Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z neděle 11. 9. 2022
na téma: Odpuštění

Všichni potřebujeme odpuštění

V této homilii nám otec Richard Rohr připomíná radikální a proměňující sílu odpuštění:

Když je vše řečeno a učiněno, evangelium se omezuje na odpuštění. Řekl bych, že je to celé evangelium. Je to začátek, prostředek i konec. Lidé, kteří umějí odpouštět, poznali, jak je příjemné, když jim bylo odpuštěno, a to ne tehdy, když si to zasloužili, ale právě tehdy, když si to nezasloužili.

Jestliže jsme křesťané, pravděpodobně jsme už desettisíckrát odříkali modlitbu "Otče náš". Ta slova nám prostě kloužou z jazyka: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." Odříkáním této modlitby jsme prosili a modlili se za odpuštění. Všimněte si, že existuje plná souvislost mezi tím, jak dáváme a jak přijímáme: "Odpusť nám, jak i my odpouštíme." Jsou to stejné pohyby. Musíme vědět, že potřebujeme milosrdenství, potřebujeme pochopení, a pak také musíme vědět, jak ho dát. Každé z nich plyne s energií toho druhého.

V programech 12 kroků nebo ve vězení jsem se často setkal s lidmi, kteří byli docela shovívaví k chybám druhých, protože si sáhli na dno. Věděli, jak moc bolí, když někdo ublíží. Věděli, jak strašné je nenávidět sám sebe a obviňovat se. Když do jejich života vstoupil někdo s velkorysým srdcem a milujícím duchem a odpustil jim, bylo to jako znovuzrození. Někdo jiný miluje část mého já, kterou sám nedokážu milovat! Prostě mě naučili, jak na to!"

Pamatuji si, že když jsem byl vězeňským kaplanem v Albuquerque, četl jsem v novinách příběhy zločinců v našem městě a vytvářel si názor na to, jak jsou hrozní. Před lety se jedna mladá žena dopustila vraždy, aby ukradla dítě. Myslím, že ji všichni ve městě nenáviděli. Hned druhý den jsem šel do vězení a tam mi řekli, že chtěla navštívit kněze.

Nechtěl jsem jít do cely, protože jsem věděl, že bych ji neměl rád. Věděl jsem, že bych ji odsoudil, protože jsem ji už odsoudil. Nemohu vyprávět celý příběh, ale podělím se o tolik: když jsem z té cely odcházel, měl jsem jen slzy a soucit s utrpením té mladé ženy.

Víte, Ten, který zná všechno, může odpustit všem. My však známe jen malý kousek - tu část, která nás urazila. Jen Bůh zná všechno, a proto je Bůh tím, kdo může odpustit všechno.

Jestliže jsme upřímní, nikdo z nás nežije podle evangelia. Nikdo z nás nemiloval tak, jak by mohl milovat, nebo jak jsme byli milováni Bohem. Mluvím o tom z kazatelny mnohem lépe, než ho žiji. A přesto mi právě toto poznání - že jsem lásku ještě nežil - umožňuje stát pod vodopádem nekonečného milosrdenství. Teprve pak vím, jak nechat milosrdenství skrze sebe volně proudit. To, že ji nezaslouženě přijímám, mi umožňuje ji nezaslouženě dávat.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
We All Need Forgiveness

In this homily, Father Richard Rohr reminds us of the radical and transformational power of forgiveness:

When all is said and done, the gospel comes down to forgiveness. I’d say it’s the whole gospel. It’s the beginning, the middle, and the end. People who know how to forgive have known how good it feels to be forgiven, not when they deserved it, but precisely when they didn’t deserve it.

If we’re Christian, we’ve probably said the “Our Father” ten thousand times. The words just slip off our tongues: “Forgive us our trespasses as we forgive those who trespass against us.” By saying this prayer, we’ve asked and prayed for forgiveness. Notice the full correlation between how we give and how we receive: “Forgive us as we forgive.” They’re the same movement. We need to know that we need mercy, we need understanding, and then we also need to know how to give it. Each flows with the energy of the other.

I have often found people in 12-step programs or in jail who were quite forgiving of other people’s faults because they’d hit the bottom. They knew how much it hurt to hurt. They knew how terrible it is to hate yourself and to accuse yourself. When someone with a generous heart and a loving spirit entered their lives and forgave them, it was like being reborn. Someone else loves a part of me that I can’t love myself! They just taught me how to do it!

I remember when I was jail chaplain in Albuquerque, I would read in the newspaper the stories of criminals in our city and I would form an opinion about how terrible they were. Years ago, a young woman committed murder to steal a baby. Everybody in the city hated her, I think. I went to the jail the very next day, and they told me that she wanted to see a priest.

I didn’t want to go in the cell because I knew I wouldn’t like her. I knew I would judge her because I’d already judged her. I can’t tell the whole story, but I will share this much: when I left that cell, I had nothing but tears and sympathy for the suffering of that young woman.

You see, the One who knows all can forgive all. But all we know is a little piece—the part that has offended us. Only God knows all, and so God is the One who can forgive all.

If we’re honest, none of us have lived the gospel. None of us have loved as we could love, or as we have been loved by God. I talk about it from the pulpit much better than I live it. And yet that very recognition—that I have not yet lived love—allows me to stand under the waterfall of infinite mercy. It’s only then that I know how to let mercy flow through me freely. That I receive it undeservedly allows me to give it undeservedly.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-