Učitelka CAC Mirabai Starrová píše o tom, že judaismus potvrzuje tikkun olam -účast člověka na obnově světa:

Existuje kabalistický příběh, v němž si bezmezné, beztvaré, sjednocené Svaté přálo poznat své Svaté Já, a tak se smrštilo a rozlilo do nádob. Božská Záře však byla pro tyto omezené nádoby příliš velká, a tak se roztříštily a rozptýlily střepy rozbitého světla po celém vesmíru, čímž daly vzniknout všemu, co je.

To zní jako moderní kosmologie, která také tvrdí, že vesmír se rozpínal ze stavu mimořádně vysoké hustoty, což vedlo ke vzniku celého spektra hmotných jevů. Tuto verzi vzniku vesmíru, při níž se rozbíjejí nádoby, jsem nazval "židovský velký třesk". Pochází z učení, které rabín Isaac Luria nabídl v šestnáctém století, aby ilustroval, jak forma vzniká z beztvarosti, jak světlo uvízne uvnitř temnoty a jak nás Svatý potřebuje, abychom se podíleli na rozvíjejícím se dobru stvoření. Lidé, jak praví toto učení, byli stvořeni k tomu, aby vykopávali a vyzdvihovali střepy světla z hustého přediva existence a obnovovali nádoby do celistvosti.

V mystickém judaismu je toto učení známé jako tikkun olam, náprava světa. Jak to máme udělat? Odpověď zní: každým činem chesed (milující laskavosti) a tzedakah (štědrosti). Znamená to dodržovat pokyny, které najdeme v Tóře..... Znamená to pěstovat kontemplativní praxi k pěstování důvěrného vztahu s Božstvím, snažit se přijímat cizince a pečovat o Zemi. Znamená to přiblížit se a naslouchat tomu, co by naše sestry a bratři na okraji mohli potřebovat (a být ochotni vzdát se svých představ o tom, jak vypadá "pomoc", protože naše zažité představy o službě někdy brání autentické službě). Znamená to přitisknout ucho k zemi, abychom slyšeli tlukot srdce Matky, naučit se číst její puls, diagnostikovat její neduhy, intuitivně vycítit léčivé prostředky. Znamená to zpomalit natolik, abychom si bolest světa nechali proniknout až do srdce, nechat své srdce otevřít a z tohoto otevřeného prostoru jednat. Znamená to vstoupit s pokorou, zvědavostí a láskou. [1]

Starr povzbudil studenty na Škole života CAC:

Naším úkolem je napravit rozbitý svět. To je náš úkol: opravit tuto rozbitou nádobu, napravit rozbitost světa. Jak to uděláme? Pokud jste na tom podobně jako já, možná se na to ptáte každý den. Děláme to prostřednictvím každého projevu láskyplné laskavosti, každého činu chesed. A děláme to každým činem tzedakah, což je, pro nedostatek lepšího překladu, štědrost, pohostinnost. Někdy se překládá jako dobročinnost; je to obětování sebe sama, i když to není vhodné a pohodlné. Na judaismu je hezké, a platí to i v islámu, že se počítají i naše milující, laskavé myšlenky. Činy [se samozřejmě počítají], ale naše milující myšlenky mají význam. Pomáhají napravovat svět. [2]

Odkazyrecenze:
[1] Mirabai Starr, Divoké milosrdenství: (Boulder, CO: Sounds True, 2019), 138-139.

[2] Převzato z Mirabai Starr, Sympozium Živá škola (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022). Nepublikovaný přepis.

Obrázek Kredit: Cesta z jednoho týdne do druhého - Madison Frambes, Untitled 1, 7, and 5 (detail), 2023, přírodně barvený papír a tuš, Mexiko, použito se svolením. Klikněte zde pro zvětšení obrázku.

Ačkoli žena pláče, jde kupředu. Bolest je přirozenou součástí uzdravování.

Podívejte se na obrázek.

Prozkoumat dál

Pracujte s námi

Poznejte tým

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL

CAC teacher Mirabai Starr writes of Judaism’s affirmation of tikkun olam—human participation in the world’s restoration:

There is a kabbalistic story in which the boundless, formless, unified Holy One wished to know its Holy Self, and so it contracted and poured itself into vessels. But the Divine Radiance was too much for these limited containers, and so they shattered, scattering shards of broken light across the universe, giving birth to all that is.

This sounds like modern cosmology, which also asserts that the universe expanded from an exceedingly high-density state, resulting in the full spectrum of material phenomena. I’ve dubbed this vessel-shattering version of the origins of the universe “the Jewish big bang.” It comes from a teaching Rabbi Isaac Luria offered in the sixteenth century to illustrate how form arises from formlessness, how light gets trapped inside darkness, and how the Holy One needs us to participate in the unfolding goodness of creation. Humans, as the teaching goes, were created to excavate and lift the shards of light from the dense predicament of existence and restore the vessels to wholeness.

In mystical Judaism, this teaching is known as tikkun olam, the mending of the world. How are we to do this? The answer is: with every act of chesed (loving-kindness) and tzedakah (generosity). It means observing the directives found in the Torah…. It means cultivating a contemplative practice to nurture intimacy with the Divine, making an effort to welcome the stranger and care for the Earth. It means bending close to listen for what it is our sisters and brothers on the margins might need (and being willing to forgo our notions of what “helping” looks like, since our preconceived ideas of service sometimes get in the way of authentically serving). It means pressing our ear to the land to hear the heartbeat of the Mother, learning to read her pulses, diagnose her ailments, intuit healing remedies. It means slowing down enough to let the pain of the world all the way into our hearts, allowing our hearts to break open, and acting from that broken-open space. It means stepping up with humility, with curiosity, with love. [1]

Starr encouraged students at the CAC’s Living School:

Our task is to mend the broken world. This is our job: to mend this shattered vessel, to repair the brokenness of the world.  How do we do this? You might ask yourself this every single day, if you’re anything like me. We do this through every act of loving kindness, every act of chesed. And we do this through every act of tzedakah, which is, for lack of a better translation, generosity, hospitality. It’s sometimes translated as charity; it’s an offering of ourselves, even when it’s not convenient and not comfortable. The nice thing about Judaism, and this is true in Islam as well, is that our loving, kind thoughts count too. The actions [count], certainly, of course, but our loving thoughts make a difference. They help mend the world. [2]

References:
[1] Mirabai Starr, Wild Mercy: Living the Fierce and Tender Wisdom of the Women Mystics (Boulder, CO: Sounds True, 2019), 138–139.

[2] Adapted from Mirabai Starr, Living School Symposium (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022). Unpublished transcript.

Image Credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 1, 7, and 5 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.

Though she weeps, the woman is moving forward. Pain is a natural part of healing.

Explore Further

Practice With Us

Meet The Team