Dle Dr. Barbary Holmesové nás víra vybízí, abychom si uprostřed krize a nespravedlnosti zvolili radost:

Naše současná situace vyžaduje odolnost a nezlomnou víru, že radost je uzdravující vnitřní událost a duchovní praxe....

Lidé z BIPOC, kteří si pamatují cesty starších, to viděli v praxi. Předvádění radosti v době, kdy jsou rány stále zasazovány, není projevem nadpozemské síly. Je to projev víry, že nám Bůh nedá víc, než můžeme unést....

Není nutné, abychom za svou skutečnost bojovali, můžeme ji prostě žít. Můžeme být podivní a celiství a měnit tvar, jak je třeba, protože jsme povoláni k jinému účelu. Jsme vyzýváni, abychom se probudili do své pravé podstaty duchovních bytostí, sdílečů energie a proroků potenciálu. Radost, o níž hovoří Písmo svaté, je přístupná, ale má v sobě i jistou "přesažnost": Svět ji nedal a svět ji nemůže vzít. Jak slyšíme od Ježíše v Janově evangeliu 16,22: "Tak teď máte bolest, ale já vás zase uvidím a vaše srdce se budou radovat a nikdo vám vaši radost nevezme." (Mt 16,22). [1]

Brian McLaren popisuje radikální důvěru a odolnost, které mohou duchovní praxe nabídnout v těžkých časech:

Musíme se připravit na to, abychom i uprostřed chaosu a utrpení žili dobrý život plný vzdorné radosti. Toho lze dosáhnout. Dokázaly to miliardy našich předků a sousedů. Jejich odkaz nás učí vnímat každou zesilující epizodu turbulence jako porodní bolest, z níž se může zrodit nová tvůrčí příležitost. Život bude tvrdý; jedinou otázkou je, zda se staneme tvrdšími, moudřejšími a odolnějšími.... Komunity, které se učí a učí ... duchovní odolnosti, se stanou životně důležitými zdroji pro všechny. (Můžeme doufat, že se na této práci budou podílet i některá křesťanská společenství.) Tyto individuální a komunitní praktiky nám pomohou odhodit hořkost, strach, zklamání a toxicitu a doplnit energii milosrdenstvím, vizí, očekáváním a vyrovnaností. Pomohou nám ignorovat to, co si zaslouží být ignorováno, a sledovat to, co je třeba sledovat. Pomohou nám přeformulovat naše vyprávění, abychom mohli truchlit, truchlit a naříkat... i když si představujeme, oslavujeme a pracujeme na zrodu lepší budoucnosti....

Důvěřovat procesu je jiný způsob, jak říci důvěřovat inteligenci moudřejší než současná lidská inteligence, důvěřovat lásce hlubší než současné projevy lidské lásky, důvěřovat touze silnější a moudřejší než současné projevy lidské touhy. Křesťané nazývají tuto moudrost, lásku a touhu Bohem, božstvím nebo tvůrčím duchem a ostatní mohou najít vlastní způsoby, jak ji pojmenovat..... Použijeme-li známý biblický jazyk, budeme muset vírou procházet údolím stínu smrti [Žalm 23,4] a vždy si udržovat anticipační prostor pro zrození něčeho krásného, zejména během nejbolestivějších kontrakcí. [2]

For Dr. Barbara Holmes, our faith invites us to choose joy amid crisis and injustice:

Our current circumstances require resilience and the steadfast belief that joy is a healing inner event and a spiritual practice.…

BIPOC folks who remember the ways of the elders have seen it in action. Performance of joy while the wounds are still being inflicted is not a display of otherworldly strength. It is an act of faith that God will not give us more than we can bear.…

We are not required to fight for our reality; we can just live it. We can be weird and whole and as shapeshifting as necessary, for we are being called to another purpose. We are being invited to awaken to our true nature as spirit beings, energy sharers, and prophets of potential. The joy spoken of in Holy Scripture is accessible, but also has a certain “beyondness” to it: The world didn’t give it and the world can’t take it away. As we hear from Jesus in John 16:22: “So you have pain now; but I will see you again and your hearts will rejoice, and no one will take your joy from you.” [1]

Brian McLaren describes the radical trust and resilience that spiritual practices can offer in difficult times:

We have to prepare ourselves to live good lives of defiant joy even in the midst of chaos and suffering. This can be done. It has been done by billions of our ancestors and neighbors. Their legacy teaches us to see each intensifying episode of turbulence as a labor pain from which a new creative opportunity can be born. Life will be tough; the only question is whether we will become tougher, wiser, and more resilient.… The communities that learn and teach … spiritual resilience will become vital resources for everyone. (We can hope that some Christian communities will take part in this work.) These individual and communal practices will help us dump bitterness, fear, disappointment, and toxicity and refuel with mercy, vision, anticipation, and equanimity. They will help us ignore what deserves to be ignored and monitor what needs to be monitored. They will help us reframe our narratives, so we can mourn, grieve, and lament … even as we imagine, celebrate, and labor for the birth of a better future.…

To trust in the process is another way of saying to trust in an intelligence wiser than current human intelligence, to trust in a love deeper than current expressions of human love, to trust in a desire stronger and wiser than current expressions of human desire. Christians refer to this wisdom, love, and desire as God or the Divine or the Creative Spirit, and others can find their own ways of naming it…. To use familiar biblical language, we will need to walk by faith through the valley of the shadow of death [Psalm 23:4], always holding anticipative space for something beautiful to be born, especially during the most painful contractions. [2]