Joan Chittisterová, Muršíd Saadí Šákur Čišti a rabín Arthur Waskow, kteří vycházejí ze svých tradic křesťanství, islámu a judaismu, věří, že všichni máme stejný podíl na Božím obrazu, a to i navzdory naší společné historii násilí.

Všechny naše tradice - židovská, křesťanská i muslimská - učí, že lidský rod a každá lidská bytost jsou stvořeny k obrazu Božímu. Rabínský midraš říká, že když císař vloží svůj obraz na minci, vyjde každá mince stejná - ale když Ten, který je nad všemi vládci, vloží božský obraz na minci každého člověka, vyjde každá "mince" jedinečná....

Dnes různí císaři naší planety trvají na tom, že se musíme vejít do jediné formy, formy uniformity a smrti.... Bolest z této smrti a z tohoto zničení vede některé z dětí Hagar prostřednictvím Izmaela a některé z dětí Sáry prostřednictvím Izáka k tomu, že zapomínají, že jsou všichni dětmi Abrahamovými. Že my všichni jsme dětmi Noema a jeho ženy Naamy, kteří trpěli nebezpečím, jež lidské násilí uvaluje na všechny obyvatele naší planety....

Máme-li oslavovat [nekonečného Boha], musíme se jedním dechem vzepřít modlářským cézarům, kteří si myslí, že nám vnutí své vraždění. V našich bankách, mateřských školách, na našich piketech a ve volebních místnostech, při bohoslužbách v našich půvabných sakrálních stavbách i v našich tichých lesích a na našich rozjitřených ulicích, v obdobích naší radosti i našeho smutku - v tom všem musíme pamatovat na to, abychom sebe, jeden druhého i všechny, kdo začínají jako cizinci, přijali do Stanu, který je otevřen všem. [1]

Richard Rohr popisuje, že každý člověk je stvořen k Božímu obrazu a je povolán k účasti na procesu růstu do Boží podoby:

Co znamená, že vše stvořené - vše, co naše oči vidí nebo kdy viděly - je nějakým způsobem částečným odrazem Božího obrazu? Jak může být něco rozmanité jako celé stvoření a zároveň říkat, že skutečnost je spíše jedna než mnoho? Říkáme to o Bohu a říkáme to o všem, co kdy naše oči viděly.

Pokud se na vše nedíváme jako na stvořené k obrazu Božímu, co se stane? Začneme si vybírat: no, to je stvořeno k obrazu Božímu, ale to není. Ale všechno, všechno je stvořeno k obrazu Božímu.

Co tedy znamená podobnost? V prvních staletích křesťanství došli církevní otcové k závěru: podoba je naše objektivní, nezpochybnitelné stvoření jako dítě či obraz Boží. Podobnost byla naším osobním přivlastněním si této skutečnosti. Dva lidé mohou být stejnou měrou Božími obrazy, ale možná jen jeden se rozhodne stát se laskavým, odpouštějícím, inkluzivním, přijímajícím a trpělivým, plným velkých ctností. Obraz už máme, ale rosteme v podobnosti. Existuje dynamika směřující k růstu, univerzalitě a nekonečné lásce, které se nemůžeme zbavit. [2]

Odkazy:

[1] Joan Chittisterová, Saadí Šákur Čišti, Arthur Waskow, Abrahamův stan: Příběhy naděje a míru pro židy, křesťany a muslimy (Boston, MA: Beacon Press, 2006), 175, 176.

[2] Převzato z Richard Rohr, úvod k tématu, 2018 Denní meditace: Obraz a podoba, video, 5:05.

Obrázek Kredit: Cesta z jednoho týdne do druhého-Madison Frambes, Název 1, 7 a 5 (detail), 2023, přírodně barvený papír a tuš, Mexiko, použito se svolením. Klikněte zde pro zvětšení obrázku.

Ačkoli žena pláče, jde kupředu. Bolest je přirozenou součástí uzdravování.

Podívejte se na obrázek.

Prozkoumat dál

Pracujte s námi

Poznejte tým

Joan Chittister, Murshid Saadi Shakur Chishti, and Rabbi Arthur Waskow, writing from their traditions of Christianity, Islam, and Judaism, believe we all share equally in God’s image, even amid our joint history of violence.

All our traditions—Jewish, Christian, and Muslim—teach that the human race and every human being are created in the image of God. Rabbinic midrash says that when Caesar puts his image on a coin, each coin comes out identical—but that when the One who is beyond all rulers puts the divine image on the coin of every human being, each “coin” comes out unique.…

Today, the various Caesars of our planet insist that we must fit into a single mold, the mold of uniformity and death.… The pain of these deaths and of this destruction drives some of the children of Hagar, through Ishmael, and some of the children of Sarah, through Isaac, to forget that they are all children of Abraham. That we are all children of Noah and his wife, Naamah, who suffered through the danger that human violence imposes on all who dwell on our planet.…

If we are to celebrate [the Infinite God], we must in the same breath resist the idolatrous Caesars who think to impose upon us their murders. In our banks, our kindergartens, our picket lines and voting booths, as we worship in our graceful sacred buildings and in our quiet forests and on our frenzied streets, through the seasons of our joy and of our sorrow—in all these, we must remember to welcome ourselves, each other, and all who begin as strangers into the Tent that is open to all. [1]

Richard Rohr describes how each person is created in the Divine image, and is called to participate in the process of growing into God’s likeness:

What does it mean that everything created—everything our eyes can see or have ever seen—is somehow a partial reflection of the image of God? How can something be diverse as all of creation, and at the same time say that reality is more one than many? We say it of God, and we say it of everything our eyes have ever seen.

If we don’t view everything as created in the image of God, what happens? We start picking and choosing: well, that’s created in the image of God, but that is not. But everything, everything, is created in the image of God.

What, then, does likeness mean? In the early centuries of Christianity, the Church Fathers concluded: image was our objective, unquestionable creation as a child or image of God. Likeness was our personal appropriation of that reality. Two people might equally be images of God, but perhaps only one chooses to become kind, forgiving, inclusive, accepting, and patient, full of the great virtues. We already have image, but we grow in likeness. There is a dynamism toward growth, universality, and an infinite love that we can’t get rid of. [2]

References:

[1] Joan Chittister, Saadi Shakur Chishti, Arthur Waskow, The Tent of Abraham: Stories of Hope and Peace for Jews, Christians, and Muslims (Boston, MA: Beacon Press, 2006), 175, 176.

[2] Adapted from Richard Rohr, introduction to theme, 2018 Daily Meditations: Image and Likeness, video, 5:05.

Image Credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 1, 7, and 5 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.

Though she weeps, the woman is moving forward. Pain is a natural part of healing.

Explore Further

Practice With Us

Meet The Team