zírali asi od 15:00 do téměř 16:30. Myslím si, že nazírání je forma modlitby, která umožňuje, aby nás věci, které nemají právo vzbuzovat úctu, nechaly v úžasu. Díval jsem se na popraskaný asfalt. Tady to je. Proč tam je? Nevím proč, ale už jen to, že tam je, mě přimělo si ji zamilovat, ocenit ji, poděkovat jí. Totéž jsem udělal se třemi popelnicemi na parkovišti. Opravdu! Byly ošklivé a polepené graffiti. Naštěstí bylo přímo na jejich přední straně napsáno: "Miluju tě!". Směrem k mému domu je malé graffiti s nápisem: "Miluju tě!". Podíval jsem se i na ošuntělou linii plotu, potrhanou a opravenou. Díval jsem se na něj, dokud nebyl alespoň trochu krásný. To se dělo celou hodinu a půl. Bylo to prostě krásné, protože jsem to nechal být krásné, nebo Bůh to nechal být krásné. Nehledal jsem odpovědi, byl jsem jen přežvykující mysl, díval jsem se, a čím víc jsem se díval bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky, tím krásnější všechno bylo. Neměli jsme jednu z našich hlubokých, modrých obloh Nového Mexika. Byla bleděmodrá, ale hezká, a to mi stačilo. Bylo to všechno víc než dost. Nahota života se ve své nahotě stává dostatečnou, a dokonce přináší jakousi chválu. Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | Everyday Mysticism: Weekly Summary
Sunday Monday Tuesday Wednesday Thursday Friday Week Twelve Practice Letting Things Be Enough Father Richard describes how “gazing” brings him in touch with God in all things: As some of you know, I’ve transitioned to a form of prayer that I just call “gazing”—gazing without judgment, without analysis, without critique. Yesterday afternoon, a rather mild winter day in Albuquerque, I took my dog Opie out for a little walk. There’s a bench at the other end of the parking lot, and I just sat down there. Opie jumped up next to me, and we just gazed there together from about 3:00 p.m. to almost 4:30 p.m. I believe gazing is a form of prayer that lets things having no right to draw forth awe leave us awestruck. I looked at the cracked asphalt. There it is. Why is it there? I don’t know why, but its mere being made me love it, made me appreciate it, made me thank it. I did the same with three dumpsters in the lot. Really! They were ugly and covered with graffiti. Fortunately, the graffiti right on the front says, “I love you!” Facing toward my house, a little graffiti saying, “I love you!” I even looked at the raggedy fence line, torn and repaired. I looked at it until it was at least a little bit beautiful. That’s what kept happening for the whole hour and a half. It was just beautiful because I let it be beautiful, or God let it be beautiful. I wasn’t looking for answers, I was just a ruminating mind, gazing, and the more I gazed without judgment, without analysis, without critique, the more beautiful everything became. We didn’t have one of our deep, blue New Mexico skies. It was pale blue but pretty, and it was enough. It was all more than enough. The nakedness of life in its nakedness becomes enough, and even brings forth a kind of praise. Fr. Richard Rohr, OFM |