Nejprve musíte najít to, co je skutečně vaše a co můžete světu nabídnout, abyste ho mohli učinit lepším. Objevit svůj jedinečný dar, který můžete přinést své komunitě, je vaší největší příležitostí a výzvou. Nabídnutí tohoto daru - svého pravého já - je to největší, co můžete pro lásku a službu světu udělat. A to je vše, co svět potřebuje. -Bill Plotkin, Soulcraft

Když už jednou rozeznáme otázku "Co mám dělat já?", může být lákavé věřit, že jsme ji vyřešili jednou provždy. Lpění na jediné odpovědi však může omezit naši schopnost růstu a důvěry v trvalé vedení Duchem svatým. Po založení CAC zůstal otec Richard otevřený novému rozlišování, jak by mohl sloužit lidem na okraji společnosti. Vysvětluje:  

V polovině devadesátých let 20. století řekl představený františkánského řádu v Římě, že chce, aby každá provincie na světě vyslala někoho do Afriky.  

Mluvil jsem o tom se svým duchovním vůdcem. Shodli jsme se na tom, že pravděpodobně prožívám "vinu za úspěch" a mám pocit, že mi všechno přišlo příliš snadné. Myslím, že s tím žiji dodnes. Opravdu jsem takový úspěch nehledal ani nevyhledával, ale teď jsem si na něj zvykl. Zvykl jsem si na to, že mám moc, a zvykl jsem si na to, že mě někdo poslouchá a klaní se mi. Je nebezpečné, když jste vždycky tím, komu ostatní naslouchají. Asi jsem se bála, že se stávám příliš známou a že mé ego příliš narostlo! Takže když přišlo pozvání z Říma, řekl jsem: "Myslím, že bych měl jet do Afriky."

Odjel jsem z CAC na třicetidenní rozlišovací rekolekce s Maryknollem. Mým cílem bylo objevit Boží vůli pro můj život, ale plně jsem počítal s tím, že potom pojedu do Afriky.

Koncem rekolekcí jsme si každý soukromě sedli s vedoucím týmem čtyř nebo pěti moudrých lidí, především jeptišek. Řekli nám, co viděli, slyšeli a co si myslí, takže jsme se nemuseli rozhodovat sami. Nemuseli jsme se ani řídit jejich doporučeními. Mohli jsme se vrátit k vlastním nadřízeným a učinit konečné rozhodnutí.

No, vedoucí tým mi řekl: "Jsme přesvědčeni, že máte dar pro Ameriku - hlásat evangelium v zemi prvního světa. Nemá moc smysl, abys mluvil o chudých v Keni, musíš o tom mluvit v Severní Americe." A tak jsme se rozhodli, že to uděláme. Byla to shoda celé skupiny. Řekli: "Je to vaše rozhodnutí, ale důrazně vám doporučujeme, abyste zůstal tady a pokračoval v tom, co děláte. Pokud se obáváte o svou vinu za úspěch, no, můžete si s tím dělat starosti!"

Pamatuji si, jak jsem se vracel ze San Antonia v Texasu celou cestu přes pohoří Guadalupe a všechno bylo nádherné! Cítila jsem se tak šťastná, ulevilo se mi a znovu jsem se zavázala ke spolupráci s Centrem pro akci a kontemplaci.

You need to find what is genuinely yours to offer the world before you can make it a better place. Discovering your unique gift to bring to your community is your greatest opportunity and challenge. The offering of that gift—your true self—is the most you can do to love and serve the world. And it is all the world needs. —Bill Plotkin, Soulcraft

Once we have discerned “What is mine to do?” it can be tempting to believe we have settled the question once and for all. However, clinging to a single answer may limit our ability to grow and to trust the ongoing guidance of the Holy Spirit. After founding the CAC, Father Richard remained open to discerning anew how he might serve those on the margins. He explains:  

In the mid 1990s, the head of the Franciscan Order in Rome said that he wanted each province in the world to send someone to Africa.  

I spoke with my spiritual director about it. We agreed that I was probably experiencing “success guilt,” feeling that everything had come far too easily to me. I think I still live with this. I really didn’t seek or search for such success, but now I am used to it. I am used to having power and used to being listened to and being kowtowed to. It’s dangerous when you are always the person that others are listening to. I guess I was afraid I was becoming too well-known and that my ego had gotten too big! So when this invitation came from Rome, I said, “I think I should go to Africa.”

I left CAC for a thirty-day discernment retreat with Maryknoll. My goal was to discover God’s will for my life, but I was fully expecting to go to Africa afterward.

Near the end of the retreat we each sat down privately with the leadership team of four or five wise people, primarily nuns. They told us what they saw and heard and thought, so we didn’t have to take the decision on by ourselves. Nor did we have to follow their recommendations. We could go back to our own superiors and make the final decision.

Well, the leadership team told me, “We are convinced that you have a gift for America—to preach the gospel to a first world country. There’s not much point in you talking about the poor in Kenya; you need to talk about it in North America.” It was the consensus of the whole group. They said, “It’s your decision, but we strongly recommend that you stay here and keep doing what you are doing. If you are worried about your success guilt, well, you can worry about it!”

I remember driving back from San Antonio, Texas, all the way through the Guadalupe Mountains, and everything was beautiful! I felt so happy, relieved and recommitted to working with the Center for Action and Contemplation.