Na konferenci CONSPIRE, kterou CAC pořádala v roce 2018, se členka fakulty Barbara Holmesová podělila o svůj osobní "Jonášův příběh": 

Krize neposlušnosti nastává, když se rozhodneme neuposlechnout Boží vůli pro náš život. V tomto případě myslím na Jonáše..... Myslí si, že má pravdu. Nenávidí Asyřany, a to pochopitelně. Vždyť to byl loupeživý národ, který zabíral půdu a představoval pro Izrael skutečnou hrozbu. Měl národní hrdost. Chtěl je vidět zničené. A tak když dostane od Boha výzvu, vydává se na cestu dlouhou 2 500 mil do jižní oblasti Španělska. Dál už se dostat nemohl. Proč utíká? Utíká, jak říká na konci čtvrté kapitoly, protože ví, že Bůh je milosrdný. Není horší situace než milosrdný Bůh, když chcete, aby vaši nepřátelé dostali, co jim patří. Jonáš chce dělat věci po svém a skončí v břiše mořské příšery.  

Máte nějaký příběh o Jonášovi? Já ano.Od svých deseti let až do dvaceti jsem věděl, že mě Bůh volá k životu. Prostřednictvím snů, bdělých vizí a okamžiků překvapivého naladění na božské jsem věděl, že mě Bůh volá. Ale tady jsem, desetiletá dívka, s povoláním k něčemu, čemu nerozumím. Nikdy jsem neviděla ženu ve službě. Když na to přijde, nikdy jsem neviděla ženu, která by vedla v nějaké duchovní funkci. Co tedy dělat?  

No, udělala jsem to, že jsem pokračovala ve svém životě. Vdala jsem se, měla dvě děti a po deseti letech jsem znovu uslyšela volání ještě silněji. Tentokrát jsem otočil hlavu tam, kde jsem si myslel, že žije Bůh (tam nahoře), a řekl jsem: "Promiňte, pane nebo paní," - chtěl jsem se pojistit - "nevím, jestli víte o rozvodu, ale mám dvě děti a musím je živit a ministři nevydělávají žádné peníze. Takže, jestli vám to nevadí, jdu na práva." [1]

Celý čas to trvalo, ale Holmes nakonec řekl Božímu volání "ano". Povzbuzuje posluchače, aby zůstali otevření a věrní Božím pozváním ke službě:  

Když jsem stála na promoci na právnické fakultě, slyšela jsem hlas, který mi říkal: "Tohle není’ono."

"Tohle není ono," odpověděla jsem. Trochu jsem se polekal a řekl jsem své přítelkyni, která se mnou stála ve frontě na naše tituly: "Právě jsem slyšela hlas, který říkal: 'Tohle není ono.'" A tak jsem si vzpomněl, jak jsem se na to podíval. A ona se začala smát. Řekla: "No, určitě jsi promarnil spoustu času." …

Nezbývalo mi nic jiného než poslouchat šepot a pokračovat ve cvičení. A já teď dovolím životu, aby mě dovedl k propasti novosti, která už byla v mém životě zaseta…. 

Důvěřujte Bohu, důvěřujte Duchu svatému, že vás uvede do veškeré pravdy. Ujasněte si svůj záměr, že ano, budete následovat, jak jste povoláni, bez výjimky. Prostě svůj záměr dejte Bohu najevo a čekejte, až vás Duch svatý povede k naplnění vašeho povolání. [2] 

At the CAC’s CONSPIRE conference in 2018, faculty member Barbara Holmes shared her own personal “Jonah story”: 

There is a crisis of disobedience when we choose to disobey God’s will for our lives. In this instance, I think of Jonah…. He thinks he’s right. He hates the Assyrians, and understandably so. After all, they were a marauding, land-grabbing nation, a real threat to Israel. He had national pride. He wanted to see them destroyed. And so, when he gets the call from God, he travels 2,500 miles to the southern area of Spain. He couldn’t get much further away. Why does he flee? He flees, he says at the end of chapter four, because he knows God is merciful. There is no worse situation than a merciful God when you want to see your enemies get what’s coming to them. Jonah wants to do things his way and ends up in the belly of a sea monster.   

Do you have a Jonah story? I do. From the age of ten through my twenties, I knew I had a call of God on my life. Through dreams, waking visions, and moments of surprising attunement with the Divine, I knew God was calling me. But here I am, a ten-year-old girl, with a call to something I don’t understand. I’d never seen a woman in ministry. For that matter, I’d never seen a woman leading in any spiritual capacity. So, what to do?  

Well, what I did was I went on with my life. I got married, had two children, and after a decade heard the call again even more strongly. This time I turned my head to where I thought God lived (up there) and I said, “Excuse me, sir, or ma’am”—I wanted to cover my bases—“I don’t know if you know about the divorce, but I have two children and I’ve got to feed them and ministers make no money. So, if you don’t mind, I’m going to law school.” [1] 

It took time, but Holmes eventually said “yes” to God’s call. She encourages listeners to remain open and faithful to God’s invitations to serve:  

As I was standing at graduation from law school, I heard a voice say to me, “This isn’t it.” And I kind of startled, and I said to my girlfriend who was standing in line with me to get our degrees, “I just heard a voice say, ‘This is not it.’” And she started laughing. She said, “Well, you sure have wasted a lot of time.”…

There was nothing to do but hear the whispering, continue my practices. And I now allow life to lead me to the precipice of the newness that was already seeded in my life…. 

Trust God, trust Holy Spirit to lead you into all truth. Make your intention clear, that yes, you will follow as called, without exception. Just make your intention known to God and wait for the Holy Spirit to lead you into the fulfillment of your vocation. [2]