Neděle
Naše pečlivě vybudovaná nádoba ega musí postupně prasknout (viz Jan 12,24), když si uvědomíme, že nejsme odděleni od Boha, od druhých ani od svého Pravého Já. Vidíme, že máme věčnou duši. Naše ego se pomalu učí stát se služebníkem duše namísto jejího pána. -Richard Rohr

Pondělí
Jsme stvořeni z lásky a jsme stvořeni k tomu, abychom v lásce dodávali světu energii. Stárnutí může být buď životem plným nostalgie, nebo upřímným zapojením do budoucnosti. -Ilia Delio

Úterý
Dvakrát ročně pozastavujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás programy CAC (včetně těchto Denních meditací) ovlivnily a máte finanční možnosti, zvažte prosím možnost přispět. Vážíme si každého daru, protože nám záleží na tom, aby naše práce a tyto Meditace byly přístupné všem.

Středa
V druhé polovině života je dobré být jen součástí všeobecného tance. Nemusíme vyčnívat, dělat určující pohyby nebo být lepší než kdokoli jiný na tanečním parketu. Život je více účastný než asertivní a není třeba se silně nebo dále vymezovat.
-Richard Rohr

Čtvrtek
Mým jediným úkolem je být svým nejautentičtějším já. Zjistil jsem, že čím více přijímám osobu, kterou mě Bůh stvořil, tím více jsem schopen milovat Boha. A to je vlastně to jediné, co mohu Bohu a světu nabídnout. -Ann Kansfieldová

Pátek
Soucitní lidé mírní naše záchvaty vzteku svým klidem, zmírňují naši naléhavost svým pokojem, ukazují svět možností a alternativ, když se rozhovor mění v dualistické hašteření. -Richard Rohr

Čtyřicátý šestý týden cvičení

Prohloubení v laskavosti

Hospicová pracovnice a psychoterapeutka Kathleen Dowling Singhová (1946-2017) vyučovala, jak se v druhé polovině jejího života prohlubovala duchovní praxe nabízení milující laskavosti sobě i druhým:

Další věcí, která je patrná, je proměna mého vztahu k praxi metta - praxi láskyplné laskavosti nejprve k sobě samé, rozšiřující se pak i na ostatní, a to prostřednictvím vnitřního splynutí s myšlenkami: "Kéž jsem (ty) šťastný. Ať se mám (ty) dobře. Ať jsem (ty) klidný a v pohodě."

Pamatuji si, jak jsem si několikrát poprvé sedl, abych cvičil metta, a narazil jsem na silný odpor v mysli. Představte si to - odpor k tomu, abych si nabídl štěstí, zdraví, klid a pohodu. Tím odporem bylo přesvědčení o mé nehodnosti, přesvědčení, že si ještě nezasloužím být šťastná nebo že jsem si ještě "nezasloužila" být klidná. Bylo smutné a zároveň ohromující uvědomit si odpor všech těchto hlubokých, škodlivých a vyčerpávajících přesvědčení.

A samozřejmě, že má laskavá přání pro druhé byla poněkud povrchní, ne zcela autentická, když jsem je nedokázala udržet ani pro sebe. Postupně jsem začal spočívat na nezaujatém místě klidu, kde bylo dost jasno na to, abych viděl příběhy, které daly vzniknout těmto mylným přesvědčením, a - jen pozorováním, jen pohledem - se začaly rozptylovat. Po nějaké době jsem se sám sobě zasmál, když jsem viděl, jak jsem se zasekl. Metodická praxe začala probíhat z nového místa - skutečně spočívat v milující laskavosti.

Moje modlitba: "Kéž je tento prostor, kterému říkám já , šťastný, dobrý, bezpečný, klidný a v pohodě." Existuje hlubší místo - bližší esenciální přirozenosti, méně naplněné myšlenkami ega -, které uchovává záměry a přání. Je to milost.

Sunday
Our carefully constructed ego container must gradually crack open (see John 12:24) as we realize that we are not separate from God, from others, or from our True Selves. We see that we have an eternal soul. Our ego slowly learns to become the servant of the soul instead of its master. —Richard Rohr

Monday
We are created out of love and are made to energize the world in love. Aging can be either a life of nostalgia or a wholehearted engagement with the future. —Ilia Delio

Tuesday
Twice per year, we pause the Daily Meditations to ask for your support. If you have been impacted by the CAC’s programs (including these Daily Meditations) and are financially able, please consider donating. We appreciate every gift, as we are committed to keeping our work and these Meditations accessible to all.

Wednesday
In the second half of life, it is good just to be a part of the general dance. We do not have to stand out, make defining moves, or be better than anyone else on the dance floor. Life is more participatory than assertive, and there is no need for strong or further self-definition.
—Richard Rohr

Thursday
My only job is to be my most authentic self. I’ve discovered that the more I embrace the person God made me, the more I’m able to love God. And, really, that’s the only thing I can offer to God and to the world. —Ann Kansfield

Friday
Soulful people temper our tantrums by their calm, lessen our urgency by their peace, exhibit a world of options and alternatives when conversation turns into dualistic bickering. —Richard Rohr

Week Forty-Six Practice

Deepening in Lovingkindness

Hospice worker and psychotherapist Kathleen Dowling Singh (1946–2017) taught how her spiritual practice of offering loving-kindness to herself and others deepened in the second half of her life:

Another thing that is noticeable is the transformed nature of my relationship with metta practice—a practice of loving-kindness for self, at first, extending then to others, through the inner merging with the thoughts: “May I (you) be happy. May I (you) be well. May I (you) be peaceful and at ease.”

I remember the first few times I sat to do metta practice and found powerful resistance in my mind. Imagine that—resistance to offering myself happiness and wellness and peace and ease. The resistance was the belief in my unworthiness, my conviction that I didn’t yet deserve to be happy or hadn’t yet “earned” being peaceful. It was both sad and stunning to become aware of the resistance of all those deep, damaging, draining beliefs.

And, of course, my kind wishes for others were a bit shallow, not really authentic, when I couldn’t even hold them for myself. Gradually I began to rest in a dispassionate place of stillness where there was enough clarity to see the stories that gave rise to those mistaken beliefs and—just observing, just looking—they began to dissipate. After a while, it made me laugh to myself to see how stuck I’d been. Metta practice began to happen from a new place—actually resting in loving-kindness.

My prayer: “May this space I call me be happy, well, safe, peaceful, and at ease.” There is a deeper place—closer to essential nature, less filled with ego’s thoughts—that holds the intentions and wishes. It is grace.