Ježíš ukazuje, že děti mohou nás ostatní naučit, jak si osvojit "mysl začátečníka". Richard Rohr píše: 

Ježíš nás vyzývá přesně k tomu, k čemu zenoví mistři vyzývají své žáky. Jednou jsem pobýval v zenovém klášteře v Japonsku. Mistr vyzýval mnichy, kteří tam byli už léta, aby měli to, čemu říkali "mysl začátečníka". Podobně je jedním z Ježíšových oblíbených příkladů dítě. Pokaždé, když jsou učedníci v pokušení dostat se do své hlavy, do své náboženské samolibosti, nebo usadit prach dříve, než se naučí jeho lekce, Ježíš před ně přivede dítě. [1] 

V Matoušově evangeliu 18,3, parafrázuji, Ježíš říká: "Říkám vám jednou provždy: Pokud se nevrátíte na začátek a nezačnete znovu jako dítě, nikdy nebudete schopni vidět novou skutečnost."

Podle Ježíšova příkladu je to tak, že Ježíš je schopen se vrátit na začátek a začít znovu jako dítě. Na jiných místech podobná rada navazuje na poněkud opojnou diskusi učedníků kolem rozvodu. Právě na tomto místě Ježíš vyvede dítě (Mk 10,15). Jindy učedníci diskutují o možnosti celibátu. Jejich rozhovor je pouze v teoretické rovině a Ježíš vyvede malé dítě (Mt 19,14). Všimněte si, kdy Ježíš radí začátečníkovi. Pokaždé, když přijímá malé děti, je to tehdy, když učedníci diskutují o tématech, která se dodnes hodí k opojným ideologickým diskusím. Jedna skupina může dojít k závěru, že má pravdu, a druhá skupina může dojít k závěru, že nemá pravdu. Ježíš v podstatě říká, že je to ztráta času. Říká jim: "Vy nehledáte pravdu, vy se snažíte mít nad vším kontrolu." Ježíš jim říká: "Nehledejte pravdu. [2] 

Ježíš říká, že jediní lidé, kteří mohou rozpoznat a být připraveni na to, o čem mluví, jsou ti, kteří přicházejí s myslí a srdcem dítěte. Je to stejná realita jako mysl začátečníka. Čím jsme starší, čím více jsme byli zrazeni, zraněni a zklamáni, tím více překážek stavíme mysli začátečníka. Vzdalujeme se bezprostřední radosti a zvědavosti malých dětí. Nikdy nesmíme předpokládat, že vidíme, a musíme být vždy připraveni vidět nově. Je však tak těžké vrátit se zpět, být zranitelný a říci své duši: "Nic nevím."  

Zkuste to říct: "Nic nevím." Dříve jsme tomu říkali tabula rasa v latině. Možná bychom se mohli považovat za vymazanou tabuli, připravenou k psaní. Zkrátka a dobře to, co blokuje duchovní učení, je předpoklad, že už víme, nebo že nepotřebujeme vědět. Musíme se modlit o milost mysli začátečníka. Musíme říci spolu se slepcem: "Chci vidět" (Mk 10,51).  

Duchovnost je o vidění. Nejde o to, abychom si něco zasloužili nebo něčeho dosáhli. Je to spíše o vztahu než o výsledcích nebo požadavcích. Jakmile jednou vidíme, zbytek následuje. Nemusíme tlačit řeku, protože jsme v ní. Život žije v nás a my se učíme, jak tomuto životu říkat ano. [3] 

Jesus shows that children can teach the rest of us how to adopt a “beginner’s mind.” Richard Rohr writes: 

Jesus calls us to exactly what Zen masters call their students. I once stayed in a Zen monastery in Japan. The master was calling monks who had been there for years to have what they named “beginner’s mind.” Similarly, one of Jesus’ favorite examples is a child. Every time the disciples are tempted to get into their heads, into their religious smugness, or to settle the dust before they’ve learned its lessons, Jesus brings a child in front of them. [1] 

In Matthew 18:3, and I’m paraphrasing, Jesus says, “I’m telling you once and for all, if you do not go back to square one and start over like a child, you will never be able to see the new reality.” In other places, similar advice follows on the disciples’ rather heady discussion around divorce. It is at that point Jesus brings out a child (Mark 10:15). Another time the disciples are discussing the possibility of celibacy. Their conversation is only on the theoretical level, and Jesus brings a little child out (Matthew 19:14). Notice when Jesus counsels the beginner’s mind. Every time he welcomes little children, it’s when the disciples are discussing topics that to this day lend themselves to heady, ideological discussions. One group can come down as right and the other group can come down as wrong. Basically, Jesus says it’s a waste of time. He’s telling them, “You’re not seeking truth; you’re seeking to be in control.” [2] 

Jesus says the only people who can recognize and be ready for what he’s talking about are the ones who come with the mind and heart of a child. It’s the same reality as the beginner’s mind. The older we get, the more we’ve been betrayed and hurt and disappointed, the more barriers we put up to the beginner’s mind. We move further away from the immediate delight and curiosity of small children. We must never presume that we see, and we must always be ready to see anew. But it’s so hard to go back, to be vulnerable, and to say to our soul that “I don’t know anything.”  

Try to say that: “I don’t know anything.” We used to call it tabula rasa in Latin. Maybe we could think of ourselves as an erased blackboard, ready to be written on. By and large, what blocks spiritual teaching is the assumption that we already know, or that we don’t need to know. We have to pray for the grace of beginner’s mind. We need to say with the blind man, “I want to see” (Mark 10:51).  

Spirituality is about seeing. It’s not about earning or achieving. It’s about relationship rather than results or requirements. Once we see, the rest follows. We don’t need to push the river, because we’re in it. The life is lived within us, and we learn how to say yes to that life. [3]