V přednášce z roku 2009 se otec Richard dělí o svou ranní praxi, při níž se věnuje světu přírody:

Za jarních a letních rán rád vycházím brzy ráno s malým šálkem kávy a procházím se po své zahradě se svým psem Venuší [DM tým: Venuše zemřela v roce 2017]. Pokud se mi podaří nějakým způsobem nechat své "kořeny a úponky", aby mě znovu spojily s "danostmi" života, jak je nazývá Bill Plotkin [1]- ne s představami o životě, ale s přírodním světem, co je - zažívám to nejneobyčejnější uzemnění, spojení, uzdravení, a dokonce i zjevení. Jeden malý skákající ptáček mi dokáže udělat radost!

Mnozí z nás mají pocit vlastního já nebo identity vytvořený na základě vztahu k idejím, myšlenkám a slovům. Celý život můžeme strávit chřestěním uvnitř myšlenek a jen zřídka se dotknout toho, co je přímo před námi, přitom právě "danosti" nás léčí a znovu nás spojují se Skutečností. Většinu času trávíme interakcí s myšlenkami a názory na všechno možné. Jsme téměř zcela fixováni na své počítače, chytré telefony, zpravodajské kanály, e-maily, sociální sítě a selfie. To je ovšem "nepřirozený" svět, který jsme si sami vytvořili. Ani si neuvědomujeme, že jsme se odpojili od jediného světa, ve kterém lidé žili po většinu lidské historie. 

Jedním ze základních důvodů našeho pocitu izolace a neštěstí je to, že jsme ztratili kontakt s přírodou. Ve světě přírody neexistuje teologie, se kterou bychom mohli souhlasit nebo nesouhlasit. Nemusíme se identifikovat jako presbyteriáni nebo luteráni, muži nebo ženy, konzervativci nebo progresivisté. Není o čem se přít. Právě v kontaktu se všemi "danostmi" - s tím, co je k dispozici každému stvoření, které Bůh stvořil od velkého třesku - je něco skutečně dáno. V duchovním světě bychom to asi nazvali milost. 

To není žádná myšlenka New Age. V Písmu čteme: "Co lze o Bohu poznat, je naprosto jasné, protože to Bůh učinil zřejmým. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství, jakkoli neviditelné, na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem" (Římanům 1,19-20). Každý den je nám dán přirozený způsob, jak se znovu spojit s Bohem, a nezávisí to na inteligenci, vzdělání ani náboženství. Záleží na skutečné přítomnosti a spojení s duší. 

Jistě, není to tak jednoduché, jako jen stát na své zahradě. Pokud si nejdřív vyřídím e-mail nebo si začnu dělat starosti a plánovat den, je po chvíli. Je po všem, protože nejsem skutečně přítomný. Můžeme si však uchovat a chránit tyto posvátné okamžiky před tím, než si přečteme zprávy nebo zkontrolujeme e-mail, než se podíváme na sociální sítě nebo si projdeme program dne. Pokud najdeme způsob, jak být přítomni "danostem", zejména těm přirozeným, věřím, že můžeme být šťastní.

In a talk offered in 2009, Father Richard shares his morning practice of engaging with the natural world:

On spring and summer mornings, I love to go out early with my little cup of coffee and walk through my garden with my dog Venus [DM team: Venus passed in 2017]. If I can somehow let my “roots and tendrils” reconnect me with the “givens” of life, as Bill Plotkin calls them [1]—not the ideas about life, but the natural world, what is—I experience the most extraordinary grounding, connection, healing, and even revelation. One little hopping bird can do me in!

Many of us have a sense of self or identity created by our relationship to ideas, thoughts, and words. We can spend our whole lives rattling around inside of ideas, rarely touching upon what is right in front of us, when it’s the “givens” that heal us and reconnect us to Reality. We spend a majority of our time interacting with thoughts and opinions about everything. We’re almost entirely fixated on our computers, smart phones, news feeds, email, social media, and selfies. This is, of course, an “unnatural” world of our own creation. We don’t even realize that we’ve disconnected ourselves from the only world that people lived in for most of human history. 

One of the foundational reasons for our sense of isolation and unhappiness is that we have lost our contact with nature. In the natural world, there is no theology to agree or disagree with. We don’t have to identify as Presbyterian or Lutheran, male or female, conservative or progressive. There is nothing to argue about. It is in contact with all the “givens”—that which has been available to every creature God has created since the Big Bang—that something is indeed given. I guess in the spiritual world we would call it grace. 

This is not some New Age idea. In Scripture we read, “What can be known about God is perfectly plain, since God has made it plain. Ever since God created the world, God’s everlasting power and divinity, however invisible, have been there for the mind to see in the things that God has made” (Romans 1:19–20). Every day, we are given a natural way to reconnect with God and it doesn’t depend upon intelligence, education, or a religion. It depends on really being present and connecting with the soul. 

Of course, it’s not as simple as just standing in my garden. If I get my email first or start worrying and planning my day, the moment’s over. It’s done because I’m not really present. But we can preserve and protect those sacred moments before we read the news or check our email, before we look at social media or review the day’s agenda. If we can find a way to be present to the “givens,” especially the natural “givens,” I believe we can be happy.