Brian McLaren a Gareth Higgins ve své e-knize Sedmý příběh vytvářejí příběh o vzniku sedmi příběhů o tom, jak lidé - lidé - vzájemně komunikují a žijí:

Jednoho dne, kdysi dávno, uviděl jeden z Lidí jiného z Lidí, jak drží něco lesklého. "Já to chci," řekl jeden z Lidí, a tak si to vzal. Když se večer vrátil domů, ostatní Lidé se divili. "Protože mám lesklý předmět," prohlásil, "musíte mě poslouchat." A tak se na něj podíval. Vyprávěl jim příběh o tom, co se naučil, jak být šťastný, jak mít klid a bezpečí, jak si udržet lesklou věc, kterou našel. První příběh [příběh o nadvládě] říkal, že způsob, jak být šťastný, je vládnout nad ostatními.

Ale pokaždé, když se o tento příběh někdo pokusil, byli lidé nešťastní, protože je vládci utlačovali. Proto byl vymyšlen druhý příběh: Svrhněme vládce. Ani tento příběh [revoluce] nefungoval, protože jen obrátil karty a nové lidi dostal pod útlak.

Začal další příběh, v němž se staří revolucionáři stáhli do svých izolovaných prostor a soudili svět. Nic se nezměnilo. Tyto ostrovní komunity používaly stejné staré příběhy k tomu, aby se řídily samy, soupeřily o to, kdo bude vládnout ... a navzájem se ovládaly.

Mezitím došlo k obchodnímu spojení příběhu o nadvládě a příběhu o izolaci, které vyústilo v experiment: kdyby se mohli zbavit lidí, kteří se jim nelíbili, kteří vypadali nebo zněli jinak nebo jejichž zvyky se nepodobaly jejich vlastním, jistě by to věci napravilo? Samozřejmě, že tento [očistný] příběh vedl jen k dalšímu utrpení....

Lidé stále nebyli šťastní a věděli to..... Lidé se snažili přesvědčit sami sebe, že je vše v pořádku, tím, že hromadili věci; hračky nebo národy, to jim bylo jedno.... Lidé stále trpěli a ubližovali si navzájem. Vznikl šestý příběh [příběh viktimizace].... Lidé by se postarali o to, aby nikdo nikdy nezapomněl, že oni jsou oběti, že jejich utrpení je jejich vlastní identitou a že nikdo netrpěl tolik jako oni.... Pak přišlo něco nového; do města přišel básník, vypravěč, který věděl, že příběh o nadvládě, příběh o revoluci, příběh o izolaci, příběh o očistě, příběh o hromadění a příběh o viktimizaci jsou odsouzeny k nezdaru.

Byly odsouzeny k nezdaru, protože vyzývaly každého člověka, který je už tak vzájemně závislý na každém jiném člověku, a dokonce i na samotné Zemi, aby místo toho předstíral, že spolu soupeříme.... Básník měl radikální nápad, zárodek Sedmého příběhu, který uzdraví svět.... V Sedmém příběhu, příběhu smíření, stále vyhráváme, jen ne na úkor někoho jiného. V Sedmém příběhu nejsou lidé hlavními hrdiny světa. Je jím láska.

In their e-book The Seventh Story, Brian McLaren and Gareth Higgins create a tale of the origin of seven stories of how humans—The People—interact and live with one another:

One day, a long time ago, one of The People saw another one of The People holding something shiny. “I want it,” said one of The People, so he took it. When he got back home that night, the rest of The People were amazed. “Because I have a shiny object,” he proclaimed, “You have to listen to me.” He told them a story about what he had learned about how to be happy, how to have peace and security, how to keep the shiny thing that he had found. The first story [the domination story] said that the way to be happy is to rule over others.

But every time that story was attempted, people were unhappy because the rulers oppressed them. So a second story was invented: Let’s overthrow the rulers. This [revolution] story didn’t work either because it just turned the tables, putting new people under oppression.

Another story began in which the old revolutionaries withdrew into their own isolated spaces and judged the world. Nothing changed. These island communities used the same old stories to run themselves, competing to be in charge … and dominating each other.

Meanwhile, the domination story and the isolation story had a business merger, which resulted in an experiment: if they could get rid of the people they didn’t like, who looked or sounded different, or whose customs weren’t like their own, surely that would fix things? Of course, that [purification] story just led to more suffering.…

The People still weren’t happy, and they knew it…. The People tried to convince themselves that things were okay by accumulating things; toys or nations, it was all the same to them.… The People kept hurting, and hurting each other. A sixth story [the victimization story] was created…. The People would make sure that no one would ever forget that they were the victims, that their suffering was their very identity, and that no one had suffered as much as them.… Then, something new; a poet came to town, a storyteller who knew that the domination story, the revolution story, the isolation story, the purification story, the accumulation story, and the victimization story were all destined to fail.

They were destined to fail because they invited every human being, who is already interdependent with every other human being, and even with the earth itself, to pretend instead that we are in a competition.… The poet had a radical idea, the seed of a Seventh Story that will heal the world.… In the Seventh Story, the story of reconciliation, we still get to win, just not at anybody else’s expense. In the Seventh Story, human beings are not the protagonists of the world. Love is.