Pro Richarda Rohra nás Duch svatý posiluje zevnitř:  

Moc nemůže být ze své podstaty špatná, protože ji Lukáš a Pavel používají k pojmenování Ducha svatého, který je popsán jako dynamis, což je starořecké slovo pro moc (viz Sk 10,38; L 24,49; Ř 15,13; 1 Kor 2,5). "Až na vás sestoupí Duch svatý, obdržíte moc. Tehdy budete mými svědky … až na samý konec země" (Sk 1,8).  

Jakmile navážeme kontakt se svým Vnitřním zdrojem, staneme se živými ikonami samotného Božského obrazu (viz Iz 43,10). Právě to představuje pravá, pokorná a sebevědomá síla. Je to konečný význam dobře založeného člověka.  

Pavel dobře formuluje božskou strategii: "Duch Boží a náš duch vydávají společné svědectví, že jsme skutečně Boží děti" (Římanům 8,16). Cílem je společné poznání a společná síla - zcela iniciovaná a daná z Boží strany, jak to vidíme zdramatizované o Letnicích (Sk 2,1-13). Stejně jako když Maria počne Ježíše z Ducha svatého, je nám "dáno" a my můžeme jen dovolit, těšit se a čerpat život z tohoto mocného daru. Bylo by pošetilé myslet si, že je to naše vlastní dílo.  

Aby překlenul nekonečnou propast mezi Božím a lidským, je Božím programem zasadit kousek Boha - Ducha svatého - přímo do nás (Jeremiáš 31,31-34; Jan 14,16-26). To je smysl "nové" smlouvy, která nahrazuje naše "kamenné srdce srdcem z masa", jak slibuje Ezechiel (36,25-27). Není to úžasné?  

Božské obydlí je ústředním bodem autentické křesťanské spirituality. Přesto bychom mohli Ducha svatého považovat za "ztracenou" či neobjevenou osobu Nejsvětější Trojice. Není divu, že hledáme sílu na nesprávných místech - protože jsme nenavázali kontakt s naší pravou silou, s Duchem Vnitřním (viz Římanům 8,9.11; 1. Korintským 3,16). [1]  

Richard naznačuje, že zmocnění Duchem svatým’je konečnou odpovědí na naše modlitby:

Nemodlíme se, abychom změnili Boha, ale abychom změnili sami sebe. Modlíme se, abychom navázali živý vztah, ne abychom něco udělali. Modlitba je symbiotický vztah se životem a s Bohem, synergie, která vytváří výsledek větší než samotná výměna. Bůh ví, že se potřebujeme modlit, aby tento symbiotický vztah pokračoval a rostl. Modlitba není způsob, jak se snažit Boha ovládat, nebo dokonce jak získat to, co chceme. Jak říká Ježíš v Lukášově evangeliu (11,13), odpověď na každou modlitbu je jedna, stejná a nejlepší: Duch svatý! Bůh nám dává více moci než odpovědí. [2] 

Skutečně duchovní žena, skutečně celý člověk, je velmi mocný člověk. Plně zjevený Bůh Bible nemá zájem na tom, abychom zůstali dětmi (1 Kor 13,11) nebo "sirotky" (Jan 14,18). Bůh chce dospělé partnery, kteří sami zvládají moc a kritiku (viz Židům 5,11-6,1). [3]  

For Richard Rohr, the Holy Spirit empowers us from within:  

Power cannot be inherently bad because it is used by Luke and Paul to name the Holy Spirit, who is described as dynamis, the ancient Greek word for power (see Acts 10:38; Luke 24:49; Romans 15:13; 1 Corinthians 2:5). “You will receive power when the Holy Spirit comes upon you. Then you will be my witnesses … to the very ends of the earth” (Acts 1:8).  

Once we contact our Inner Source, we become living icons for the Divine Image itself (see Isaiah 43:10). That is what true, humble, and confident power represents. It is the ultimate meaning of a well-grounded person.  

Paul states the divine strategy well: “God’s Spirit and our spirit bear common witness that we are indeed children of God” (Romans 8:16). The goal is a shared knowing and a common power—totally initiated and given from God’s side, as we see dramatized on Pentecost (Acts 2:1–13). As when Mary conceives Jesus by the Holy Spirit, it is “done unto us” and all we can do is allow, enjoy, and draw life from this powerful gift. We would be foolish to think it is our own creation.  

To span the infinite gap between Divine and human, God’s agenda is to plant a little bit of God—the Holy Spirit—right inside us (Jeremiah 31:31–34; John 14:16–26). This is the meaning of the “new” covenant, which replaces our “heart of stone with a heart of flesh” promised in Ezekiel (36:25–27). Isn’t that wonderful?  

The Divine Indwelling is central to authentic Christian spirituality. Yet we could consider the Holy Spirit to be the “lost” or undiscovered person of the Blessed Trinity. No wonder we seek power in all the wrong places—since we have not made contact with our true power, the Indwelling Spirit (see Romans 8:9, 11; 1 Corinthians 3:16). [1]  

Richard suggests that the Holy Spirit’s empowerment is the ultimate answer to our prayers: 

We pray not to change God but to change ourselves. We pray to form a living relationship, not to get things done. Prayer is a symbiotic relationship with life and with God, a synergy which creates a result larger than the exchange itself. God knows that we need to pray to keep the symbiotic relationship moving and growing. Prayer is not a way to try to control God, or even to get what we want. As Jesus says in Luke’s Gospel (11:13), the answer to every prayer is one, the same, and the best: the Holy Spirit! God gives us power more than answers. [2] 

A truly spiritual woman, a truly whole man, is a very powerful person. The fully revealed God of the Bible is not interested in keeping us as children (1 Corinthians 13:11) or “orphans” (John 14:18). God wants adult partners who can handle power and critique themselves (see Hebrews 5:11–6:1). [3]