Neděle
Nepotřebujeme se označovat za proroky, ani aby nás někdo jiný nazýval proroky, ale můžeme tu a tam prorocky působit. Můžeme být radikálně oddáni velkému obrazu, velké tradici, a zároveň ji můžeme svobodně kritizovat. -Richard Rohr

Pondělí
Mysl pojímá celek. Jedinec v prožitku jako by se zmocnil toho, co od začátku věděl, že je pravdivé. To, co je nové, je realizace. A to má hluboký význam. -Howard Thurman

Úterý
Musíme se nechat vtáhnout do posvátného prostoru, do liminality. Zde se odehrává veškerá transformace. Jen tam zůstává náš starý svět, i když si ještě nejsme jisti novou existencí. To je dobrý prostor, kde může začít skutečná novost. -Richard Rohr

Středa
Když se všechno kolem vás vymkne vaší kontrole a vy se roztříštíte, najdete v sobě prostor samoty, klidu a útočiště, který vám umožní začít se znovu sbírat. -Barbara A. Holmesová

Čtvrtek
Kdykoli jsme vyvedeni z normálu do posvátného, otevřeného prostoru, bude to vypadat jako utrpení, protože se tím zbavujeme toho, na co jsme zvyklí. Je to vždy bolestné, ale část nás musí zemřít, máme-li se někdy zvětšit (Jan 12,24). Pokud nejsme ochotni pustit a zemřít svému malému já, nevstoupíme do žádného nového nebo posvátného prostoru. -Richard Rohr

Pátek
Některé posvátné prostory nenesou žádnou z očekávaných charakteristik. To, že dáváme přednost vitrážím, okázalosti a okázalosti, nemá s posvátnem nic společného. Může se zdát, že v našem životě propuká tajemství božsko-lidského spojení, i když ve skutečnosti tu bylo vždycky. -Barbara A. Holmesová

Spánek v posvátném prostoru

Potomek a teolog Randy Woodley popisuje posvátnou sílu odevzdání se přírodě ve zranitelnosti spánku:

Spát v lůně přírody není totéž jako spát v bezpečí vlastního domova. Vůbec ne. Když položíte své tělo, abyste splynuli se Zemí, realita se změní. V tomto stavu můžete vnímat, že Bůh, Stvořitel, naslouchá záměrům vašeho srdce. Ať už je za stvořením jakákoli tajemná síla, obměkčuje to mysl člověka. Velké tajemství odšroubuje těsná víčka nádob s jistotami, které držíte příliš pevně, příliš zuřivě. Uvědomíte si, někdy až rozechvěle, že vám vychází vstříc něco většího, než jste vy sami.

Tam, v klidném neznámém světě mezi spánkem a bděním, se odevzdáváte těmto živlům, Duchu, v takové zranitelnosti, jakou musí zažít novorozenec na světě.

Když jsem podřimoval v říši posvátné krásy vedle toho potoka, naslouchal jsem, jak voda reaguje na každý kámen, na každou větev vyčnívající z břehu potoka a na vír každé křivky, jak se kolem mě proplétá do spánku nějakého jiného tvora. Při každém kontaktu měla voda zvláštní tón a rejstřík zvuků.

Přes kameny, za zatáčku a po cestě své posvátné vodní cesty. Posvátný spánek. Posvátná voda. Posvátný život.

Sunday
We don’t need to name ourselves as prophets, or for anyone else to call us prophets, but we can operate prophetically now and then. We can be radically committed to the big picture, the great tradition, while being free to critique it. —Richard Rohr

Monday
The mind apprehends the whole. The individual in the experience seems to come into possession of what he has known as being true all along. The thing that is new is the realization. And this is of profound importance. —Howard Thurman

Tuesday
We have to allow ourselves to be drawn into sacred space, into liminality. All transformation takes place here. There alone is our old world left behind, though we’re not yet sure of the new existence. That’s a good space where genuine newness can begin. —Richard Rohr

Wednesday
When everything around you is beyond your control and you shatter, you find within yourself a space of solitude, peace, and refuge that allows you to begin to gather yourself again. —Barbara A. Holmes

Thursday
Whenever we’re led out of normalcy into sacred, open space, it’s going to feel like suffering, because it’s letting go of what we’re used to. This is always painful, but part of us has to die if we are ever to grow larger (John 12:24). If we’re not willing to let go and die to our small self, we won’t enter into any new or sacred space. —Richard Rohr

Friday
Some sacred spaces bear none of the expected characteristics. The fact that we prefer stained glass windows, pomp and circumstance has nothing to do with the sacred. It may seem as if the mysteries of divine-human reunion erupt in our lives when, in fact, it was always there. —Barbara A. Holmes

Sleeping in Sacred Space

Cherokee descendent and theologian Randy Woodley describes the sacred power of giving oneself over to nature in the vulnerability of sleep:

Sleeping in the bosom of nature is not the same as sleeping in the safety of one’s own home. Not at all. As you lay your body down to become one with the Earth, reality shifts. In that state, you can sense that God, Creator, is listening to the intentions of your heart. Whatever the mysterious power is behind creation, it softens one’s mind. Great Mystery unscrews the tight lids of the jars of certainty that you hold too tightly, too fiercely. You realize, sometimes even trembling, that something greater than yourself is meeting you.

There, in the restful unknown world between sleep and wakefulness, you give yourself to those elements, to Spirit, in the kind of vulnerability a newborn to the world must experience.

As I dozed off into the realm of sacred beauty next to that stream, I listened to how the water responded to each rock, to every branch protruding from the creek bank, and to the swirl of every curve as it meandered past me and into some other creature’s nap. With each contact, the water had a particular note and registry of sound.

Over the rocks, around the curve, and down the path of its sacred water journey. Sacred sleep. Sacred water. Sacred life.