V podcastu Naučit se vidět se Brian McLaren dělí o to, jak se naučil příběh dominance:

Podívám-li se zpět na svou školní docházku, celý náš úvod do historie byl vyprávěn v termínech nadvlády. Mocné říše, které dominovaly, objevitelé vyslaní svými domovskými zeměmi, aby ovládli svět. Dokonce i moje náboženské zázemí bylo hluboce zakořeněno v příběhu o nadvládě, protože my křesťané jsme věřili, že naše náboženství by mělo dominovat.... Teologicky jsem Boha chápal tak, že Bůh je konečná a univerzální dominující síla. Vzpomínám si, jak jsem od svého nejútlejšího věku slyšel biblický verš z Nového zákona: "Každé koleno se skloní a každý jazyk vyzná, že Ježíš je Pán" (Filipským 2,10-11). Představoval jsem si mocného všemocného Boha s vytaseným mečem ... požadujícího, abyste poklekli. Byla to tato dominantní vize Boha. V tomto smyslu byla nadvláda způsobem, jakým měl vesmír fungovat. [1]

Episkopální kněžka Stephanie Spellersová popisuje příběh nadvlády, která se vynořuje z naší kolektivní sebestřednosti:

Když vidíte kultury založené na bělošské nadřazenosti, misogynii, vykořisťování životního prostředí, konzumerismu, útlaku a nadvládě, vidíte vlastně důsledek sebestřednosti. Tohoto hříchu jsou plně schopny celé systémy, instituce a společnosti, stejně jako když se nějaká skupina postaví do středu a očekává, že zbytek lidstva a stvoření bude podporovat její jedinou prosperitu.

Neexistuje možnost správného vztahu, pokud jedna mocná skupina chrání a udržuje sama sebe nad a proti všem ostatním. Odtud je příliš snadné konstruovat binární a hierarchické systémy lidské existence. Naše skupina je dobrá, vy všichni jste špatní. Naše skupina patří na vrchol; vás musíme držet při zemi. Naše skupina vlastní tyto zdroje a ví, jak je nejlépe využít; vy dostanete jen to, co vám dáme. Ostatní členové lidské rodiny se stávají předměty a nástroji, které je třeba získat, ovládat, používat a odhodit. [2]

In the podcast Learning How to See, Brian McLaren shares how he learned the story of domination:

Looking back at my schooling, our whole introduction to history was told in terms of domination. The mighty empires that dominated, the explorers sent out by their home countries to dominate the world. Even my religious background was deeply rooted in the domination story because we Christians believed that our religion should dominate…. Theologically, my understanding of God was that God was the ultimate and universal dominating force. I remember from my youngest age hearing a Bible verse from the New Testament, “Every knee will bow, and every tongue will confess that Jesus is Lord” (Philippians 2:10–11). What I pictured is this powerful omnipotent God with sword drawn … demanding you bow your knee. It was this dominating vision of God. In that way, domination was the way the universe was supposed to run. [1]

Episcopal priest Stephanie Spellers describes the story of domination emerging from our collective self-centeredness:

When you see cultures based on White supremacy, misogyny, environmental exploitation, consumerism, oppression, and domination, you are actually seeing the fallout from self-centrism. Entire systems, institutions, and societies are fully capable of this sin, as when a group places itself at the center and expects the rest of humanity and creation to support its singular prosperity.

There is no possibility for right relationship if one powerful group protects and sustains itself over and against all others. From there, it’s just too easy to construct binaries and hierarchies of human existence. Our group is good; all of you are bad. Our group belongs on top; we have to keep you low. Our group owns these resources and knows the best way to use them; you will only receive what we give you. Other members of the human family become objects and tools to be acquired, controlled, used, and discarded. [2]

McLaren points to the difference between domination and dominion in the Bible:

The book of Genesis is often blamed for the domination story because, in the Garden of Eden story, human beings are given dominion over the rest of creation (Genesis 1:28). People assume dominion means domination, but I don’t think you have to read the story that way. The nature of God in the first creation story isn’t God dominating and forcing the world into a certain mold. It is “Let there be light.” It’s a permission-giving power.

It’s such a fascinating phrase: “Let there be light.” And also “Let there be land, let there be sea, let there be crawling creatures, let there be fish, let there be humans.” It’s a permission-giving rather than a domination. Then when human beings are made in the image of God, and God says, “You can have dominion,” we would expect it should be the same kind of gentle presence rather than a dominating, controlling, exploiting presence. It’s not “Let there be exploitation.” It’s very, very different. [3]