Otec Richard poukazuje na svědectví proroků, aby ukázal, jak v nás Duch svatý působí, aby nás probudil k tomu, kým jsme:

To, co vidíme v prorockých knihách hebrejské Bible, je jasný vznik kritického vědomí a vnitřního boje v Izraeli. Vidíme, že umožňují objektivní, vnější svědectví, které je smrtícím úderem pro ego i skupinové ego. Musí opustit svou falešnou nevinnost a naivní nadřazenost a přiznat, že ne vždy žijí tak, jak říkají na úrovni "zákona" nebo uvnitř svého idealizovaného obrazu sebe sama.  

V jistém smyslu můžeme proroky nazvat otci a matkami vědomí, protože dokud nepřejdeme k sebereflexivnímu, sebekritickému myšlení, nepřejdeme vůbec na žádnou hlubokou úroveň vědomí. Ve skutečnosti do značné míry zůstáváme nevědomí, falešně nevinní a nevědomí. Většina lidí se tedy rozhoduje zůstat v tomto prvním stupni vědomí, v bezpečí a utěšená. Je skvělé myslet si, že jsme nejlepší a středem světa. Dokonce se to vydává za svatost, ale svaté to vůbec není.  

Pokud se neobjeví objektivní vnitřní svědek (Duch svatý; viz Římanům 8,16), který se na nás dívá s naprostou upřímností, nemůžeme mluvit o tom, že jsme bdělí nebo vědomí. To je jádro toho, co máme na mysli pod pojmem "probuzení". Do té doby je většina z nás na tempomatu a nevidí svou egocentričnost při práci.  

Naneštěstí se lidé tak bojí negativního a odsuzujícího kritika, že se zdá, že nikdy nemají přístup k "soucitnému svědectví", které nám bylo přislíbeno v daru Ducha svatého (viz Jan 14,16-26). Jak úžasné je, že Jan nazývá Ducha svatého parakletos (řecky "obhájce"). Je bolestné, ale nutné být kritický k vlastnímu systému, ať už je jakýkoli. Vězte však, že vám to nikdy nezajistí popularitu. [1]  

Teolog Grace Ji Sun-Kim popisuje, jak Duch svatý usiluje o proměnu všech:  

V hebrejské Bibli Duch zmocňuje Božího služebníka, aby pracoval pro spravedlnost a mír a vytvářel společenství osvobozeného života (Izajáš 11). V Novém zákoně dochází o Letnicích k mocnému vylití Ducha (Sk 2,1-3). Obce Ježíšových následovníků přijaly Ducha, který byl chápán jako zdroj mimořádné síly. Je to moc, která přesahuje naše světské chápání a naše světská očekávání. Duch zmocňoval a řídil ranou církev. Duch, který stvořil život, proměnil lidi a pohnul ranou církví, nezmizel. Vstupte nyní do tohoto života Ducha.  

Kristus je představen jako "Duch, který dává život" (1 Kor 15,45). Věřící má povinnost žít svůj život v síle Ducha (Římanům 8,4-6.14). Tuto zodpovědnost bychom neměli brát na lehkou váhu, protože bychom neměli ignorovat hloubku moci Ducha. Chůze v moci Ducha mění život, protože Duch se stává prostředkem, jehož prostřednictvím může docházet k proměnám. [2] 

Father Richard points to the witness of the prophets to demonstrate how the Holy Spirit works within to wake us up to who we are:  

What we see in the prophetic books of the Hebrew Bible is the clear emergence of critical consciousness and interior struggle in Israel. We see them allowing an objective, outer witness, which is the death knell for both the ego and the group ego. They have to leave their false innocence and naïve superiority behind and admit that they do not always live as they say they do at the level of “law” or inside their idealized self-image.  

In a sense, we can call the prophets the fathers and mothers of consciousness, because until we move to self-reflective, self-critical thinking, we don’t move to any deep level of consciousness at all. In fact, we largely remain unconscious, falsely innocent, and unaware. Thus, most people choose to remain in that first stage of consciousness, secure and consoled. It’s great to think we’re the best and the center of the world. It even passes for holiness, but it isn’t holy at all.  

Until an objective inner witness (the Holy Spirit; see Romans 8:16) emerges that looks back at us with utter honesty, we cannot speak of being awake or conscious. That is at the heart of what we mean by “waking up.” Until then, most of us are on cruise control and cannot see our egocentricity at work.  

Unfortunately, people so fear a negative and judgmental critic that they never seem to access the “Compassionate Witness” promised us in the gift of the Holy Spirit (see John 14:16–26). How wonderful that John calls the Holy Spirit parakletos (Greek for “defense attorney”). It is painful but necessary to be critical of your own system, whatever it is. But do know it will never make you popular. [1]  

Theologian Grace Ji Sun-Kim describes how the Holy Spirit seeks transformation for all:  

In the Hebrew Bible, the Spirit empowers the Servant of God to work for justice and peace and to create a community of liberated life (Isaiah 11). In the New Testament, at Pentecost, there is a powerful outpouring of the Spirit (Acts 2:1–3). The communities of followers of Jesus received the Spirit, which was understood to be the source of an extraordinary power. It is power beyond our worldly comprehension and beyond our worldly expectations. The Spirit empowered and directed the early church. The Spirit that created life, transformed the people, and moved the early church is not gone. Enter now that life of the Spirit.  

Christ is portrayed as a “life-giving Spirit” (1 Corinthians 15:45). The believer has a responsibility to live her life in the power of the Spirit (Romans 8:4–6, 14). This responsibility should not be taken lightly, as one should not ignore the depth of the Spirit’s power. Walking in the power of the Spirit is life-changing, as the Spirit becomes an agent through which transformations can occur. [2]