Barbara Holmesová zdůrazňuje, že umění je nedílnou součástí rozjímání o krizích a hojení společných ran.  

Umělci jsou proroky. Říkají to, co se nedá říct, způsobem, který je slyšet. Tančí to, rapují to a píší to v dramatech. Jsou předskokany pro komunitu. Během Hnutí za občanská práva bylo to, co hnutí stmelovalo, umění a písně. Všichni se neshodli na postupu a strategiích, ale shodli se na starých písních. Všichni je znali a uměli je zpívat. Umění stmelilo komunitu, aniž by se o tom muselo hodně mluvit. Poezie a rapové rytmy nabízely přežití lidem, kteří se ocitli na okraji chudoby. Prostřednictvím umění mohli tuto chudobu vzít a postavit ji na hlavu. V našich komunitách nabízíme graffiti obrazy lidí, kteří byli zabiti. Tančíme. Necháváme svá těla odhalit naše utrpení a naši vytrvalost. Když všechno ostatní selže, zpíváme si při smyslech.  

Umění otevírá portály do nových realit.... Umění je prorocké. Umění polidšťuje. Říká pravdu moci, a je tak dalším způsobem, jak se může komunita spojit a vyjádřit se způsobem, s nímž mocenské struktury nemohou nic dělat. Co uděláte s rapovou písní, která hovoří o brutalitě systému?…  

Umění je vyjádřením Ducha. Mnohé, co z umělců vychází, nepochází od nich. Vychází to skrze ně. Důvod, proč je umění tak mocné, spočívá v tom, že když projevy umění přicházejí skrze skupinu lidí, vesnici, komunitu, máte k dispozici velkou tvůrčí a strategickou sílu, kterou může každý využít. Společné vytváření umění je aktem tvorby, který považuji za povzbuzující. Mé oblíbené komunity jsou umělecké komunity, protože jsou vždy na špici. Nevedou tím, co si myslí. Vedou tím, co jimi prochází, a to je vždycky tak ozdravné. [1] 

Pracovník CAC Drew Jackson píše poezii inspirovanou Biblí. V této básni píše o andělu Gabrielovi a prorocích, kteří čelí nespravedlnosti Boží uzdravující silou.

Duch Eliášův 

Lukáš 1,14-18 

Říká se, že Bůh se zjevuje  
na pobřeží, na lodích, s Biblí  
a mečem. 

Řekli mi, že Bůh plní  
pokyny králů  
, kteří chtějí na mé půdě vyvěsit svou vlajku. 

Řekli mi, že Bůh se tulí k  
velmoci, která s  
potěšením zabíjí těla, jako je to moje. 

Ale to Gabriel neřekl.  

Gabriel řekl, že Boží prorok  
bude mít ducha Eliáše,  
přináší život do domácností vdov.  

Gabriel řekl, že Boží prorok  
bude mít sílu Tišbejce,  
bude bořit pomníky boha nadvlády.  

Gabriel řekl, že Boží prorok  
bude naplněn Duchem svatým,  
bude odhodlán vystupovat proti Achabům a Jezábelům.  

Toto praví Hospodin. [2] 

Barbara Holmes emphasizes how the arts are an integral part of crisis contemplation and healing communal wounds.  

The artists are the prophets. They say what can’t be said in ways that can be heard. They dance it, rap it, and write it in dramas. They are the forerunners for the community. During the Civil Rights Movement, what stitched the movement together was the art and the songs. Everybody did not agree on the process and strategies, but they all agreed on the old songs. Everybody knew them and could sing them. Art knit a community together without having to do a lot of talking about it. The poetry and rap rhythms offered survival to people who were marginalized into poverty. Through art, they could take that poverty and turn it on its head. In our communities, we offer graffiti images of folks who are slain. We dance. We let our bodies reveal our suffering and our persistence. When all else fails, we sing ourselves sane.  

Art opens portals to new realities…. Art is prophetic. Art is humanizing. It speaks truth to power, and so it is another way in which a community can come together and express themselves in ways the power structures can do nothing about. What do you do about a rap song that speaks of the brutality of the system?…  

Art is an expression of Spirit. A lot that comes out of artists is not coming from them. It’s coming through them. The reason art is so powerful is that when you have expressions of art coming through a group of people, a village, a community, you have a great deal of creative and strategic power that’s available to everyone for their use. Making art together is an act of creation that I find invigorating. My communities of choice are artistic communities because they’re always on the cutting edge. They’re not leading with what they think. They’re leading with what is coming through them and that’s always so healing. [1] 

CAC staff member Drew Jackson writes poetry inspired by the Bible. In this poem, he writes of the angel Gabriel and the prophets that confront injustice with God’s healing power. 

The Spirit of Elijah 

Luke 1:14–18 

I’ve been told that God shows up  
on shores, in boats, with Bibles  
and swords. 

I’ve been told that God does  
the bidding of kings  
seeking to plant their flag on my soil. 

I’ve been told that God snuggles up to  
power that delights to  
kill bodies like mine. 

But that’s not what Gabriel said.  

Gabriel said that God’s prophet  
will have the spirit of Elijah,  
bringing life to widows’ households.  

Gabriel said that God’s prophet  
will possess the power of the Tishbite,  
tearing down monuments to the god of domination.  

Gabriel said that God’s prophet  
will be filled with the Holy Spirit,  
committed to speaking out against Ahabs and Jezebels.  

Thus saith the LORD. [2]