Duchovní cesta nás učí, že nakonec existuje jen láska. A základem všeho... je nakonec láska. To je zkušenost Grálu: Stojíme na lásce. -Richard Rohr, Potřeba Grálu

V kázání proneseném v závěrečný den rekolekcí Men's Rites of Passage (MROP), které posloužily jako materiál pro jeho knihu Quest for the Grail, se Richard dělí o tyto myšlenky týkající se významu tohoto mýtu:

Komu slouží grál? Grál slouží Králi Grálu. Náš život má být darován pro svět. Jsme povoláni být lidmi, kteří žijí pro druhé. Jakmile uslyšíme evangelium, jakmile se ocitneme v komnatě Grálu, jsme předurčeni k tomu, abychom žili ve dvou světech: ve světě, jaký je, který bychom mohli nazvat mocí, a ve světě, jaký by měl být, který bychom mohli nazvat láskou.

Oba světy musíme brát naprosto vážně. Láska bez moci je jen sentimentalita, laciné a neškodné náboženství. Moc bez lásky se však stává brutalitou a k té každá kultura instinktivně směřuje: k sebeobraně a sebeprosazení. Jakmile poznáme pravdu o grálu, o lásce, nemůžeme věřit, že svět moci je adekvátní nebo správnou odpovědí na skutečnost. Hrdinská cesta spojuje moc a lásku.

Zvolili jsme si Ježíše jako svého hlavního hrdinu a nikdo se otázkami moci a nadvlády nezabývá příměji. Celé evangelium bychom mohli číst jako Ježíše podrývajícího falešnou moc a stojícího neústupně a neustále na straně bezmocných. Vždy stojí na straně obětí, chudých, utlačovaných, maličkých.

Nezáleží na tom, kdo jsme, i my jsme byli pozváni na hrdinskou cestu. Vstupujeme do komnaty Grálu a víme, že je to radikálně důvěryhodný svět, navzdory všem tragédiím, s nimiž možná musíme žít. V této základní důvěře můžeme odložit své kopí a štít. Nyní můžeme žít skutečně nenásilným životem.

Láska nám není dána proto, aby nám pomáhala řešit naše problémy. Láska nás spíše vede do našich problémů. Je to láska, která nás vede na cestě hledání a nakonec ke konečné, univerzální a uzemňující lásce. Je to láska, které můžeme důvěřovat, protože víme, že nezáleží jen na nás. Nemusíme se zabezpečovat, protože jsme radikálně zabezpečeni - jsme milované děti v laskavém vesmíru. 

Když skutečně a plně patříme, je přirozené věřit a stát se. Tragédií naší doby je, že tak mnoho lidí nepatří - lidí, kteří nemají rodiče, rodinu, společenství ani tradici. Není divu, že místo stát se nastoupilo přežívání. Stačí jedna pravá láska. Říká nám, že někam patříme, že jsme propojeni a že jsme doma. Jsme v právě proto, že jsme byli vedeni

What the spiritual journey teaches us is that in the end there is only love. And the foundation of everything . . . is finally love. That’s the Grail experience: We’re standing on love. —Richard Rohr, Quest for the Grail

In a homily offered on the final day of the Men’s Rites of Passage (MROP) retreat that served as the material for his book Quest for the Grail, Richard shares these thoughts on the importance of this myth:

Whom does the Grail serve? The Grail serves the Grail King. Our lives are to be given for the world. We are called to be people who live for others. Once we hear the gospel, once we have been into the Grail chamber, we are destined to live in two worlds: the world as it is, which we might call power, and the world as it should be, which we might call love.

We have to take both worlds absolutely seriously. Love without power is only sentimentality, cheap and innocuous religion. However, power without love becomes brutality and that’s what every culture instinctively moves toward: self-protection and self-aggrandizement. Once we have learned the truth of the Grail, of love, we cannot believe the world of power is adequate or a correct response to reality. The heroic journey unites power and love.

We have chosen Jesus as our primary hero, and no one addresses issues of power and domination more directly. We could read the whole gospel as Jesus undercutting false power and standing insistently and constantly on the side of the powerless. He always takes the side of the victim, the poor, the oppressed, the little ones.

No matter who we are, we, too, have been invited on the heroic path. We enter the Grail chamber and know it is a radically trustworthy world, despite all the tragedies with which we may have to live. In this basic trust we can lay down our spear and our shield. Now we can live the truly nonviolent life.

Love is not given to us to help us solve our problems. Love, rather, leads us into our problems. It’s love that leads us on the quest and ultimately to a final, universal, and grounding love. It’s a love we can trust because we know it is not all up to us. We do not have to secure ourselves because we are radically secured—we are beloved children in a benevolent universe. 

When we truly and fully belong, it is natural to believe and to become. The tragedy of our time is that so very many do not belong—people who have no parents, no family, no community, no tradition. It’s no wonder that survival has taken the place of becoming. One true love is all that is necessary. It tells us we do belong, we are connected, and we are at home. We are in, precisely because we have been led through.