Být moudrými blázny
Pátek 26. února 2021

Ti, kteří povedou do budoucnosti, budou mít těžce nabytou moudrost. Mohli bychom je nazvat "svatými blázny". Svatým bláznem myslím to, co Bible a mýtická literatura vždy představovaly jako "spasitele". Jsou to osoby, které jsou šťastně, ale ne naivně nevinné ve všem, co my ostatní považujeme za samozřejmé. Jen oni mohou důvěřovat novému Božímu dílu a žít ho, protože nechrání minulost kontrolou (konzervativci) ani nereagují na minulost napravováním (liberálové). Obě tyto skupiny jsou příliš zahleděny do svého vlastního chápání, než aby se mohly pustit a nechat Boha, aby na zemi konal něco nového.

Podle vzoru se moudří blázni vždy formují na zkušební půdě vyhnanství, kdy jim je odňato obvyklé a známé a oni musí jít za moudrostí hlouběji a mnohem výš. V důsledku toho již nezapadají a nepatří mezi své. Přesto paradoxně právě oni mohou ukázat cestu do "zaslíbené země" či "nového Jeruzaléma". Konvenční moudrost je nedostatečná, i když je široce zastávána dobrými lidmi.

Jsem přesvědčen, že existují dvě nezbytné cesty, které nám umožňují směřovat k moudrosti: radikální cesta dovnitř a radikální cesta ven. Příliš dlouho jsme lidi uzavírali do jakési zóny bezpečí, do bezpečného "vlažného" středu, před kterým nás Bible varuje, stejně jako Laodicejské (Zj 3,15-16). Nevyzývali jsme je ani k radikální cestě dovnitř, tedy ke kontemplaci, ani k radikální cestě ven, tedy k angažovanosti v sociálních otázkách své doby. Raději zůstáváme v bezpečné střední poloze, pravděpodobně proto, že oba tito velcí učitelé, vnitřní i vnější cesta, způsobují bolest. Neúspěch a neúspěch jsou těmi nejlepšími učiteli; úspěch nás na duchovní cestě nemá prakticky co naučit.

Je to Pavel, jeden ze "svatých bláznů" naší křesťanské víry, izolovaný, ale uchvácený vizí univerzálního evangelia, kdo může říci: "Nemylte se: pokud si myslíte, že jste moudří v běžném slova smyslu, pak se musíte naučit být blázny, než budete skutečně moudří" (1 Kor 3,18). Svatý blázen je poslední etapou cesty k moudrosti. Je to jedinec, který zná svou důstojnost, a proto ji nemusí leštit ani chránit. Je to muž nebo žena, kteří mají skutečnou autoritu a nemusí ji ani autoritu nikoho jiného bránit. Je to Boží dítě, které se setkalo s tím, kdo bdí nad vrabci a tvoří galaxie, a proto může pohodlně být Božím dítětem. Jemu a pouze jemu lze důvěřovat při hlásání Boží vlády.

Odkaz:
Převzato z knihy Richarda Rohra, Co vědí mystici: Sedm cest k vašemu hlubšímu já (Crossroad Publishing: 2015), 118-120, 133-134.

Becoming Wise Fools
Friday, February 26, 2021

Those who will lead into the future will have some hard-won wisdom. We might call them the “holy fools.” By the holy fool I mean what the Bible and mythic literature have always presented as the “savior.” They are persons who are happily, but not naïvely, innocent of everything the rest of us take for granted. They alone can trust and live the new work of God because they are not protecting the past by control (conservatives) or reacting against the past by fixing (liberals). Both of these groups are too invested in their own understanding to let go and let God do something new on earth.

According to the pattern, the wise fools are always formed in the testing ground of exile when the customary and familiar are taken away and they must go deeper and much higher for wisdom. As a result, they no longer fit or belong among their own. Yet paradoxically, they alone can point the way to the “promised land” or the “new Jerusalem.” Conventional wisdom is inadequate, even if widely held by good people.

I believe that there are two necessary paths enabling us to move toward wisdom: a radical journey inward and a radical journey outward. For far too long we’ve confined people to a sort of security zone, a safe “lukewarm” midpoint, which the Bible warns us against, as to the Laodiceans (Revelation 3:15‒16). We’ve called them neither to a radical path inward, in other words, to contemplation, nor to a radical path outward, that is, to commitment on the social issues of their time. We prefer to stay in a secure middle position, probably because these two great teachers, the inner and the outer way, both cause pain. Failure and falling short are the best teachers; success has virtually nothing to teach us on the spiritual path.

It is Paul, one of the “holy fools” of our Christian faith, isolated but enthralled by a vision of universal Gospel, who can say, “Make no mistake about it: if you think you’re wise, in the ordinary sense of the word, then you must learn to be a fool before you can really be wise” (1 Corinthians 3:18). The holy fool is the last stage of the wisdom journey. It is the individual who knows their dignity and therefore does not have to polish or protect it. It is the man or woman who has true authority and does not have to defend it or anyone else’s authority. It is the child of God who has met the One who watches over sparrows and fashions galaxies, and therefore can comfortably be a child of God. They and they alone can be trusted to proclaim the Reign of God.

Reference:
Adapted from Richard Rohr, What the Mystics Know: Seven Pathways to Your Deeper Self (Crossroad Publishing: 2015), 118–120, 133–134.