Richard Rohr učí, že všechno stvoření je propojené a vzájemně závislé a každý jeho aspekt má přirozenou důstojnost jako součást Boží bytosti. Richard vysvětluje, co se můžeme naučit ze středověké myšlenky známé jako "velký řetěz bytí":

Velký řetězec bytí byl středověkou metaforou ekologie ještě předtím, než jsme začali mluvit o ekosystémech. Ačkoli byl strukturován jako hierarchie, přičemž každý článek řetězu byl "blíže" Bohu, vnímám jej jako filosofický a teologický pokus hovořit o propojenosti všech věcí na úrovni čistého "bytí". Dnes bychom to mohli nazvat "koloběh života". Je-li Bůh Bytí samo (Deus est Ens), jak učili svatý Bonaventura i svatý Tomáš Akvinský ve třináctém století, pak se velký řetěz stal způsobem, jak učit a zachovávat přirozenou důstojnost všech věcí, které se různými způsoby podílejí na tomto Božském Bytí. Pro mě to vypovídá o vlastní posvátnosti, propojenosti a pospolitosti stvoření.

Tyto články velkého řetězu bytí:

Odvětví 1:  Pevnost/Země/minerály v Zemi

Odkaz 2:  Vody na Zemi (sníh, led, voda, pára, mlha)

Odkaz 3:  Rostliny, stromy, květiny a potraviny, které rostou na Zemi

Odkaz 4:  Živočichové na Zemi, na obloze a v mořích

Odkaz 5:  Lidský druh, který je schopen uvažovat o ostatních odkazech

Odkaz 6:  Nebeská říše/společenství svatých/andělů a duchů

Odkaz 7:  Bůh/Božská říše/Tajemství, které vytváří vesmír jako takový, jenž pro jakoukoli soudržnost potřebuje Střed, Zdroj a Základ.

Taková názorná metafora drží všechny věci pohromadě v začarovaném vesmíru. Pokud bychom nedokázali vidět posvátno v přírodě a tvorech, brzy bychom ho nedokázali vidět vůbec. [1]

Jak předpovídali středověcí teologové, jakmile se řetěz přetrhl a jeden článek nebyl ctěn, celá vize se zhroutila. Buď uznáme, že Bůh je ve všech věcech, nebo jsme ztratili základ pro to, abychom Boha viděli v čemkoli. Jakmile je volba naše, a ne Boží, je to jen svět soukromých preferencí a předsudků. "Kosmické vejce" je rozbito.

Bonaventura (asi 1217-1274), který je označován za druhého zakladatele františkánského řádu, převzal Františkovu intuitivní genialitu a rozepsal ji do celé filozofie. "velikost věcí … jasně se v nich projevuje nesmírnost moci, moudrosti a dobroty trojjediného Boha, který svou mocí, přítomností a podstatou existuje neobmezeně ve všech věcech." (B. Bonaventura). [2] Bonaventura rozvinul filosofickou myšlenku Alana z Lille o Bohu jako o tom, "jehož střed je všude a jehož obvod není nikde". Bůh je "uvnitř všech věcí, ale není uzavřen; vně všech věcí, ale není vyloučen; nade všemi věcmi, ale není od nich odstrčen; pod všemi věcmi, ale není ponížen". [3] Proto jsou původ, velikost, mnohost, krása, plnost, činnost a řád všech stvořených věcí právě "otisky nohou" a "otisky prstů" (vestigia) Boha. [4]

Richard Rohr teaches that all of creation is connected and interdependent, each facet bearing inherent dignity as part of the being of God. Richard explains what we can learn from the medieval idea known as the “great chain of being”:

The great chain of being was the medieval metaphor for ecology before we spoke of ecosystems. While it was structured as a hierarchy, with each link in the chain “closer” to God, I view it as a philosophical and theological attempt to speak of the interconnectedness of all things on the level of pure “Being.” Today we might call it “the circle of life.” If God is Being Itself (Deus est Ens), as both St. Bonaventure and St. Thomas Aquinas taught in the thirteenth century, then the great chain became a way of teaching and preserving the inherent dignity of all things that participate in that Divine Being in various ways. For me, it speaks of the inherent sacrality, interconnectedness, and communality of creation.

These are the links in the great chain of being:

Link 1:  The firmament/Earth/minerals within the Earth

Link 2:  The waters upon the Earth (snow, ice, water, steam, mist)

Link 3:  The plants, trees, flowers, and foods that grow upon the Earth

Link 4:  The animals on the Earth, in the skies, and in the seas

Link 5:  The human species, capable of reflecting on the other links

Link 6:  The heavenly realm/Communion of Saints/angels and spirits

Link 7:  God/the Divine Realm/the Mystery that creates a universe as such, which needs a Center, Source, and Ground for any coherence.

Such a graphic metaphor held all things together in an enchanted universe. If we could not see the sacred in nature and creatures, we soon could not see it at all. [1]

As the medieval theologians predicted, once the chain was broken and one link not honored, the whole vision collapsed. Either we acknowledge that God is in all things, or we have lost the basis for seeing God in anything. Once the choice is ours and not God’s, it is merely a world of private preferences and prejudices. The “cosmic egg” is shattered.

Bonaventure (c. 1217–1274), who is called the second founder of the Franciscan Order, took Francis’ intuitive genius and spelled it out into an entire philosophy. “The magnitude of things … clearly manifests the immensity of the power, wisdom and goodness of the triune God, who by his power, presence and essence exists uncircumscribed in all things.” [2] Bonaventure expanded on Alan of Lille’s philosophical idea of God as one “whose center is everywhere and whose circumference is nowhere.” God is “within all things but not enclosed; outside all things, but not excluded; above all things, but not aloof; below all things, but not debased.” [3] Therefore the origin, magnitude, multitude, beauty, fullness, activity, and order of all created things are the very “footprints” and “fingerprints” (vestigia) of God. [4]