Teolog Grace Ji-Sun Kim vypráví o událostech prvních Letnic: 

Když o prvních Letnicích přišel Duch svatý, nebyla to tichá událost; zvuk jako by naplnil místnost, v níž se shromáždili učedníci ve své nejistotě a strachu, velkým větrem (dechem). Vítr shromážděnými otřásl. Všechen ten chaos pokračoval. Mezi Ježíšovými následovníky se objevily ohnivé jazyky. A když vyšli ven, aby promluvili, ti, kteří přišli do Jeruzaléma z nejrůznějších míst, slyšeli řeči učedníků v rodném jazyce každého posluchače, přestože všichni mluvící byli z Galileje....  

Skutky 2,1-3 oslavují mocnou událost, kdy Duch sestoupil, aby inspiroval Ježíšovy následovníky. Duch sestoupil na shromážděné v oné jeruzalémské horní místnosti. Tato událost znamená vzkříšení vyděšené skupiny lidí a zrod církve. Byla to zázračná, matoucí a úžasná událost. Lukáš si s námi trochu pohrál, když si při vyprávění o tomto zážitku pohrál se slovem jazyk (řecky glossai). Použil "ohnivé jazyky", aby popsal tanec Ducha s následovníky. Na to pak navázal poznámkou, že ti, kteří byli Duchem prodchnuti, získali schopnost mluvit různými "jazyky". 

Kim nám připomíná, že je to Duch svatý, kdo nás pohání ke konání Božího díla:  

Duch svatý má velkou moc hýbat lidmi a církví. Ony první Letnice se zdály být v životě církve poněkud bizarním dnem, ale jaké to byly narozeniny! Jak popisují Skutky apoštolů, Duch inspiruje Ježíšovy následovníky, aby vyšli z horní místnosti a kázali dobrou zprávu v Jeruzalémě a pak ji šířili dál: na sever do Anatolie, na západ do severní Afriky, Řecka, Itálie, Španělska a Galie, na jih do Egypta a Etiopie a na východ do Arménie, Mezopotámie a Persie. Duch posilující pohání církev, aby konala Boží dílo....  

Petrnáctý den stojí mezi neuvěřitelnými událostmi, které dávají život křesťanské církvi, na druhém místě hned za vzkříšením. Ve skutečnosti lze Letnice považovat za vzkříšení Ježíšových následovníků [zvýraznění doplněno]. Ježíšem slíbený Duch je sice nevzkřísil z mrtvých, ale vlil do nich nový život, když byli vyděšení, sklíčení a zmatení.  

Duch nám dává život a pohání nás, abychom konali Boží dílo a přinášeli ovoce Ducha. Ducha nemůžeme vidět, ale můžeme zakoušet jeho působení. Duch v nás žije a inspiruje nás, když jsme vyděšení, sklíčení a zmatení - což jsou stavy, ve kterých se často nacházíme. Letnice naplňují Ježíšův slib a starozákonní proroctví (Sk 2,1-13). Letnice stanovily, že je to Duch, který pohne lidi k tomu, aby konali Boží dílo.  

Theologian Grace Ji-Sun Kim recounts the events of the first Pentecost: 

When the Holy Spirit arrived on the first Pentecost, it was not a quiet event; the sound was as if a great wind (breath) filled the room in which the disciples had gathered in their uncertainty and fear. The wind shook up those who had gathered. All the chaos continued. Tongues of fire appeared among the followers of Jesus. And when they went outside to speak, those who had come to Jerusalem from a wide variety of places heard the disciples’ speeches in each hearer’s native tongue, even though those speaking were all from Galilee….  

Acts 2:1–3 celebrates a powerful event of the Spirit coming down to inspire the followers of Jesus. The Spirit descended upon those gathered in that upper room in Jerusalem. This event marks the resurrection of a frightened group of people and the birth of the church. It was a miraculous, confusing, wonderful event. Luke had a little fun with us by playing on the word tongue (Greek: glossai) in his telling of the experience. He used “tongues of fire” to describe the Spirit’s dance with the followers. He then followed that by observing that those imbued by the Spirit received the ability to speak in different “tongues.” 

Kim reminds us that it is the Holy Spirit who moves us to do the work of God:  

The Holy Spirit has great power to move the people and the church. That first Pentecost seemed something of a bizarre day in the life of the church, but what a birthday! As Acts describes, the Spirit inspires the followers of Jesus to get out of the upper room and preach the good news in Jerusalem and then spread the word: north to Anatolia; west to North Africa, Greece, Italy, Spain, and Gaul; south to Egypt and Ethiopia; and east to Armenia, Mesopotamia, and Persia. The empowering Spirit moves the church to do the work of God….  

Pentecost stands second only to the resurrection among the incredible events that give life to the Christian church. In fact, Pentecost can be viewed as the resurrection of the followers of Jesus [emphasis added]. The Spirit, promised by Jesus, did not raise them from the dead, but it did pour new life into them when they were frightened, disheartened, and confused.  

The Spirit gives us life and moves us to do the work of God and bear the fruits of the Spirit. We cannot see the Spirit, but we can experience the work of the Spirit. The Spirit lives in us and inspires us when we are frightened, disheartened, and confused—states in which we often find ourselves. Pentecost fulfills Jesus’ promise and the Old Testament prophecies (Acts 2:1–13). Pentecost established that it is the Spirit that will move the people to do God’s work.