Otec Richard popisuje svatost, kterou prožíváme díky spojení a uzdravení:

Svatost se projevuje skrze naši schopnost pozitivního spojení. Čím více dokážeme navazovat spojení a s čím více se dokážeme spojit, tím "svatější" jsme. Právě Bůh je ten, kdo spojuje všechny věci, jednu s druhou. Před osvícením nebo celistvostí řadíme věci nahoru nebo dolů; poté spojujeme věci horizontálně - téměř automaticky!

Mnozí říkají, že většina našich dnešních problémů bývá psychologická, ale řešení je vždy duchovní. Pouze zdravé, velké náboženství je připraveno všechny věci znovu srovnat, uzdravit a propojit a nově nás umístit uvnitř celého vesmíru věcí. Thomas Merton řekl, že Pravé Já by nemělo být považováno za nic jiného než život sám - ne můj malý život, ale Velký život. [1]

Nehodlám nazývat Pravé Já jen "životem" nebo "bytím". Zásadněji ho budu nazývat "láska". Byli jsme stvořeni pro lásku a láska je to, čím jsme, protože věřím, že jsme metafyzicky stvořeni z nekonečných vztahů lásky, které tvoří Trojici (viz Genesis 1,26-27). Existuje stále více důkazů o tom, že láska je základní fyzickou strukturou vesmíru, což se projevuje ve všech věcech existujících orbitálním, kontextovým, magnetickým a sexuálním způsobem. V Písni písní (Pís 8,6) se říká, že láska je silná jako smrt a záblesk lásky je zábleskem ohně, plamenem JHWH. Vše lze vnímat jako malou zkušenost Velkého plamene. Jsme jen malinkým zábleskem mnohem většího plamene, kterým je sám Život, samo Vědomí, samo Bytí, sama Láska, samo Boží Já. Jakmile to vyslovíme, zdá se to být samozřejmé. Co jiného by to mělo být?

Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco většího než já, co je sdíleno s Bohem, a dokonce je věčné. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám "dává" Ducha nebo sdílí s námi své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má "mysl Kristovu" (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že takový člověk je psychologicky nebo morálně dokonalý, i když takto proměněný člověk vidí věci mnohem rozšířeněji a soucitněji. List Efezským to nazývá "duchovní revolucí mysli" (Ef 4,23) - a tak to také je!

Ve 14. kapitole Janova evangelia Ježíš nazývá tohoto vštípeného Ducha "Přímluvcem" (v. Jan 14,16), který je "s vámi a ve vás" (v. Jan 14,17), dává nám žít stejným životem, jakým žije on (v. Jan 14,19), a spojuje nás se vším ostatním (v. Jan 14,18-20). Dále říká, že tento "duch pravdy" vás "všemu naučí" a "všechno vám připomene" (v. Jan 14,26), jako bychom to už nějak věděli. Mluvíme o tom, že jsme dobře vybaveni z tajného vnitřního zdroje. Hlavním a konečným cílem náboženství je znovu nás spojit (re-ligio) s celkem, se sebou samými a mezi sebou navzájem - a tím nás uzdravit.

Father Richard describes the holiness we experience through connection and healing:

Holiness reveals itself through our capacity for positive connection. The more we can make connections, and the more with which we can connect, the “holier” we are. God is precisely the One who connects all things, one to another. Before enlightenment or wholeness, we rank things up or down; afterward, we connect things horizontally—almost automatically!

Many have said most of our problems today tend to be psychological, but the solution is always spiritual. Only healthy, great religion is prepared to realign, re-heal, and reconnect all things, and reposition us inside the whole universe of things. Thomas Merton said the True Self should not be thought of as anything different than life itself—not my little life, but the Big Life. [1]

I’m not going to call the True Self just “life” or “being.” More basically, I’m going to call it “love.” We were made for love and love is who we are, as I believe we are metaphysically created out of the infinite love relationships that are the Trinity (see Genesis 1:26–27). There is increasing evidence that love is the basic physical structure of the universe, as revealed in all things existing in orbital, contextual, magnetic, and sexual ways. The Song of Songs (8:6) says love is as strong as death, and the flash of love is a flash of fire, a flame of YHWH. Everything can be seen as a little experience of the Big Flame. We’re just a little tiny flicker of a much-larger flame that is Life itself, Consciousness itself, Being itself, Love itself, God’s very Self. Once we say it, it seems obvious. What else would it be?

On one level, soul, consciousness, love, and the Holy Spirit can all be thought of as one and the same. Each of these point to something larger than the self, shared with God, and even eternal. That’s what Jesus means when he speaks of “giving” us the Spirit or sharing his consciousness with us. One whose soul is thus awakened has the “mind of Christ” (see 1 Corinthians 2:10–16). That doesn’t mean the person is psychologically or morally perfect, although such a transformed person does see things in a much more expanded and compassionate way. Ephesians calls it a “spiritual revolution of the mind” (4:23)—and it is!

In chapter 14 of John’s Gospel, Jesus calls this implanted Spirit the “Advocate” (v. 16) who is “with you and in you” (v. 17), makes us live with the same life that he lives (v. 19), and unites us to everything else (v. 18, 20). He goes on to say that this “spirit of truth” will “teach you everything” and “remind you of all things” (v. 26) as if we already knew this somehow. Talk about being well-equipped from a Secret Inner Source. Religion’s main and final goal is to reconnect us (re-ligio) to the Whole, to ourselves, and to one another—and thus heal us.