Učitelka CAC Dr. Barbara Holmesová popisuje náš přirozený odpor vůči prorokům v našem středu:

Proroky je těžké mít kolem sebe. Nikdo se kvůli nim nechce hlásit k titulu ani vykonávat práci. V této postmoderní době jsou všichni z proroků nesví. Křičí, i když si to nepřejete. Říkají si o potíže, když se jim můžete vyhnout. Nemají v sobě ani kousek politicky korektní kosti....

Proroci jsou vůdci, ale ne vůdci podle vlastního výběru. Nevyhnutelně se jim přihodí nějaké božské setkání. Hořící keř, beran v keři, volání v noci, vidění, sny. Jsou svérázní a více než podivní. Vezměme si jako příklad Jeremiáše, který neustále pláče. A Izajáš postící se a ležící v hlíně, Jan Křtitel pojídající kobylky a Hulda prorokující zkázu. A konečně, jednou z nejdůležitějších vlastností proroků je, že jsou nebezpeční pro systém....

Přinášejí poselství od Boha - a Bůh nešetří slovy - Bůh skrze ně mluví přímo. Mají vztah a důvěrný vztah s Božím. Komunikují s Bohem prostřednictvím modlitby, přímé řeči; Bůh s nimi chodí a hovoří. Možná ne doslova, ale jinými způsoby. Mají dary a nabízejí znamení a zázraky spojené s ověřením Boží přítomnosti. Mají komunitní spojení. Jednají ve prospěch komunity, nikoliv pro svůj vlastní prospěch, a jsou závislí na pomoci komunity, když ji potřebují.

Holmes zdůrazňuje komunitní povahu prorocké role:

To je opomíjený, ale důležitý aspekt prorockého povolání. V Numeri 11,24-29 je Mojžíš vyčerpán spolu s lidem. Bůh v podstatě říká: "Dobře, dobře, shromážděte starší. Podívej se na společenství. Nikdy jsi to neměl dělat sám. Řekl jsem ti, abys to udělal; neřekl jsem ti, abys to udělal sám." A tak se Mojžíšovi podařilo to, co mu řekl. Kolik z nás nese břemena, která nejsou naše, a cítíme se kvůli tomu dost spravedliví? Práce žít a umírat, vychovávat děti, vést sbory nikdy neměla být osamělou prací. A tak poté, co se starší shromáždí, Jozue Mojžíšovi řekne, že starší prorokují, a řekne: "Mojžíši, zařiď, aby to přestalo!" Mojžíš se na to podívá a řekne: "Tohle je proroctví. A Mojžíšova odpověď v Numeri 11,29 zní: "Žárlíš kvůli mně? Kéž by celý Hospodinův lid byl proroky a Bůh by na ně seslal svého Ducha!"

Nechme se nad tím chvíli zamyslet. Měli jste někdy pocit, že na vás spočívá Boží Duch? Ačkoli je mnoho proroků v Bibli představeno jako jednotliví nositelé Božího slova, často existovalo společenství dalších proroků, z něhož pocházeli nebo s nímž byli spojeni. A kdo je tedy vaším společenstvím? .... Pokud jste povoláni k prorockému úkolu, a myslím, že v některých ohledech jsme jimi všichni - kde je vaše prorocké společenství, které vás bude živit a podporovat, vést a pomáhat vám?

CAC teacher Dr. Barbara Holmes describes our natural resistance to prophets in our midst:

Prophets are difficult to have around. No one wants to claim the title or do the work because of it. In this postmodern age, everybody is uncomfortable with prophets. They yell when you don’t want them to. They ask for trouble when you could avoid it. They don’t have a politically correct bone in their bodies.…

Prophets are leaders, but not leaders of their own choosing. Inevitably, they have some sort of divine encounter. A burning bush, a ram in the bush, a call in the night, visions, dreams. They’re quirky and more than a little weird. Take Jeremiah as an example, crying all the time. And Isaiah fasting and lying in the dirt, and John the Baptist eating locusts, and Huldah prophesying doom. Finally, one of the most important characteristics of prophets is that they are dangerous to the system.…

In bringing messages from God—and God doesn’t mince words—God speaks directly through them. They have a relationship and intimacy with the Divine. They communicate with God through prayer, direct speech; God walks and talks with them. Maybe not literally but in other ways. They have gifts, and they offer signs and wonders associated with the verification of the presence of God. They have communal connections. They act on behalf of community, not for their own gain, and are dependent on the community for help when they need it.

Holmes emphasizes the communal nature of the prophetic role:

This is a neglected but important aspect of the prophetic call. In Numbers 11:24–29, Moses is exhausted with the people. Basically, God says “Okay, okay, assemble the elders. Look to the community. You were never supposed to do this alone. I told you to do it; I didn’t tell you to do it alone.” How many of us are carrying burdens that are not ours, and we’re feeling pretty righteous about it? The work of living and dying and raising children, leading congregations, was never meant to be solitary work. So after the elders assemble, Joshua tells Moses that the elders are prophesying, and he says, “Moses, make this stop!” And Moses’ reply in Numbers 11:29 is, “Are you jealous for my sake? Would that all the Lord’s people were prophets, and that God would put God’s Spirit on them!”

Let’s just sit with that for a minute. Have you ever felt as if God’s Spirit was on you? Although many of the prophets in the Bible are presented as single carriers of God’s word, often there was a community of other prophets that they came from or were associated with. And so, who is your community? .… If you’re called to the prophetic task, and I think in some aspects all of us are—where is your prophetic community that will feed you and support you and guide you and help you?