Silný duchovní zážitek nás vyzývá, abychom podobně jako Parsifal při hledání grálu našli způsob, jak zvládnout paradox života v každodenním světě a zároveň vědět, že existuje něco, co ho přesahuje. Richard vysvětluje:

Když pro Parsifala zážitek s grálem skončí, ocitne se zpět v lese, zpět ve světě, jak ho zná. Bůh se ho dotkl takovým způsobem, že od nynějška už pro něj bude dělat jen Bůh. Zažil Absolutno a relativní ho už nikdy zcela neuspokojí. Bolestně touží po Bohu a bolest se nyní stává hledáním.

Po vlastní zkušenosti s Grálem se náš život vyznačuje určitou mírou neustálé nespokojenosti. Nic nesplňuje naše standardy: ani církev, ani my sami, ani naše země. Je tu radikální, bolestná touha: Obyčejný život už nikdy nebude dost dobrý, ale není ani bezvýznamný.

Po zkušenosti s Grálem se obyčejné navždy stává neobyčejným. Bůh je ve všem dokonale skrytý i dokonale zjevený. Jakmile se papírový pohár stane grálem, i když všem ostatním připadá jako papírový, víme, že je to také zlatý pohár. To, co nás frustruje, je, že to nemůžeme nikomu říct. Všichni si myslí, že je to jen papír!"

Vrcholný zážitek může být zneklidňující. Někdy za něj dokonce můžeme být nevděční. Už se nám to nehodí. Zbytek života žijeme nakloněni a bloudíme jako Parsifal. Můžeme se cítit trochu mimo střed. Nedokážeme se nadchnout pro věci, pro které se většina lidí nadchne. Prostě už nevěříme, že jsou důležité.

Život není o tom být dokonalý. Jde o to zapojit se do tohoto velkého zápasu. Dostaneme ránu do kyčle jako Jákob (Genesis 32,26) a po zbytek života kulháme, ale o ránu se nestaráme. Jsme naprosto zmatení, ale nejsme zmateni svým zmatkem. Se svým zmatkem teď můžeme žít, protože za tím vším víme.

Zní to jako dvojsmysl? Když se člověk dostane do jazyka Grálu, je to všechno paradox. Každý nás chce vtáhnout zpět do prvního jazyka logiky, práva a budování věže ega. Ale s tím se nikam nedostaneme. Z věže ega jsme seskočili. Jakmile Parsifal spatří grál - i když se vrátí do světa -, je od té doby radikálně jiný.

Jakmile jsme zažili Grál - svou duši, své Pravé Já, Boha v nás -, stále ještě nedosahujeme úrovně. Zrazujeme druhé i sami sebe. Nedokážeme žít svou vlastní pravdu. Jednáme v rozporu se svými hodnotami a přesvědčením. Jsme pokrytečtí, líní, chlípní a všichni ostatní. Jsme však také uvězněni v pravdě. Jak říká Jeremiáš, hoří v nás (20,9). Víme, že je to pravda, i když podle ní nikdy nedokážeme žít. Odtud by jediným hříchem bylo popírat, že to je pravda. Snažit se jí dostát je zbytek cesty za Grálem.

Pokusit se podle ní žít, to je zbytek cesty za Grálem.

Nyní je hledání skutečné, protože Grál je skutečný. Bůh je skutečný.

A powerful spiritual experience challenges us, like Parsifal in his quest for the grail, to find a way of holding the paradox of living in the everyday world while knowing there is something beyond it. Richard explains:

Once the Grail experience is over for Parsifal, he finds himself back in the forest, back in the world as he knows it. He has been touched by God in such a way that only God will do for him from now on. He has experienced the Absolute, and the relative will never again totally satisfy him. He aches for God, and the aching now becomes the seeking.

After our own Grail experience, our lives are characterized by some measure of perpetual dissatisfaction. Nothing lives up to our standards: not the church, not ourselves, not our country. There is a radical, aching longing: Ordinary life will never again be good enough, yet it is not meaningless either.

After the Grail experience, the ordinary forever becomes extraordinary. God is both perfectly hidden and perfectly revealed in everything. Once a paper cup becomes a Grail, even if it looks like a paper cup to everyone else, we know it’s also a golden cup. What frustrates us is that we can’t tell anybody. They all think it’s just paper!

A peak experience can be disconcerting. Sometimes we might even be ungrateful for it. We don’t fit in anymore. We live the rest of our lives at a tilt, wandering like Parsifal. We might feel a bit off-center. We can’t get excited about things most people get excited about. We just don’t believe they’re important anymore.

Life’s not about being perfect. It’s about getting involved in this great wrestling match. We get wounded in the hip, like Jacob (Genesis 32:26), and we limp the rest of our lives, but we’re not worried about the wound. We’re utterly confused, but we’re not confused by our confusion. We can live with our confusion now because, behind it all, we know.

Does that sound like double-talk? When one gets into Grail language, it’s all paradox. Everyone wants to pull us back to the first language of logic, law, and ego-tower building. But we can’t go anywhere with that. We have jumped off the ego tower. Once Parsifal has seen the Grail—even though he returns to the world—he is radically different ever after.

Once we have experienced the Grail—our soul, our True Self, God-in-us—we still fall short. We betray others and ourselves. We fail to live our own truth. We act contrary to our values and beliefs. We are hypocritical, lazy, lustful, and all the rest. But we are also trapped in the truth. As Jeremiah says, it burns within us (20:9). We know it’s the truth, even though we can never live up to it. Henceforward the only sin would be to deny that it is the truth. Trying to live up to it is the rest of the Grail journey.

Now the quest is real because the Grail is real. God is real.