Původní dobrota

Začínáme jako "Milovaný"
Čtvrtek 28. října 2021

A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn. V tobě mám zalíbení." Marek 1,11

V homilii na svátek Ježíšova křtu popisuje P. Richard Rohr mocnou povahu toho, že jsme byli nazváni milovaným Božím dítětem.

Nemůžeme začít duchovní cestu na negativním základě. Pokud budeme Boha hledat jen ze strachu, viny nebo studu (což je často dědictví prvotního hříchu), daleko nedojdeme. Pokud začneme negativně, negativní zůstaneme. Musíme začít pozitivně - úžasným zážitkem, něčím, co je větší než život, něčím, co nás ponoří do hlubin naší vlastní bytosti. To je to, co znamená slovo křest, "být ponořen do".

Ježíšovi je v době křtu třicet let. Podle Markova evangelia do té doby neřekl ani slovo. Dokud nevíme, že jsme milovaný syn nebo milovaná dcera, nebo dokonce jen milovaní, nemáme co říct. Jsme tak plní pochybností o sobě samých, že nemáme žádnou dobrou zprávu pro svět. Ježíš byl při svém křtu ponořen do sjednocujícího tajemství života a smrti a lásky. Tam to všechno začíná - i pro něj! Jedinečný Boží Syn to musel slyšet na vlastní uši a pak už se nedal zastavit. Pak má další tři roky co říct, protože konečně našel svou vlastní duši, svou vlastní identitu a svůj vlastní životní cíl.

Po čtrnácti letech práce kaplana v albuquerqueských věznicích jsem přesvědčen, že lidé dělají velké chyby proto, že nikdy neslyšeli to, co slyšel Ježíš v den svého křtu. Nikdy neslyšeli jiný lidský hlas, natož hlas z nebe, který by jim řekl: "Ty jsi milovaný syn. Ty jsi milovaná dcera a v tobě mám zalíbení." To je pravda. Pokud v nás nikdy nikdo nevěřil, neměl z nás radost, nepotvrzoval nás, nenazýval nás milovanými, nemáme kde začít. Není nic vzrušujícího a úžasného, čím bychom mohli začít, a tak se celý život snažíme říkat si tato slova: "Jsem v pořádku, jsem báječný, jsem skvělý". Ale ve skutečnosti tomu nevěříme. To slovo musí přijít od někoho většího, než jsme my. To je skutečně hlavní úkol rodiče - sdělit svému dítěti, že je milovaným, věčně existujícím Božím dítětem. Naše věznice jsou přeplněné lidmi, kteří toto základní poselství nikdy neslyšeli - a bohužel je tomu tak i ve velké části našeho světa.

Jediným smyslem evangelia, a dokonce i náboženství, je sdělit tuto jedinou a věčnou pravdu. Jakmile si ji jednou ujasníme, nic nás nemůže zastavit a nikdo nám ji nemůže vzít, protože ji dává pouze, vždy a všude Bůh - těm, kteří ji svobodně přijmou. Mým jediným úkolem a úkolem každého kazatele je snažit se reprodukovat a rozeznít toto věčné Boží poselství, které iniciuje vše dobré na této zemi - jste milované Boží děti!"

Original Goodness

Beginning as “Beloved”
Thursday, October 28, 2021

And a voice came out of the heavens: “You are my beloved Son. In you I am well pleased.” —Mark 1:11

In a homily on the Feast of Jesus’ Baptism, Fr. Richard Rohr describes the powerful nature of being named a beloved child of God.

We can’t start a spiritual journey on a negative foundation. If we just seek God out of fear or guilt or shame (which is often the legacy of original sin), we won’t go very far. If we start negative, we stay negative. We have to begin positive—by a wonderful experience, by something that’s larger than life, by something that dips us into the depths of our own being. That’s what the word baptism means, “to be dipped into.”

Jesus is thirty years old when his baptism happens. According to Mark’s Gospel, he hasn’t said a single thing up to now. Until we know we’re a beloved son or beloved daughter or even just beloved, we don’t have anything to say. We’re so filled with self-doubt that we have no good news for the world. In his baptism, Jesus was dipped in the unifying mystery of life and death and love. That’s where it all begins—even for him! The unique Son of God had to hear it with his own ears and then he couldn’t be stopped. Then he has plenty to say for the next three years, because he has finally found his own soul, his own identity, and his own life’s purpose.

After fourteen years as a chaplain in the Albuquerque jails, I am convinced that the reason people make great mistakes is because they have never heard what Jesus heard on the day of his baptism. They never heard another human voice, much less a voice from heaven, say to them, “You are a beloved son. You are a beloved daughter and in you I am well pleased.” If we’ve never had anyone believe in us, take delight in us, affirm us, call us beloved, we don’t have anywhere to begin. There’s nothing exciting and wonderful to start with, so we spend our whole lives trying to say those words to ourselves: “I’m okay, I’m wonderful, I’m great.” But we don’t really believe it. The word has to come from someone greater than us. That’s really a parent’s primary job—to communicate to their child that they are a beloved, eternally-existing child of God. Our jails are filled to over-flowing with people who never heard this foundational message—and sadly, so is much of our world.

The only purpose of the gospel, and even religion, is to communicate that one and eternal truth. Once we have that straight, nothing can stop us and no one can take it away from us, because it is given only, always, and everywhere by God—for those who will accept it freely. My only job and any preacher’s job is to try to replicate and resound that eternal message of God that initiates everything good on this earth—You are beloved children of God!