Když se mě zmocnil strach, naučila jsem se slyšet, jak mi buší srdce, ale nedovolila jsem, aby mě pocity ovlivnily. Tuto odolnost jsem získala od své rodiny. Proudila naším rodokmenem. -Coretta Scott Kingová, Můj život, má láska, můj odkaz 

Autorka Cole Arthur Rileyová popisuje, jak celý život čelila strachu a nakonec se modlila k Bohu za klidnou vyrovnanost.

Více než většiny věcí se bojím. Když to řeknu, lidé mě vždycky chtějí ujistit, že to tak není. Ale my to víme. Odmalička jsem si vždycky našel způsob, jak si představit ty nejhorší možné verze budoucnosti. Možná jsem si na nějaké úrovni vypěstovala přesvědčení, že když se na to připravím, bude to méně bolet, až to přijde. Ale způsobuje to rozrušení těla i mysli. Když vždycky čekáte démona za každým rohem, připadají vám i ty nejvšednější okamžiky jako riziko.... 

Co dělat, když jsou naše obavy ve skutečnosti racionální? Když se strach a moudrost prolínají? Když bychom byli hloupí nebát se? Častěji, než si uvědomujeme, je strach ochrannou intuicí. Je to to, co vám brání řídit bez zapnutých světel, dotknout se rukou plamene, vyjít ven a potkat kojoty. Nemusíme svůj strach démonizovat, abychom ho přežili. Z tohoto důvodu mám averzi vůči jazyku "překonávání" našeho strachu. Nejsme ve válce sami se sebou; je lepší naslouchat se soucitem. 

Jako dítěti vám možná někdo říkal, že se není čeho bát. Myslím, že jako dospělí, když jsme nejupřímnější, víme, že se máme čeho bát. Tomuto světu, který byl pro mnohé z nás tak nebezpečný, nelze věřit, že nám opět neublíží. To není pesimismus, to je přiznání.

Přesto žít ve stavu neustálého strachu vám bude bránit v odpočinku, pro který jste byli stvořeni. Jsou to téměř protiklady, strach a odpočinek. Není pravděpodobné, že byste uvolnili ramena, pokud někde uvnitř cítíte, že dům hoří. Chci, abychom ctili své strachy, aniž bychom se jimi nechali trápit. Posvátnou intuici bez neklidu.

Tento citát od Jamese L. Farmera je na přední straně mého deníku: "Odvaha koneckonců neznamená nebát se, ale udělat to, co je třeba udělat navzdory strachu." [1] Z toho samozřejmě vyplývá, že pokud se nebojíte, není to odvaha. Pokud je ve mně nějaká odvaha, pak v tom, že odmítám nechat strach zastínit mou představivost pro cokoli jiného než pro bolest. Udržet si představivost pro krásné i strašné znamená snoubit obezřetnost s nadějí.

Arthur Riley nabízí tuto dechovou praxi:

DECH: Nenechám se umlčet strachem.

EXHALE: Chvějící se hlas je stále posvátný.

INHALACE: Bože, má duše se chvěje.

EXHALEL: Upevni mě ve své náruči.

INHALACE: Tomuto strachu se postavím čelem s klidem.

EXHALEL: Bože, upevni mě ve své náruči.

When fear rushed in, I learned how to hear my heart racing, but refused to allow my feelings to sway me. That resilience came from my family. It flowed through our bloodline. —Coretta Scott King, My Life, My Love, My Legacy 

Author Cole Arthur Riley describes how she has faced a lifetime of fear, ultimately praying to God for restful steadiness.

More than most things, I’m afraid. When I say this, people always seem to want to assure me that it isn’t the case. But we know. Since I was little, I would always find a way to imagine the worst possible versions of the future. Maybe on some level I’ve grown to believe if I prepare for it, it will hurt less when it comes. But it makes for an agitated body and mind. When you always expect a demon around every corner, your most mundane moments still feel like a risk…. 

What do we do when our fears are in fact rational? When fear and wisdom are enmeshed? When we would be foolish not to fear? More often than we realize, fear is a protective intuition. It is what stops you from driving with no headlights on, from touching your hand to flame, from going outside to meet the coyotes. We don’t have to demonize our fear to survive it. For this reason, I have an aversion to language of “conquering” our fears. We are not at war with ourselves; it is better to listen with compassion. 

As a child, maybe you were told there is nothing to be afraid of. As adults, when we’re most honest, I think we know we have everything to be afraid of. This world, which has been so unsafe to so many of us, cannot be trusted not to harm us again. This isn’t pessimism, it’s confession.

Still, to live in a constant state of fear will keep you from the rest you were meant for. They are near opposites, fear and rest. It is not likely that you’ll relax those shoulders if somewhere within you feel the house is on fire. I want us to honor our fears without being tormented by them. Sacred intuition without restlessness.

This quote from James L. Farmer is at the front of my journal: “Courage, after all, is not being unafraid, but doing what needs to be done in spite of fear.” [1] The implication, of course, is that if you’re not scared, it’s not courage. If there is any bravery in me, it is in my refusal to let fear eclipse my imagination for anything other than pain. To maintain imagination for both the beautiful and the terrible is to marry prudence and hope.

Arthur Riley offers this breath practice:

INHALE: I will not be silenced by fear.

EXHALE: A quivering voice is still sacred.

INHALE: God, my soul trembles.

EXHALE: Steady me in your arms.

INHALE: I will meet this fear with rest.

EXHALE: God, steady me in your arms.